Jak včera uvedl Jan Račák z archeologického oddělení českokrumlovského Regionálního muzea, místo objevil spolupracovník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích a Regionálního muzea v Českém Krumlově pomocí detektoru kovů. Takzvaný depot obsahoval celkem 43 celých a 29 malých zlomků měděných žeber.

„Ležela v půlmetrové hloubce u téměř neznatelné pěšiny v blízkosti dvou dvojic velkých přirozeně situovaných balvanů," přibližuje místo nálezu Jan Račák a dodává: „Balvany mohly sloužit tomu, kdo  žebra zakopal, jako orientační bod pro jejich případné budoucí vyzvednutí." Měděná žebra jsou ve své podstatě ingoty přetaveného kovu, které lidé  později tavili a odlévali z nich předměty. Ten, kdo si kdysi dávno U KLadenského Rovného poklad ukryl, už se ale pro něj evidentně nikdy nevrátil. Proč? To se můžeme dnes jen dohadovat.

Podobné úkryty vznikaly velmi často poblíž obchodních stezek, kde si kupci nebo zpracovatelé bronzu ukrývali část svého majetku předtím, než překročili hranice.
Nálezce poklad odevzdal bez nároku na odměnu a přeje si zůstat v anonymitě.

„Ne všichni takoví nálezci jsou pouhými vykradači našeho kulturního dědictví. Jsou i tací, kteří s muzei spolupracují a účastní se i oficiálních archeologických výzkumů," dodává nálezce. Mezi takové patří i nálezce pokladu u Kladenského Rovného. Díky takové spolupráci se v posledních letech v regionu našly i další poklady, jako například vzácný sekeromlat s depotem hřiven na Holašovicku, bronzové hřivny na Dubíku u Českého Krumlova, slitky na Kájovsku, nebo srpy, sekery, náramek a slitky u Přední Výtoně. S tím souhlasí i archeologové.
Ale zpět ke Kladenskému Rovnému. Proč se vlastně dodnes objevují takto zakopané poklady?
Velmi často kvůli tomu, že tehdejší obchodníci nebo i sami zpracovatelé kovů nechtěli na cestách riskovat přepadení a okradení. Část svého zboží si proto ukryli a za hranice se pak vydali obchodovat jen s tím nejnutnějším. Později se vraceli pro uložený zbytek. Nebo také nevraceli. To už byl jejich osud.
Podle archeologů si svůj cenný majetek podobně ukrývali i lidé z vesnic zvláště v dobách nájezdů různých vojsk, což ale nejspíše nebude případ z Kladenského Rovného. Tenkrát, když tu někdo bronz zakopával, v okolí pravděpodobně nikdo trvale nežil. Lze však předpokládat, že údolím Polečnice vedla obchodní stezka. A to je jeden z nejzajímavějších poznatků, protože až dosud se za spojnice jižních Čech a Alp považovaly většinou jen stezky při Vltavě a Malši.

Jak dokládá archeolog Ondřej Chvojka, ve starší době bronzové hrály jižní Čechy významnou roli tranzitního území, přes které se táhly stezky spojující alpská ložiska mědi s centrálními částmi Čech. Měď byla základním komponentem k výrobě bronzu, tedy slitiny mědi a cínu, který se právě v tomto období stal každodenní surovinou k výrobě nástrojů, šperků i zbraní.

V jižních Čechách se přitom měď ani cín nevyskytují, těžba mědi je však doložena právě v Alpách, v okolí dnešního Salzburgu a Innsbrucku.
Obdobné nálezy, jako je ten u Kladenského Rovného, tak pomáhají archeologům zmapovat polohu dávných obchodních tras.

„Dnes, kdy s nadsázkou řečeno, mnoho lidí relaxuje nikoliv s rybářským prutem u vody, ale s detektorem kovů v lese, mohou jejich náhodné objevy výrazně rozšířit poznatky o naší historii," dodává Jan Račák. Ale zároveň upozorňuje: „Podle současných zákonů je vyzvednutí čehokoliv ze země za pomoci detektoru v podstatě nelegální, pokud se nejedná o archeologický výzkum." Je tedy vhodné, aby lidé s podobným hobby s archeology a muzei spolupracovali, případné nálezy konzultovali nebo s nimi byli přinejmenším v kontaktu.