Zlatá Koruna figuruje po 11 kolech v čele tabulky, takže asi můžete být s dosavadním vývojem soutěže spokojeni.

Spokojenost určitě panuje, vždyť až na zaváhání v Roudném ve druhém kole, byť si myslím, že jsme nebyli horší, jsme zatím neztratili ani bod. I když za druhý poločas v Trhových Svinech bychom si bod ztratit zasloužili.

Vy vedete se 14 góly tabulku střelců, to je pro vás jistě příjemný bonus.

Jsem docela překvapený, protože nikdy jsem nebyl rozený střelec ale jsem rád, že to tam zatím docela padá. Z pozice krajního záložníka se většinou prosazují náběhy za obranu.

Váš spoluhráč Jan Šebelka je také velmi produktivní a zaostává za vámi jen o dva góly. Jak se vzájemně doplňujete?

Myslím si, že se podporujeme a určitě si góly nezávidíme. Paradoxně na nejvíc gólů mi přihrává právě Šebi a troufnu si říct, že já jsem mu taky na pár branek nahrál. Tedy na ty, které nezaznamenal z pokutových kopů. Těch bylo taky dost.

Který zápas byl pro vás na podzim nejpovedenější?

Těžko říct, ale celkově si myslím, že všechny domácí zápasy se nám povedly a začíná se říkat, že si budujeme nedobytnou zlatokorunskou tvrz!

Čím to je, že se ve „Zlatce“ sešla taková sestava kvalitních hráčů?

Prvními, kdo do Koruny přišli, byli Honza Šebelka a Kuba Zajic. Na těchto přestupech se hlavně podílel Vašek Perník, náš „boss Matějka”, jenž posléze přivedl i mě. A jelikož jsme milí kluci do party, tak se nám společnými silami povedlo přivábit i další kvalitní hráče.

A proč jste tam přestoupil vy? A s jakými ambicemi?

Já osobně jsem do Zlatky přišel toho z důvodu, že se mi líbila celková vize klubu, která se zhruba po dvou a půl letech začíná naplňovat. A doufám, že si tady brzy zahrajeme I. A třídu. Tímto bych chtěl poděkovat i celému vedení, co pro fotbal v obci dělá. A rád bych poděkoval i rodině a přítelkyni za podporu. Nevím, čím to je, ale na fotbal chodí častěji a častěji…