Ladislav Höll není rodák ze Strakonic, ale ve městě žije. „Můj cíl byl porovnat místa na historických snímcích se současností,“ popisuje svůj záměr Ladislav Höll. Prací strávil pět let. Snímky vydají na procházku celým městem, zachyceny jsou různé ulice, dominanty, snímky jsou pořízené ze stejné výšky, dálky a nechybí mezi nimi ani povodně v roce 2002.

Posbírat tolik unikátního materiálu nebylo jednoduché. Jejich majitel musel spolupracovat s pamětníky, historiky, katastrem nemovitostí a mnoha dalšími institucemi. Některé snímky jsou focené z výšky, a tak bylo potřeba vyřídit i vstupy tam, kam se smrtelník běžně nedostane. Například do věží kostelů nebo soukromých bytů. Pan Ladislav totiž toužil po tom, mít záběry ze stejných míst, jako jsou ty původní.

Všechny snímky má jejich hrdý majitel přehledně uložené v digitální podobě. Stačí zvolit místo a v momentě je schopen najít k němu fotografie. Své dílo ale nikomu předávat nechce. „Né že by nebyli zájemci. Ale ty snímky pro mě mají velkou osobní hodnotu,“vysvětluje fotograf, který ze svých snímků vypozoroval, že Strakonice jsou městem, které postupně z devadesáti procent zmizelo nebo se přetvořilo v nové. A právě on je tím, kdo tyto změny zachytil. Svými fotkami ale rád dělá radost, a tak je postupně ukazuje na sociálních sítích. A nejen to. Fotky Strakonic poskytl jednou i jako dar ke čtyřiaosmdesátým narozeninám.

„Posílal jsem je jedné babičce na Moravu. Byla to rodačka ze Strakonic a ve městě nebyla šedesát let, od té doby, co se provdala. Je na vozíku a těžko by se sem už dostala. Ta paní mi často volá a brečí dojetím. S pohledem na fotky se jí vrátily vzpomínky na dětství,“ popisuje Ladislav Höll, jak málo někdy stačí k lidskému štěstí a radosti. Snímky ze sbírky Ladislava Hölla putovaly také do Anglie, kde je student historie zařadil do své diplomové práce.

Klára Alešová