Vraťme se ještě v čase o půl roku zpět. Doma v Táborsku jste jako odchovanec moc šancí ve druhé lize nedostával a přitom po vás sáhl jeden z nejsilnějších klubů u nás Viktora Plzeň. Co vám jaro na západě Čech dalo?
Do Plzně jsem šel především sbírat zkušenosti a poznat vrchol českého fotbalu, protože Viktorka je jeden z nejlepších klubů u nás. Byl to pro mě strašně cenný půlrok. Každý den jsem byl na hřišti i v kabině se skvělými hráči. Bylo to pro mě úplně super a za tuto šanci jsem moc rád.
Je velký skok přejít z druholigového Táborska do klubu, který hrál ještě na podzim Ligu mistrů?
Skok to byl obrovský. Šel jsem ze druhé ligy do týmu, který hraje každý rok o titul. Pro mě to byla příjemná změna a strašně moc jsem si to užíval. Bylo to pro mě krásných šest měsíců.
Byl jste ve velkém klubu, ale do branky jste se v lize nedostal ani jednou. Měl jste zápasové vytížení alespoň v rezervním týmu?
Za áčko jsem chytal jenom nějaké zápasy v přípravě. Na ligové scéně nastupoval Jindra Staněk, který byl jasnou jedničkou. Ani jsem nepočítal, že bych se přes něj dostal do branky. Když mě Plzeň oslovila, tak to nebylo s tím, že bych měl chytat. Šel jsem si především okusit velký fotbal a pravidelně jsem nastupoval za třetiligové béčko. Zápasovou praxi jsem měl a byla to pro mě cenná zkušenost. Viktorka má velkou mládežnickou akademii, v béčku hrají mladí kluci, kteří jsou od malička nějak vychováváni. Zápasy s nimi mě určitě posunuly, hlavně co se týká hry nohou a kombinace.
Podle všech indicií jste měl v Plzni pokračovat i nadále. Co se přihodilo, že jste nakonec Viktorii opustil?
Opravdu to vypadalo, že v Plzni zůstanu. Ale řešili se noví majitelé klubu a také gólmanská otázka, protože brankářů pod smlouvou měla Viktorka dost. Ačkoliv mi řekli, že se mnou byli spokojeni, tak z těchto kapacitních důvodů opci neuplatnili a vrátil jsem se do Táborska.
Informace, že s vámi Plzeň nakonec nepočítá, k vám ale doputovala dost pozdě a prvoligové kluby už měly v té době většinou gólmanské týmy postavené.
Je to tak. Vypadalo to, že Plzeň opci uplatní a je to na dobré cestě. Pár dní před koncem sezony už mi to ale nedalo a sám jsem se dotazoval agenta, co tedy bude dál. On mi řekl, že se nakonec klub rozhodl takhle. Byl jsem trochu zaskočený a mrzelo mě to, nebudu lhát. Ale prostě jsem to přijal s velkou pokorou a vrátil jsem se do Tábora.
Existovala reálná varianta, že byste pro podzimní část sezony zůstal ve druhé lize v Táborsku?
Pokud by se nenašel jiný tým, který by o mě měl zájem, tak bych tam zůstal, protože tam mám ještě rok platnou smlouvu. Ale jsem přesvědčen, že pro všechny strany byla nakonec varianta s Hradcem Králové dobrá. Myslím, že se ulevilo mně i Táborsku, protože s mým návratem se nepočítalo. Byli bychom v klubu tři gólmani, což je na druhou ligu moc. Přece jen jsem už chtěl sbírat zkušenosti v první lize, takže jsem rád, že se Hradec ozval a poskytl mi možnost za něj hrát.
V Hradci se podařilo vybudovat nádherný nový stadion. Byl to také jeden z důvodů, co vás do klubu lákalo?
To byla spíše taková třešnička mého přestupu, že Hradec zrovna dobudoval krásný nový stadion, na který čekal dlouhé roky. Já jsem ale hlavně chtěl jít do týmu, kde by byla nějaká naděje, že bych mohl chytat. Ta je v Hradci větší, než byla třeba v Plzni. Uvidíme, jak to bude vypadat dál.
První tři ligové zápasy odchytal za Hradec Pavol Bajza. Jaká je vaše aktuální pozice v mužstvu?
Do Hradce jsem přišel až zhruba v polovině letní přípravy a odchytal jsem jenom jeden poločas přípravného utkání právě s Táborskem. Pak jsem si přivodil menší zranění, takže pro začátek sezony na mě volba nepadla, což se ale dalo očekávat. Pavol Bajza je momentálně jednička a já čekám na svou šanci. Samozřejmě si přeji, aby byl tým úspěšný, ale ze svého hlediska také doufám, že se do branky brzy podívám.
Váš první prvoligový start by tak mohl být na dohled?
Doufám. Přece jen už mi není dvacet. Věřím, že to bude brzy, rozjede se to a mohl bych třeba ligu stabilně chytat.
Načítám tabulku ...