V prvním kole MOL Cupu jeho tým prohrál po statečném výkonu s třetiligovým Benešovem 0:2. Žádnou tragédii z toho však u řeky Lužnice nedělali. „Důležitější jsou pro nás mistrovské zápasy,“ přikývne kapitán.

Dalo se přes Benešov postoupit do dalšího pohárového kola?
Byl to vyrovnaný zápas a v prvním poločase jsme měli nějaké šance. Bohužel jsme je neproměnili. Utkání se lámalo na začátku druhé půle, kdy dal Benešov první gól.

Druhý gól padl z penalty po trošku sporném zákroku vašeho brankáře, což vyvolalo vášně především v hledišti. Cítili jste v tomto momentu křivdu?
Spíše to asi penalta opravdu byla. Rozhodčí si ji v každém případě obhájí.

Postoupil podle vás Benešov zaslouženě?
Ano. Ve druhém poločasu dominoval, i když ke konci jsme tam nějaké šance ještě měli. Ale soupeř postoupil zaslouženě. To musíme uznat.

Přikládali jste pohárovému duelu stejnou váhu jako divizním zápasům?
Samozřejmě jsme chtěli postoupit. Zároveň jsme ale věděli, že s naším kádrem bychom dvě soutěže dlouhodobě těžko zvládali.

Krátce před koncem jste byl střídán vy i další hráči osy týmu. Šetřili jste síly na sobotní divizní derby v Jindřichově Hradci?
Přesně tak. V Jindřichově Hradci je to pro nás důležitější zápas, tak jsme chtěli pošetřit nějaké síly. Rádi bychom si přivezli tři body.

Do divize jste vstoupili přesvědčivou domácí výhrou 4:0 nad Sedlčany. Byl to začátek sezony podle vašich představ?
Výsledkově určitě. Předvedená hra ale nebyla úplně ideální. Výsledek 4:0 je ale pochopitelně příjemný.

Soběslav začala svou třetí sezonu v divizi. Co od letošního ročníku očekáváte?
Chtěli bychom se pohybovat v horních patrech tabulky, abychom zase nehráli jenom o záchranu. Soutěž ale bude vyrovnaná. Důležitý bude už teď zápas v Hradci.

Mužstvo zůstalo stejné jako v minulé sezoně?
Odešel vlastně jen Karel Chotovinský do Lomu a přišel Vojta Bouška, který je hráč Táborska a byl v Rakousku. Je důležité, že se podařilo mužstvo udržet pohromadě. Díky vedení klubu a sponzorům.

Vy osobně jste měl před sezonou jasno, že budete v Soběslavi pokračovat?
Žádné jiné možnosti jsem neřešil. V Soběslavi jsem spokojený a baví mě to tady. Česká kabina je úplně jiná oproti té v Rakousku, kde jsem dlouho hrál. Máme super partu, i když je škoda, že někteří místní kluci už dřív skončili.

Byl to váš sen dohrát kariéru v rodném městě?
Vždycky jsem říkal, že už se z Rakouska do Čech nikdy vrátit nechci. Ale přišlo to znenadání a lákalo mě zahrát si divizi v Soběslavi, kde nikdy předtím nebyla. Kluci ji vykopali a chtěl jsem jim pomoci svými zkušenostmi.

Brzy oslavíte osmatřicáté narozeniny. Cítíte už na hřišti svůj věk?
Cítím. Není lehké to uběhat. Ale díky zkušenostem už zase člověk ví, kam si stoupnout. Dá se to zvládnout. V divizi nastupuje spousta starších kluků.

Mají k vám mladí respekt? Spoluhráči i protihráči?
Spoluhráči respekt trochu mají. To je v pohodě. Jsme kamarádi a žádný problém mezi námi není. Protihráči žádný respekt nemají, ale takoví dnešní mladí jsou.