S mládežnickým fotbalem ve Zlaté Koruně se začalo pravidelně pracovat před patnácti lety a Matěj Král je produktem té vůbec první party kluků, která začala v místním SK tehdy kopat v nejnižší věkové kategorii. V současné době je plnohodnotným členem silného kádru mužů, v podzimním utkání proti Čkyni dal svůj první dospělácký hattrick a spolu s kapitánem Janem Šebelkou je nejlepší podzimním střelcem týmu. A to z pozice střídajícího hráče.
Matěji, neměl jste někdy choutky to v mládeži zkusit fotbalově i někde výše?
Když jsem byl hodně malý, tak se mi docela dařilo a zkoušel jsem to v Českých Budějovicích. Ale v té době jsem do toho hrál také hokej a bylo to o tom, když to půjdu zkusit výš, tak skončím s hokejem. To se mi nechtělo, pořád jsem chtěl hrát oboje. Navíc jsem si ani namyslel že bych byl tak rozdílový fotbalista, abych šel výše. Kromě dorostu, který jsem strávil ve Slavoji Český Krumlov, jsem tak strávil ve Zlatce. Když jsem pak šel na školu do Prahy, tak jsem se vrátil zpět, byla to jasná volba.
play_fill
Hrajete prvním rokem I.A třídu, předtím jste prošli suverénně I.B. Jak vnímáte rozdíl těchto soutěží i v tom kontextu, že jste přes týden na škole a trénovat tak s týmem prakticky nejde.
Na tréninky ve Zlaté Korně se nedostanu vůbec. Od neděle večer do pátka večer jsem v Praze. Chodím si kopnout v Praze, ale samozřejmě to nemůže nahradit trénink s týmem. Ale alespoň jsem trochu na míči a snažím se udržovat fyzičku. Ve Zlatce tak hraji jen zápasy.
Oč je tato soutěž složitější než I.B?
Není poznat v I.A třídě rozdíl v kvalitě kádrů. Všechny týmy mají kvalitní hráče. V I.B bylo znát, že spodek tabulky byl slabší. Není to žádné machrování, ale věděli jsme, že s týmy ze spodku tabulky nemůžeme prohrát. Je to vidět i na výsledcích. V minulé sezoně jsme vyhráli například 11:0, v té současné jsme sice vyhráli 6:1 nad Čkyní, ale jinak jsou vesměs výsledky o jednu branku. Je to hodně vyrovnané.
Dal jste proti Čkyni svůj první hattrick v I.A třídě. Jak jste si ho užil?
Užil jsem si ho pořádně. Hodně to bolelo tátu (předseda klubu - pozn. autora), když musel za mé góly platit panáky, ale myslím, že si to užil také. Byl jsem již tak trochu ve stresu. Již v I.B jsem si říkal, že bych jako útočník mohl ten svůj první hattrick dát. Dvakrát jsem byl blízko, ale nikdy to nevyšlo. Když jsem měl proti Čkyni dva góly na kontě, tak jsem si říkal, že by to tam mohlo padnout. Nějaké šance jsem neproměnil a už jsem z toho byl nervozní. Ale nakonec to tam padlo a přišla obrovská radost. Byl to vůbec první hattrick mezi chlapama, navíc doma před našimi fanoušky, takže super. Nejvíce si ruce ale mnul pokladník a nebolelo to jenom tátu. Ten pohostil fanoušky, já platil do kasy.
Jak se hraje v týmu, kde by Vám někteří spoluhráči prakticky mohli dělat tátu?
Je to velká zkušenost. Když to vezmu například z hlediska Vaška Beránka, který také hraje v útoku. Když na něj koukám, co dokáže, tak je to někdy s otevřenou pusou, co předvede. Jsem rád, že se mou učit od tak zkušených hráčů.
Jaká je chemie v mančaftu, když je mezi hráči tak velký věkový rozdíl?
Když jsem přicházel, tak jsem se trochu bál. Přeci jenom jsem věkově hodně mimo průměr, nejbližší hráč je ode mne pět či šest let. Ale musím říci, že je to skvělé, kluci mě berou a o to lépe se mi hraje. Ani mi nepřijde, že jsem o tolik mladší. Zapadl jsem, všichni se navzájem bereme.
Co fanoušci. Ty mohou Zlatce všude závidět.
To je něco neskutečného. máme kotel, který vyjíždí i na venkovní zápasy. Je fajn poslouchat hymnu, co máme. Fanoušci jsou fakt velké povzbuzení.
Co fotbalově do budoucna? V rámci studia asi nelze zatím dělat žádné velké fotbalové plány.
Zůstávám ve Zlatce, nikam se neženu. Smířil jsem se s tím, že jsem střídající hráč. Nechodím na tréninky, takže to ani nijak nejde. Po škole se uvidí, zda zůstanu v Praze, nebo se vrátím. Ale zatím není na programu dne nad tím přemýšlet.
Načítám tabulku ...
