„Lidi mi Luňáka ve srandě připomínají. Vůbec mi to nevadí, ba naopak mě to i těší. Seriál samozřejmě znám a je to pecka,“ potvrzuje jedna z ústředních postav nejznámějšího „pralesního“ týmu široko daleko. Na první dobrou hned přidává odlišnost: „Pásku bych si ale u nás vzít nedovolil. Hlavně z respektu k hráčům, kteří jsou v Janovicích celou kariéru, a nebo měli tu svou fotbalově daleko lepší než já,“ naráží na ex-ligové hvězdy, kterými se v posledních letech červený dres hemží.

Na kýžené vyškrábání se konečně o stupínek výš, ze třetí třídy do přeboru Kutnohorska, má autor dvaceti prvoligových startů a jednoho gólu vskutku luxusní personální obsazení. Seriálová postava zosobněná Ondřejem Vetchým by mohla závidět. Za vše mluví jméno Tomáše Řepky. Zatímco v seriálu mu byl jeden z hráčů jen podobný a nosil proto jeho přezdívku, za Janovice nastupuje originál. A spolu s ním také Martin Jiránek, Roman Bednář a jako nejnovější posila i Tomáš Borek.

I když by se mohlo zdát, že trénování takové skvadry spočívá stejně jako v seriálu v připomenutí čísel na dresech, postů a taktiky sklepávat vysoké míče doprostřed či do stran v kabině před utkáním, skutečnost je podle Štěpána Kacafírka poněkud jiná. A nebo není…?

Tyhle týmy vládnou po podzimu svým okresním přeborům.
Popření vlastního jména i triumf s pěti vyloučenými. Tyhle týmy vládnou okresům!

„Fotbalem opravdu žiju čtyřiadvacet hodin denně. Přemýšlím, kdo kde bude hrát, jaké vytipovat posily, aby zapadly herně i charakterově. Jak připravit rozcvičku a trénink, aby to pomohlo klukům, kteří toho v kariéře tolik neodkopali. Zápasová taktika mi zabere dvě tři Á-čtyřky,“ popisuje, jak i po skončení krátké profi kariéry fotbal nadále hltá. Jako trenér se samozřejmě snaží těžit z poznatků, které nabyl během své pouti po vyšších soutěžích.

Mimochodem trenérskou licenci (B), po které pravý Luňák tolik toužil, Štěpán Kacafírek získal už při maturitní praxi během studia na sportovní obchodní akademii. Od té doby sice propadla, do budoucna ale uvažuje o jejím obnovení.

„Samozřejmě se snažíme trénovat i nějaké ty trojúhelníky. Balony sklepáváme do středu i do stran, pak je sypeme do vápna a snažíme se trefovat zařízení,“ odlehčuje ve stylu Hnátkova následovníka.

Zápasy na jednu branku

Při pohledu na střeleckou tabulku soutěže to každopádně vypadá, že tajná janovická taktika by mohla znít: vše na „Kácu“! Gólový lídr nastřílel během podzimní části neskutečných 47 gólů. Prosadil se ve všech dvanácti zápasech (třináctý s týmem vyhrál bez boje), dva po sobě jdoucí dokonce končil na dvouciferném čísle – 10 a 11.

Metal Trade Comax, nejlepší tým prvního ročníku Zaměstnanecké ligy Deníku, na zájezdě do Říma
Zaměstnanecká liga Deníku: Hrál i Pospěch, odměnou pro šampiony byla Itálie

„Nějakou výkonnost ještě mám, a ne až tak pokročilý věk. Mým úkolem na hřišti je dát ty góly,“ usmívá se a přiznává, že taktika je uzpůsobená podle toho, kdo zrovna v útoku nastupuje. Za důležité ale považuje všechny hráče. „Ať už je to náhradník, nebo Jiránek s Řepkou, každý má u nás důležitou roli,“ ujišťuje mluvou ostříleného trenéra a oceňuje, že starší hráči i ti, co neprošli žádnou vyšší soutěží, dokáží soupeře převýšit fyzicky po celých devadesát minut.

Zakládá si totiž na nátlakovém fotbale od prvního do závěrečného hvizdu. Drtivá většina zápasů Janovic tak mívá podobný scénář a hraje se na jednu branku. „Jsem toho názoru, že když chcete hrát dobrý fotbal, musíte trénovat v každé soutěži,“ objasňuje, proč to s jeho výběrem nemají soupeři lehké.

Že by byl spolu s druhým trenérem Tomášem Řepkou na (spolu)hráče nějaký pes, s nímž není řeč, zcela vylučuje. Fungování kabiny je prý založené hlavně na kamarádské bázi. „Od kluků určitě cítím respekt. Když jim něco říkáme, ať už já, Tomáš Řepka, Martin Jiránek, nebo Roman Bednář, vezmou si z toho to dobré, co potřebují. Jsme jedna parta. Určitě to není jako u velkých týmů, kde kamarádství s trenérem fungovat nemůže,“ srovnává.

 Fotbalisté Příbrami (v zeleném) v utkání s Třincem.
Ženy patří k plotně. Z ankety fotbalové Příbrami šílí internet

Za důležité pak považuje i to, že sám může čerpat ze zkušeností borců, kteří prošli reprezentací i nejvěhlasnějšími ligami. „Jako hráči se skvělou kariérou jsou ti nejpovolanější. Je dobře, že je máme. I pro mě jde o velké rozšíření znalostí a pro ostatní kluky tuplem,“ kvituje.

Stejně jako v seriálu hlavně od pana Jebavého, vyslechnou si Janovičtí občas od diváků za klandrem své. Zvlášť na venkovních hřištích to hvězdný tým nemívá po této stránce zrovna jednoduché. A také Štěpán Kacafírek je obvyklým hromosvodem.

„Fanoušek v Janovicích už je náročný a nejraději by i ve vyrovnaném zápase viděl v síti soupeře čtyři pět gólů ještě do poločasu. Rád se ale s lidmi pobavím a zajímá mě jejich názor,“ berou svou roli. Spočívá i v tom, že se svých hráčů občas musí i zastat. „Na venkovních zápasech jsou nějaké negativní reakce běžným jevem. Hráčům říkám, ať si z nadávek nic nedělají, hrají fotbal a lidi posílají za mnou. Je důležité přijmout nejen pozitivní, ale i negativní věci, snažím se o to,“ uzavírá Štěpán Kacafírek.

Pro více článků o Okresním přeboru klikněte na epizodu (začínáme 1. dílem)