Daří se vám po skončení „bojů“ s tehdejší Akreditační komisí zlepšovat pověst a celkovou pozici UJAK?
Na přelomu let 2014–15, kdy vznikl medializovaný problém se speciální pedagogikou, jsme byli ve velkém rozletu. Stali jsme se první soukromou univerzitou. Zdá se, že se nám tato expanze stala trochu osudnou a zkomplikovala nám další vývoj. Přijali jsme tehdy asi osm nebo devět stovek studentů, kteří si potřebovali doplnit vzdělání a tlačil je čas. Zároveň jim žádná jiná škola nemohla nabídnout to, co my. Rozhodnutí je přijmout se nelíbilo dozorujícím orgánům. Od té doby jsou na nás uplatňována kontinuálně velmi přísná měřítka. Těšíme se ale z dílčích úspěchů poslední doby.

Nevidomá klavíristka a zpěvačka Ráchel Skleničková převzala 4. února 2020 v Praze od izraelského velvyslance Daniela Merona asistenční pomůcku pro nevidomé. Zařízení OrCam MyEye 2 za pomoci umělé inteligence v reálném čase přeměňuje vizuální informace v h
ČVUT usnadňuje život handicapovaným. Přístroj zvukově předává vizuální vjemy

Co se podařilo?
Obnovili jsme speciální pedagogiku, což je oblast studia, na které tato škola stojí od svého vzniku v roce 2001. A máme i úplně nové studijní programy, s nimiž jsme dříve nepočítali. Nejen mezinárodní vztahy a diplomacii, ale i resocializační a penitenciární pedagogiku – program zaměřený na integrační práci s lidmi po výkonu trestu. Aktuálně potřebujeme obnovit akreditace andragogiky či mediálních studií. Úkolů je před námi stále dost.

Změnila se nějak role soukromých vysokých škol v Česku za více než dvacet let jejich existence?
Stále platí to, že se profilují nějakým způsobem a hledají určité „díry na trhu“. Ve většině případů byly základem ekonomické obory, po kterých byl největší hlad. My jsme byli a stále jsme unikátní primární orientací na pedagogická studia, na kterých chceme stavět i do budoucna. Vnímám jako kontraproduktivní snahy o příliš široký záběr po vzoru veřejných vysokých škol, které mají mnohem delší tradici a na rozdíl od nás přístup k velkým penězům z veřejných zdrojů. Představa českých škol typu Harvard či Cambridge se neuskutečnila a ještě dlouho se uskutečňovat nebude.

Univerzita Karlova. Ilustrační foto.
Univerzita Karlova chystá kampus za miliardy

Vidíte budoucnost UJAK optimisticky?
Na rozdíl od té doby před pěti roky nedráždíme tím, že bychom měli výrazně hodně studentů nebo výrazné portfólio studijních oborů. Spíše máme možnost znovu se hledat. A naše nesporná výhoda je v tom, že už nemusíme pořád zkoumat zmíněné díry na trhu. Základem u nás zůstanou pedagogická studia ne-učitelského směru včetně oblastí, jako je řízení lidských zdrojů. Výhodou UJAK jsou i vlastní budovy či vlastní materiálně-technické zabezpečení včetně televizního a rozhlasového studia.

Co pro vás jako vedení školy znamená několikanásobný úbytek studentů oproti „vrcholné éře“?
Je třeba říct, že naše dnešní situace je nesrovnatelně chudší, než byla dříve. My se v ní ale snažíme najít i nějaké výzvy, motivace a naděje. Se změnou akreditačního systému nastal v celém vysokoškolském sektoru velký pohyb a uvidíme, k čemu to povede. Osobně si myslím, že nové tlaky a regulace, ale i přirozený vývoj povedou ke snížení celkového počtu vysokých škol. Přežívat budou ti silnější. Dnes se říká, že hranice životaschopnosti vysoké školy je kolem tisícovky studentů. U nás přitom existují školy, které jich mají dvě nebo tři stovky. Takové školy se nemohou obejít bez sponzorských peněz. Troufám si odhadnout, že v pohodlné pozici je u nás škola se čtyřmi tisícovkami studentů. My jich máme přibližně 1600.

Ilustrační snímek
Pro generaci alfa je digitalizace jako dudlík

Jakými argumenty vyvracíte názory, podle kterých je studium na soukromých vysokých školách „hračka“?
Nějaké kupování diplomů už dnes podle mě ani není v Česku možné. Jednak díky vnějšímu úřednímu dohledu, jednak díky samotným studentům. Drtivá většina z nich se potřebuje uplatnit na trhu práce, který navzdory nízké nezaměstnanosti není jednoduchý. A i naši studenti požadují kvalitní vzdělání. Úspěšnost u státnic máme podobnou jako veřejné vysoké školy a pracovní uplatnitelnost absolventů má UJAK excelentní.

Může si studium u vás finančně dovolit kdokoliv?
Školné je maximálně 25 tisíc korun za semestr, což v dnešních poměrech nepředstavuje velkou ekonomickou bariéru. Dokážeme navíc vyjít vstříc, když je někdo v obtížné situaci. Školné třeba rozložíme. Sociální ohledy jsou pro nás důležité. Jsme škola, kterou díky speciální pedagogice vyhledávají i lidé, kteří mají zkušenost z péče o hendikepované či přestárlé osoby – ať už z rodiny či profese. A nás těší, že k nám chodí i lidé, kteří nejsou čerstvými maturanty. A rád bych se ještě jednou ohradil proti mediálním zkratkám z doby, kde se o UJAK nejvíc psalo. Nikdy jsme nebyli primárně školou výrazných mediálních osobností, přestože jich tady pár studovalo. Od začátku zde byly v centru pozornosti pedagogické obory. Kromě speciální pedagogiky se orientujeme i na andragogiku neboli vzdělávání dospělých. Typicky jde třeba o personalisty nebo vzdělavatele ve firmách. Povětšinou jde o lidi, kteří už mají pracovní zkušenost a studují u nás v kombinované formě. Máme ale i čerstvé maturanty studující prezenčně.

Navazuje UJAK v něčem na odkaz myslitele, jehož jméno nese?
Vedle samotné specializace na pedagogické obory jde z mého pohledu o tři principy, ve kterých se o to především snažíme. Tím prvním je dostupnost vzdělání pokud možno každému, o čemž jsem právě mluvil. Dále pak dobrá úroveň výuky jazyků a také metody výuky, které jsou filosoficky dobře ukotvené, ale zároveň uživatelsky příjemné. A k tomu bych připojil ještě snahu o partnerskou povahu vztahu mezi pedagogy a studenty. Hlavně kvůli ztrátě vynikající reputace nám před lety ubylo velké množství studentů. A nezbylo nám nic jiného, než začít školu přestavovat opět od těch nižších pater. Musíme také nově vzniklým dozorovým orgánům dokazovat, že je u nás studium kvalitní a že zaslouží rozvoj. Je to cesta trnitá a pracná. A vše jde pomalejším tempem než dříve. Mám na mysli zejména proces schvalování nových akreditací, protože na vysoké škole je čekání na akreditace jednotlivých programů něco jako by v hospodě bylo čekání na licence k podávání jednotlivých nápojů. Představte si, že byste rok mohl čepovat jen vodu, druhý rok by k ní přibylo kafe a až třetí rok pivo – to je hrozná představa.

Ilustrační foto
Exstudenti speciální pedagogiky UJAK mohou dostudovat na Slovensku