V loňském roce jsme oslavili 15 let společného vystupování, co vás kdysi svedlo dohromady, jak vznikl společný projekt?

KE: Myslím, že naše úplně první spolupráce byla na nahrávce Petra Ebena Ordo modalis, kterou jsme natáčeli na HAMU. Přišel ke mně do studia takový mladík, zahráli jsme si skladbu jednou a nebylo co řešit. Nemuseli jsme si nic vysvětlovat, nad ničím moc diskutovat, byli jsme napojeni na stejné hudební vlně.

VV: S Kateřinou vystupujeme již od roku 2005, to znamená ještě od doby kdy jsem studoval v Berlíně. A ona myšlenka, která tak nějak možná „visela ve vzduchu“ přišla od Ivy Nevoralové, která byla v té době manažerka Kateřiny, tedy se podílela progresivně a jak je vidět, tak i kreativně  na komorním portfoliu Kateřiny. Ta nás dala dohromady a připravila první koncert, shodou okolností právě v Německu, kde jsem tehdy žil.

Jakým způsobem jste vybírali skladby, které v Třeboni zazní? Jedná se o poměrně pestrý mix hudby 19. a 20. století včetně tvorby současných skladatelů.

KE: Ravel a Debussy jsou naším stabilním repertoárem, navíc Claude Debussy má letos výročí. K tomu jsme přidali novou kompozici Iáson a Médea od vynikajícího skladatele Martina Hyblera, kterou jsme „dostali“ de facto k našemu patnáctiletému výročí spolupráce. Letošní jubilant by byl také Ilja Hurník, proto na koncertě zazní i jeho skladba Le tombeau de Koechel, kterou napsal původně pro harfu a flétnu a Vilém ji adaptoval pro hoboj. Navíc je to pocta a velmi krásná „Hurníkovská“ parafráze právě Ravelovy skladby Le tombeau de Couprin, která zazní na začátku v úpravě skvělého Otomara Kvěcha. Takto můžeme vznést hold i našim současným skladatelům.

VV: Jednak jsme se snažili naplnit zadání pořadatele, tedy připravit atraktivní program, který má ovšem svou náročnost a zásadně přesahuje do hudby 2. poloviny 20. století, respektive hudby současné. To je ostatně - impresionismem počínaje - doména našeho repertoáru, byt' jsme schopni hrát i hudbu starší. V Třeboni tak představíme velmi kompaktní program, cosi co nás dva aktuálně reprezentuje, tvar ke kterému jsme společně došli.

Album Impressions jste vydali roku 2017, přemýšlíte nad další deskou?

KE: Mezitím jsme oba dva nahráli celou řadu dalších CD, na některých jsme také spolupracovali společně (např. Musica per arpa, Supraphon 2018). Plány máme, ale nebudeme zatím prozrazovat :-)

VV: Vydání alba je dnes značně náročný proces, především finančně. S ohledem na fakt, že jsme oba dva poměrně výkonnostně založení interpreti, jde tedy také o správné načasování, přesněji řečeno, abychom sami sobě dalšími podobnými projekty nekonkurovali. Kateřina letos vydává fantastickou desku se sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou. Stejně tak je však Kateřina hostem na mém letošním profilovém albu, které představím na podzim. Pokud bychom se měli do něčeho dalšího společně pustit, pak možná u příležitosti „20 let spolu“, což bude už za tři roky. Nicméně, oba dobře víme, jak by takové album mohlo vypadat, v úvahu připadají minimálně dva scénáře.

Oba vystupujete často v zahraničí, snese česká scéna klasické hudby srovnání, či případně co v České republice z vašeho pohledu nejvíce chybí?

KE: Česká scéna v mnohých uskupeních srovnání se zahraničím snese. Máme plusy i mínusy malé země. Tedy malý trh, ale zase neskutečný počet různých festivalů, kurzů, spolků přátel hudby… Nicméně si myslím, že nám schází takový ten zdravý „tah na bránu“ a to i ve smyslu agentážním. Ono nejde jen o to dobře hrát, ale také o to, aby vás někdo v tom nejlepším smyslu uměl prodat dál. Skvělých hudebníků je na světě mnoho.

VV: Na jednu stranu tak, jak jsme malou zemí, je zde na počet obyvatel relativně dost zajímavých festivalů a úspěšných kulturních institucí vůbec, cosi co zásadně determinuje zdejší kulturní klima. Toto je dáno historicky, respektive i po roce 89 vznikla celá řada nových subjektů. Na druhou stranu bychom si měli všichni přiznat, celá kulturní obec, že žít tzv. „z podstaty“, oné historické, znamená pomalý konec schémat a fungování kulturní scény tak, jak jsme ji znali. To co tak nějak stačilo včeram může být a pravděpodobně asi také bude zítra již málo. Co chybí? Odvaha nebazírovat na „vyjetých kolejích“, nespokojit se a hledat kontinuálně nové cesty.

Co vás v nadcházejících měsících - ať už společně či s dalšími projekty - čeká?

KE: Letos vydávám dvě „covidová CD“. To první „K2“ se sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou vyšlo v červnu a pokřtily jsme ho na Festivalu Smetanova Litomyšl. Druhé, „Nocturne“, s houslistkou Silvií Hessovou, vychází v září a budeme ho křtít na Festivalu Mahler Jihlava. Letos jsem se stala také rezidenční umělkyní Festivalu Za poklady Broumovska, v rámci kterého jsem již vystoupila na zahajovacím koncertu 25. 6. v Broumově, kde, mimo jiné, zazněla i premiéra Koncertu pro harfu Krajina paměti Kryštofa Marka. Další komorní koncert mě čeká 30. 7. s mezzosopranistkou Markétou Cukrovou a sólový recitál 19. 8. K tomu letos v létě učím na třech harfových kurzech - Ameropa v Českých Budějovicích, na začátku srpna ve Vlašimi a na konci prázdnin na zámku Berchtold. Rozhodně se nenudím.

VV: Společně vystupujeme na festivalu na Slovensku, v létě pak oba dva individuálně učíme na mistrovských kurzech. Pro mě osobně je tato fáze spojená s dokončením nového alba, což je činnost značně komplexní.

Pokud byste mohli doporučit, na jaký koncert z letošního programu Třeboňských nocturen byste se vydali?

VV: Za sebe bych si dovolil doporučit koncert Ellaboration, kde vystoupí naši skvělí kolegové – Epoque Quartet – spolu s Dashou. To je formát, který má potenciál oslovit i další publikum, tedy nejen posluchače, kteří jsou orientovaní na čistě klasickou hudbu. Je to program, který rezonuje s létem…

KE: To je těžké rozhodnutí. Je to program velmi pestrý, různorodý, se skvělými umělci i soubory – od klavíristy Karla Košárka, houslistky Martiny Bačové, Epoque Quarteta po jazzový večer. Já bych řekla, dámy a pánové, jděte na všechno, bavte se, podpořte festival i nás umělce a zároveň si udělejte radost. Žijeme jen jednou a uvidíte, že všechny vaše starosti všedních dnů alespoň na chvíli zmizí. Krásné umění člověka povznáší, jen to chce se povznést nechat:-)

Anna Mašátová