Proč tomu tak bylo, na to se po zápase novináři ptali čtyřiatřicetiletého Jiřího Kladrubského, jenž v Edenu nastoupil ve středu obranné čtveřice Dynama za vykartovaného Tomáše Sivoka.

Jeli jste k zápasu s cílem favorizovanou Slavii potrápit, jenže za necelou půlhodinu jste prohrávali 0:3 a prakticky bylo po zápase..
Slavia ukázala, že prostě je někde jinde. Chtěli jsme ji potrápit mnohem víc, ale oni prostě hrají na úplně odlišné úrovni. Navíc my byli moc zalezlí a oni nás rozebrali, rychle nám dali tři góly, a to už se pak proti nim hrozně těžko hraje. Prostě ti frajeři jsou někde úplně jinde.

Neměli jste přílišný respekt?
Mám-li být upřímný, tak hlavně zpočátku zřejmě ano. Byli jsme takoví zakřiknutí, příliš bojácní. Až v poločase jsme si řekli, že už je to jedno, jestli dostaneme další góly, ale že musíme začít trošku hrát. Myslím si, že se to skutečně ve druhé půli malinko zvedlo, nicméně na Slavii to pořád nestačilo. Na nějaký pokus o zvrat to bylo málo.

Vy jste nastoupil od začátku po delší době, navíc předtím jste hrál na kraji obrany a teď jste byl na stoperu. Jak náročné to pro vás bylo?
Ze začátku jsem si na to trochu zvykal, ale já neustále říkám, že tady vždycky budu pro manšaft a že půjdu kdykoli na jakýkoli post. Na měsíc a půl jsem teď ze sestavy vypadl, ale mužstvo šlapalo, trenér neměl žádný důvod do něj sahat a já to plně respektoval. Čekal jsem na svou šanci a že přišla zrovna na Slavii, tak to prostě bylo a já za tu šanci byl velice rád.

Řekl jste se, že mužstvo šlapalo. S tím, jak se Dynamo jako nováček v lize na podzim prezentovalo, jste tudíž asi maximálně spokojeni?
Určitě. Prožili jsme na nováčka super podzim, mít po podzimu třicet bodů, to já nepamatuji. Je to prostě fantazie, je to skvělé! Ale jak se říká, nesmíme usnout na vavřínech. Ještě je před námi hodně zápasů a my i na jaře musíme hrát tak, abychom ještě nějaké body posbírali.