V únoru roku 2008 se s dětmi z kájovské školy vydali na třídenní pobyt do Prahy. Když druhý den v podvečer přestupovali na Andělu na tramvaj, děti si všimly překrásného, starodávného kolotoče v patře smíchovského obchodního centra. „Zářil už při pohledu zvenku,“ vyprávěla Lenka Augustinová. „Jakmile jsme k němu přišly, děti se na kolotoč nadšeně a spontánně vrhly. Přehlédly přitom, že je tam se svou manželkou a malou dcerkou také Karel Gott.“

Malá Charlottka už seděla na kolotoči ve vozíčku, kde byla ještě dvě volná místa. „Jako starostlivý tatínek těsně u ní stál pan Gott, paní Ivana opodál,“ vzpomíná Lenka Augustinová. „Dvě naše holčičky, ve snaze také se vejít na kolotoč, si k ní přisedly. Zpozorovala jsem to a šla Emičku a Šárku poprosit, aby si šly sednout jinam. Karel Gott ale pohotově zareagoval: Jen tu zůstaňte, holčičky, jednou se s vámi svezu dokola a pak si vám tu dovolím nechat Charlottku, aby si zvykala… Tak se i stalo.

Až po jízdě si některé děti teprve všimly, kdo stojí opodál. Poprosili jsme pana Gotta, jestli by se s námi vyfotil. Ihned souhlasil, že s dětmi vždy velmi rád. Ptal se, odkud jsme, co je u nás v Kájově zajímavého a děti se rozpovídaly. Vtipné chvilky nastaly, když jsme žádali o podpis. Karel Gott řekl něco v tom smyslu,: … vždyť ani, děti, nevíte, kdo jsem. Dostalo se mu však pohotové odpovědi hned z několika úst najednou. Klárka podotkla: Já vás znám, vás poslouchá moje babička. Druhá dívenka také hlásila, že pana Gotta zná také, protože ho poslouchá její babička. A ta babička jí vyprávěla, že jí v mládí ještě tehdy začínající, neznámý Karel Gott zpíval na plese v Táboře.

Karel Gott se upřímně zasmál, věnoval všem svůj podpis a my jsme se s ním po velmi příjemných asi 15 minutách rozloučili, aby se mohl věnovat své rodině.“

Tou babičkou, které Karel Gott zpíval na plese, byla maminka paní Lenky, Marie Augustinová, čtenářka Deníku, která celý život sledovala kariéru Karla Gotta a přemluvila svou dceru Lenku, aby se o krásné setkání s Karlem Gottem se čtenáři podělila.