Cesta k sýrařskému řemeslu vedla přes chuťové buňky. „Pracovala jsem na škole v Lounech, kolegyně občas přinesla k ochutnání své čerstvé sýry. Tolik mě to nadchlo, že jsem se do toho pustila také,“ vypráví Romana. Sýr měl doplnit portfolio s láskou vyráběných domácích produktů a zařadit se vedle marmelády, masové konzervy a paštiky.

Romana začínala s dvěma litry mléka jako výchozí surovinou pro prvotní experimenty a obyčejným hrncem. Brzy se začala dávka navyšovat. „Po roce jsem se přihlásila na kurz výroby sýrů, který jsem absolvovala a posunula jsem se zas o kousek dál. Dnes zpracuji v pohodě 50 litrů mléka za víkend,“ vypočítává sýrařka.

Přiznává, že její momentální výroba se se začátky nedá srovnat. Vypilovala postupy i receptury. „Dnes už mám spoustu originálních mlékárenských kultur, nepoužívám zakysanou smetanu nebo jogurty, které se pro ty výrobně lehčí sýry používají,“ vysvětluje.

Roušky na zastávce MHD. Ilustrační foto
Schváleno. Poslanci prodloužili nouzový stav o dalších 30 dní

Mléko, ze kterého vyrábí, si pečlivě vybírá u lokálních dodavatelů. To podle Wolfové umožňuje nejen lépe hlídat kvalitu, ale také to rozšiřuje možnosti pro výrobce. „Když máte mléko přímo z kravína, dá se sebrat smetana a rázem máte čerstvé domácí máslo, z toho jako vedlejší produkt podmáslí,“ vyjmenovává. „Z výroby sýrů máte syrovátku a z ní se dále vyrábí syrovátkový sýr ricotta. Kdo vyrábí doma, jde mu především o co nejlepší využití mléka jako takového,“ myslí si.

V repertoáru mostecké sýrařky by si vybrali i gurmeti ze zahraničí. Najdeme tu řadu zrajících sýrů s plísní i s mazovou kulturou. Takže není nouze o aromatické romadury, kozí sýry typu Valencay, na mnoho způsobů v kuchyni využitelný camembert. A pak také druhy, které podle jména něco říkají možná jen znalcům. „Třeba morbier, quesso machorero, jarlsberger, asiago, almkase,“ usmívá se Romana Wolfová. Ze sýrů byste si ale mohli udělat i klasický smažák, protože Romana dokáže vykouzlit i goudu, eidam, okatý ementál či leerdammer. „Dost druhů sýrů také udím. Někdy se například zase stane, že vám třeba sýr zrající pod mazem, jako je romadur, chytne modrou plíseň. Záměrně jsem ji nechala rozvinout a vznikl chuťově úžasný sýr. Doma jsme mu začali říkat rokfodur,“ pokračuje. Většinou je s výsledky spokojená. „Ono je to vždycky malinko jiné, protože se stačí trochu odchýlit od receptury a ve finále vyjde sýr s jinou chutí i konzistencí, ale to je na tom to zajímavé,“ myslí si.

Romana Wolfová zatím se svými výrobky nemíří na trh, registrovanou sýrárnu u hygieniků a veteriny nemá. „Vyrábím jen pro spotřebu rodiny a blízkých. Občas to funguje i jako výměnný obchod. Takový malý návrat do středověku. Třeba já dám sýr, rybáři za kapra,“ uzavírá.