V podhůří Šumavy, uprostřed území mezi řekami Blanicí a Volyňkou, vznikalo původní březské panství. I přes hmatatelné důkazy o dávném osídlení tohoto místa, nacházíme první písemné zmínky o osadě Březí až v poslední čtvrtině 13. století. Počátkem XV. věku je Březí v držení rytířského rodu Malovců. Jeden z nich, Vladislav – Vlach připojil své jméno k názvu osady.

Asi o sto let později, v roce 1538, povyšuje český král Ferdinand I. Vlachovo Březí na městečko a krom jiných privilegií mu uděluje i právo používat znak – šedý vzpínající se kozel se stříbrnými kopýtky na modrém poli.

Po třicetileté válce, od druhé poloviny 17. století vzkvétá v městečku soukenický cech a vlachovobřezské sukno brzy dobývá i trhy v německém Pasově nebo rakouském Linci. Rozkvět řemesel přivedl téměř 3000 obyvatel Vlachova Březí, včetně příslušníků samostatné obce židovské, až k roku 1866.

Tenkrát poprvé k nim obrátil svou pozornost císař Rakousko – uherské monarchie František Josef I. a povolal zdejší muže do osudové bitvy u Hradce Králové. Císař prohrál, ale všichni vlachovobřezští vojáci se zdrávi vrátili domů. O dva roky později v roce 1868 povýšil vídeňský mocnář Vlachovo Březí na město. Právě Vídeň se tehdy stává místem, kam na zkušenou i natrvalo odchází mnoho zdejšího lidu.

Do třetice stále stejný, ale již poněkud starší, císař povolal v roce 1914 do zbraně na 300 Vlachovobřezšťanů. 68 z nich se však z bitev 1. světové války domů již nikdy nevrátilo, z 26 legionářů se vrátili všichni.

V podmínkách samostatného Československa po roce 1918 začínají zdejší podnikatelé, živnostníci, řemeslníci a sedláci uskutečňovat své plány ve svobodné republice. Jejich snažení je však na šest let přerušeno protektorátem Čechy a Morava v období 2. světové války, která mladším občanům města přinesla povinnost pracovního nasazení v Německu nebo Rakousku. Pro všechny obyvatele Vlachova Březí skončila válka 7. května 1945, kdy do města přivezli svobodu vojáci čtyř divizí US Army.

I na některé místní obyvatele, zvláště pak na živnostníky a podnikatele, krutě dolehl útlak komunistického režimu v druhé polovině minulého století. Jejich smutné životní osudy se již naplnily, stejně jako čtyřicetiletá vláda jedné strany. Co však přetrvalo, je tehdejší architektura. Její kolektivistické pojetí a neúcta ke stavebním tradicím a krajině bohužel trvale pokazily idylickou tvář městečka.

Pád komunismu v roce 1989 znovu odstartoval to nikdy nekončící lidské snažení i ve Vlachově Březí. Jeho současní obyvatelé se pokoušejí navázat na úsilí svých předchůdců z 1. republiky. Po celém městě je rozveden zemní plyn, dokončena stavba kanalizace, vodovodu a čističky odpadních vod, každý dům je připojen k telefonní síti a elektrické rozvody se přemisťují pod povrch. Vedení obce dbá i na obnovu stavebních kulturních památek a podporuje výstavbu nových nebo rekonstruovaných bytů.

Za poskytnutí fotek a článku z archivu města děkujeme strarostovi Vlachova Březí Lubomíru Dragounovi