První skladbu složil už v osmi letech. Malý Mozart vyhrává světové soutěže

Na hodiny do hudební školy J.V. Stamice v Havlíčkově Brodě k učitelce Laštovičkové Viktora doprovází hlavně matka Martina. Vozí ho i na soutěže. I ona kdysi hrála na akordeon.

Vlastní rodokmen zpracoval do roku 1560. Nadchlo mě to, říká kronikář

Viktor nyní studuje gymnázium ve Vlašimi. Na akordeon začal hrát už v šesti letech. „Ve školce k nám přišli na návštěvu muzikanti a ukazovali hudební nástroje a mě se akordeon hrozně líbil,“ vysvětluje s úsměvem.

I génius má krušné začátky, když musí dřít stupnice. „Na začátku to bylo fakt těžké. Cvičil jsem tak čtvrt hodiny. Ale dneska je to tři hodiny a víc,“ popisuje učednická léta sympatický kluk, který zcela postrádá hvězdné manýry. Když se ho ptáme, co si v životě přeje, odpovídá rozhodně: Hrát na akordeon a rozdávat radost.

První koncert před publikem na školní přehlídce měl už po pěti měsících cvičení s dvěma skladbičkami Já jsem z Kutné Hory a Cib cib cibulenka.

První velká soutěž ho čekala v sedmi letech v Praze, odkud si odvezl druhé místo. „Doma jsme to oslavili,“ vzpomíná Viktor. Tak pro něho začal maraton soutěží. Doma i v zahraničí. Ovšem i maraton úspěchů. K učitelce hry na akordeon Markétě Laštovičkové začal jezdit na radu pedagoga z pražské konzervatoře, kam přišel na konzultaci.

Nadání není všechno 

Podle Laštovičkové je Viktor výjimečný talent. „Nadání ale není vše. Patří k tomu denní dřina. Viktor má štěstí, že ho rodina podporuje. I v tom, že si už jako dítě mohl dovolit hrát na velmi kvalitní nástroj,“ poznamenává.

Dva roky covidu a různých omezení malého hudebníka nezastavily. „Na soutěže jsem jezdil třikrát do roka. Ale za covidu jsem mohl poslat svoje nahrávky na deset soutěží za rok. Natáčeli jsme doma před bílou zdí,“ popisuje Viktor domácí studio.

OBRAZEM: Vzpomínka na válku. Třebíčské sklepení dodnes ukrývá protiletecké kryty

Podle Laštovičkové mají takové soutěže svoje pro a proti. „Určitě je výhoda, že muzikant nemusí nikam jezdit. Některé děti cestování špatně snášejí. To se může podepsat i na výkonu. Ovšem výsledky soutěží mohou být nahrávkou zkreslené. Ani ten nejlepší záznam hru před porotou nenahradí,“ konstatovala.

I přes nabitý program a hodiny cvičení si Viktor najde čas zahrát si se školním orchestrem havlíčkobrodské umělecké školy. „Mám tam skvělé kamarády,“ dodává.

Nahrávky posílá po celé Evropě. Do Austrálie i spojených států, ale když se ho zeptáme které soutěže si nejvíc váží, tak prohlásí: „Vítězství v soutěži hudebních škol Zlatý oříšek a pak ocenění z mezinárodní soutěže Vivo International Music Competition v New Yorku. Získal jsem první cenu a zvláštní ocenění poroty. Nebýt pandemie, měl bych taky možnost vystoupit v New Yorku na slavnostním koncertě.“

Ze svobodnice poručicí za čtyři roky. Aktivní záloha v Náměšti má rekordmanku

Ve škole má Viktor speciální studijní plán. Testy a úkoly zvládá po večerech. Na posledním vysvědčení ale měl samé jedničky. „Kamarádi ve škole mi fandí a gratulují k úspěchu,“ přiznává.

S Vichřicí bodoval v Německu 

Už v osmi letech napsal Viktor první skladbu. Nazval ji Tanec loupežníků. Pod vedením učitelky Laštovičkové ji dopracoval a pod názvem Vichřice s ní zvítězil na nejprestižnější německé soutěži pro mladé skladatele Jugend komponiert.

Odborná porota v ní hodnotila téměř dvě stovky skladeb pro libovolné nástrojové obsazení. „Za svou skladbu Vichřice Viktor získal nejvyšší poctu, stal se nejmladším oceněným skladatelem soutěže. Dostal pozvání a stipendium na týdenní mezinárodní skladatelskou dílnu v Německu. Jeho skladba vyjde na CD a bude ji hrát na slavnostním koncertě," informuje o úspěchu svého žáka ředitel hudební školy Jindřich Macek.

Viktor má v životě ale jasno. „Chci se v budoucnu věnovat hudbě,“ říká. Podle učitelky Markéty Lašovičkové má Viktor šance uspět v životě nejen jako hudebník, ale také jako skladatel. Ovšem to bude znamenat celoživotní tvrdou práci.