Jak tráví karanténu děti z šesté třídy ze základní školy ve Frymburku?

Občas se nudí, hodně se učí, ale hlavně jim chybí kamarádi a škola.

 

Úryvky ze slohových prací žáků 6. B na téma „ Jak trávím dny v domácí karanténě“.

Áďa: Mé dny v domácí karanténě plynou rychle. Buď koukám na seriály, nebo když mám něco na škole online, udělám si to. Teď si uvědomuji, že čas letí vážně rychle a že mi chybí chodit do školy, chybí mi, jak jsme jezdili autobusem a šli jsme do školy zpruzení, že se nám tam nechce.

Barča: V týdnu většinou dopoledne hlídám bratra, protože mamka chodí do práce, dělám si domácí úkoly a připojuji se na online vyučování. Díky tomu se vidíme společně s učiteli a spolužáky. Ale radši bych se zase vrátila do klasické školy a viděla se s nimi osobně.

Sáček: Když nám paní učitelka oznámila, že se zavírají školy, tak jsme se všichni radovali. Mysleli jsme si, že nám začínají prázdniny. Nikdo z nás však netušil, co to pro nás bude znamenat. První týden to bylo v pořádku, ale potom se začalo učení nabalovat. Zjistil jsem, že samostudium nebude tak jednoduché, jak se z počátku zdálo. Dnes bych raději chodil do školy a měl režim, na který jsem byl zvyklý.

Juli: Mé dny jsou jiné, než když jsme chodili do školy. Protože nechodím do školy ani na kroužky, mám mnohem více času na učení, na hraní her a na koníčky. Už je to velmi dlouho, co jsem neviděla svou třídu naživo. Moc mi chybí povídat si o přestávkách s přáteli. Už bych se nejraději vrátila zpátky do lavic.

Láďa: Někdy jsem rád, že jsem doma a někdy se i nudím. Nejvíc mi vadí, že nechodím ven, jako vždycky a nemůžu s kamarády běhat třeba po lese nebo si jít zahrát fotbal. Myslím na to, až to všechno skončí a budeme moc dělat všechno jako dřív a abychom byli zdraví.  

Lola: V domácí karanténě už jsme měsíc. S mojí rodinou ji trávíme skoro stejně jako normálně. Protože bydlíme na samotě a téměř nikdo sem nechodí, až na to, že nechodíme do školy. Máme více samostatných úkolů, což je pro některé, kteří jsou zvyklí na pomoc učitelů, obtížnější. Na druhou stranu, nemusíme tak brzo vstávat.

Pepa: V karanténě jsou mé dny úplně jiné. Nechodím do školy, mám oběd doma, nemůžu chodit s kamarády ven, nemám tréninky s plaváním a chodím spát a vstávám později. A chtěl bych, aby už otevřeli kadeřnictví - za chvíli budu mít vlasy až do pasu.

Rizi: Mé dny v karanténě jsou vlastně stejné. Ráno vstanu na online hodinu, pak se jdu učit. Najím se, pak si chvilku odpočinu a jdu ven. Když se vrátím domů, udělám si ještě nějaké učení a pak jdu hrát hry a jdu spát. Nebaví mě to, ale musím to vydržet. Radši bych se učil ve škole.

Tom O.: Každý den vstávám kolem osmé hodiny. Je to o dvě hodiny déle, než jsem zvyklý. Po snídani si jdu sednout k úkolům. V pondělí a ve čtvrtek mám videokonferenci s paní učitelkou. Je to příjemná změna a jsem rád, že se vidím s kamarády. Když je hezké počasí, jdu na zahradu. Tam trénuji fotbal. Chybí mi kamarádi.

Viky: Moje dny v karanténě jsou nudné, protože nemůžu být venku s kamarády. Celkem mi chybí škola a říkám si, co bych za to dala jít do školy. I se sourozencem si lezu už na nervy a mrzí mě, že se nemůžu vidět s některými lidmi.

Luci: Já se v domácí karanténě nudím a tak vymýšlím všechny možné způsoby, jak se zabavit. Snažím se co nejvíc času trávit venku před domem, ale nevím co dělat, tak potom stejně sedím doma a čtu si, nebo si hraju s kočkou.

Pája: Dny v karanténě jsou jiné. Pomáhám uklízet, učím se, chodíme na procházky, posiluji, hraju si s králíkem. Uklidila jsem si pokoj, pletla pomlázku, odpočívala, grilovala jsem a to je vše.

Peťa: V karanténě se změnilo hodně. Nemůžu chodit do školy a vidět se s kámoši a učiteli.  Většinu času trávím doma se svojí rodnou. Když přijde mamka z práce, vyžene mě od počítače a musím se jít učit. Když je hezky, jdu se projet ven na kole. Snad to brzy skončí a uvidíme se ve škole.

Tom V.: Karanténu nemám moc rád, protože nemůžu ven a nemůžu se vidět s kamarády.  Ale na druhou stranu nemusíme chodit do školy a s kamarády si můžu volat. Většinu času dělám úkoly, píšu si s kamarády a hraju počítačové hry.

Dia: Ráno se probudím, nasnídám a jdu ještě spát. Potom dělám úkoly, když je mám hotové, jdu na telefon. Někdy jsem celé odpoledne venku, jdu na procházku nebo jsem na dvoře, pak jsem s taťkou a s pejsky.

Kája: Většinu času plním povinnosti a dělám úkoly. Po snídani se většinou dívám na film, potom dělám úkoly. Pomáhám babičce uklízet nebo sekat dřevo. Odpoledne hraju na klávesy, maluju a chodím na procházky. Moc se nenudím, ale stýská se mi po kamarádech a učitelích. Už se těším do školy.

Kubík: Mé dny jsou skoro stejné. Učím se, chodím na procházky, sportuji a jsem často na zahradě. Myslím si, že to stejně každý z nás chytne a že se to vrátí, třeba za deset let. 

Štěpa: je bohužel nemocný  a nemohl nám nic napsat.