Kliknutím zvětšíte
Klub nemusí být zrovna v krizi, aby měl problém dát dohromady jedenáctku pro mistrovské utkání. Obecně platí, že na vesnicích tato situace nastává dost často v závěru soutěže. Tedy koncem června. Důvody jsou nasnadě: jednak už bývá počasí spíše na koupání a někteří hráči už s rodinami vyrážejí na dovolené, jednak na konci soutěže už se projevují zdravotní šrámy nasbírané za jaro. A taky většinou už soutěže bývají rozhodnuté, motivace tedy klesá a nejeden fotbalista dá přednost vylepšování svého domečku nebo zušlechťování zahrádky…
V případě, který popíšeme se k tomu přidaly sobotní hody před zápasem a změna začátku z nedělního odpoledne na ráno.
„Už je to strašně dávno, to se za vítězství ještě dávaly jen dva body, ale myslím si, že takový případ se snad ani nemůže opakovat. Hráli jsme v sedmi lidech, tedy v šesti hráči v poli a s brankářem, a venku jsme proti jedenácti vyhráli 3:2,“ vzpomíná aktér utkání Vladimír Machálek z Nesovic.
Popisuje, že to bylo v době, kdy se klubu moc nevedlo a v soutěži se zachraňoval. Nesovice hrály s Rychtářovem, který byl na druhé příčce tabulky okresní soutěže.
„Tehdy tam něco dělali s hřištěm, takže se hrálo v sousedních Opatovicích. To už jsme sice byli zachránění a Rychtářov už nemohl postoupit, takže taky body moc nepotřeboval, ale stejně to měla být jednoznačná záležitost. Vlastně jsme tam jeli jen proto, aby klub neplatil pokutu za nedostavení se k zápasu. Protože se hrálo po hodové muzice, kde to někteří mladí kluci táhli do čtyř pěti ráno, tak se nás na srazu sešlo šest. Šli jsme do rizika a odjeli s tím, že v nám podaří v sousední vesnici vzbudit Jožku, abychom tedy mohli aspoň nastoupit. Doslova jsme ho vytáhli z postele od manželky. Kdyby se to nepovedlo,“ popisuje Machálek, co utkání předcházelo.
V autobusu se kluci domluvili, že víc než tři góly si dát nenechají.
„Jako jasně nejstarší jsem měl po třetím gólu špatně došlápnout a odkulhat ze hřiště. Pokuta by se neplatila, prohráli bychom poměrně čestně a do oběda jsme mohli být doma,“ usmíval se autor jedné z branek hostů.
A skutečně to na začátku vypadalo, že se bude hrát jen chviličku. Po necelých deseti minutách domácí vedli 2:0. Jenže pak už stříleli pánu bohu do oken a v brance hostů, jak Machálek zdůraznil, doslova čaroval František Pouč. Mimochodem po vojně pak více než deset let střežil branku divizní Jiskry Kyjov.
„V Opatovicích tehdy bylo extrémně uzoučké hřiště. Takže se to dalo jakžtakž bránit. Do poločasu už jsme gól nedostali a po přestávce z řady rychlých brejků a šancí jsme sami dali tři a vyhráli. Perlička je taky, že oni dohrávali v deseti. Protože jich bylo v útoku většinou dvakrát tolik, co našich bránících hráčů, tak byli pořád v ofsajdu a místo, aby se zamysleli sami nad sebou, tak začali nadávat rozhodčímu,“ dodal někdejší kanonýr Nesovic.
A pro pamětníky nejen z Nesovic doplnil sedmičku „statečných“ o zbývající jména: Josef Machala, Josef Janíček, Bohumil Petřík, Zdeněk Vlach a Vladimír Nezdařil.
Pro unikátní články o Okresním přeboru klikněte v obrázku na kolečko epizody:
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
