Do letní přípravy už ale s týmem naskočil, na soustředění v rakouských Alpách trénuje naplno, aby byl nachystaný na ostrý start sezony. „Jsem zpátky a fyzicky v plné kondici,“ hlásil po obědě na terase hotelu Schermer ve Westendorfu, městečku nedaleko známého lyžařského střediska Kitzbühel. Fotbalisté Viktorie Plzeň sem jezdí pravidelně.

Zdravotně už je tedy Krmenčík fit, jen střelecky se zatím nemůže prosadit. V přípravě dal gól jenom v prvním zápase třetiligovým Domažlicím. „Po tom zranění asi nemohl nikdo čekat, že budu sázet jeden gól za druhým. Já se snažím poctivě makat pro tým a branky snad přijdou,“ dodal klidným hlasem.

Nejste z toho nervózní?
Nejsem, i pan Šádek mi věří. Říkal, ať jsem v klidu, že to v sobě mám. A že se důležitým gólem chytnu a budu je pak pálit jako na běžícím pásu.

A jak se jinak cítíte?
Abych řekl pravdu, teď jsem dost zavařenej. Jako všichni v přípravě. Jak jsem začínal po zranění, tělo bolí víc, tohle znám. Musím o sebe teď víc pečovat, pořádně regenerovat, chodit na masáže.

Jak vůbec byly těžké ty měsíce bez fotbalu?
Do té chvíle jsem měl jen jednou delší pauzu. Během hostování na Dukle mě postihly problémy s chrupavkou. Přetržený křížový vaz je pro fotbalistu černá můra, je na každém, jak se s ní vypořádá… Měl jsem štěstí, mohlo to dopadnout špatně a třeba už jsem ani nemusel hrát fotbal. Ale s naším fyzioterapeutem Petrem Naslerem jsme dělali maximum, abych se vrátil v co nejlepší formě, myslím fyzické, a to se povedlo.

Byly chvíle, kdy vám bylo psychicky zle?
Musím říct, že tři měsíce po operaci byly náročné. Měl jsem štěstí, mohlo to dopadnout špatně a třeba už jsem ani nemusel hrát fotbal. Říkal jsem si, co bych vlastně dělal.

A co byste dělal?
Asi bych šel ke strejdovi do stavební firmy (úsměv). Na ještěrce bych asi nejezdil, ale někde by mě snad zaměstnal. Takové věci se mně honily hlavou, byť jsem si je nechtěl moc připouštět. Ale pak jsem si řekl: přece nejsi srab, dokážeš se vrátit.

Musel jste se potom krotit, abyste návrat neuspěchal?
Už jsem říkal na konci sezony, že chci aspoň na lavici. Ale to jsem ještě neměl za sebou ani kontrolní magnetickou rezonanci. Pan Šádek mi říkal, ať se zklidním, sedli jsme si a promluvili o všem. Kousal jsem špatně, že nemůžu hrát, i když tělo mi říkalo, že je v pohodě.

Byla ta deprese o to větší, že tři měsíce předtím vás chtělo Bordeaux? Mohl jste se zajistit na celý život…
Neříkám, že se v Plzni nemám dobře i co se týče financí. Ale tam by to bylo asi o něčem jiném. Jsem naštěstí takový, že jsem si to moc nepřipouštěl. Zranění přišlo ve špatnou dobu. A teď jsem rád, že je to za mnou.

A jste znovu s plzeňskou Viktorií na prahu nové sezony. Kolik v ní plánujete nasbírat gólů?
Řeknu to takhle: chci být prospěšný týmu, ať už jde o góly, nahrávky nebo vytížení. Nějaké jméno myslím že mám. Chci se držet toho, že jsem Krmenčík a musím dávat góly.

Ale konkurence v plzeňském útoku je teď větší než před vaším zraněním…
Beuaguela kupovali, když jsem se zranil, nějaké góly dal, Choras (Chorý) taky. Konkurence v našlapaném týmu je jen dobře. Já šanci dostávám a je jedno, kdo bude dávat góly. Já věřím, že se nějakým důležitým chytnu, je to jen otázka času.

K vašemu jménu se váže i květnová událost s nehodou, po níž se spekulovalo, že jste řídil vy, nikoliv vaše těhotná manželka. Jaká to pro vás byla zkušenost?
To je rodinná záležitost. Jsem rád, že manželka je v pohodě, že se nikomu nic nestalo. Pro mě je to uzavřená záležitost, nebudu se k ní víc vracet. Spekulace médií nekomentuji.

Tak pojďme zpátky k fotbalu. Jaký je cíl pro sezonu?
Limbovi, pro kterého je to pravděpodobně poslední sezona, jsem slíbil, že se bude loučit s pohárem nad hlavou. Pro mě je tedy cíl jasný: udělat titul.

A co Liga mistrů, je to pro vás velké lákadlo?
Měl jsme možnost zahrát si na podzim tři zápasy, pak jsem se zranil. Dal jsem dva góly, škoda že jsem nemohl přidat další. Liga mistrů je pro každého fotbalistu největší lákadlo. Bude ale hodně těžké přejít už teď přes řecký Olympiakos Pireus. Ale máme tým, který když se semkne, může dokázat postoupit dál.