I tak si na stadionu „Pod lízátky" udělal pořádné jméno, posléze se vrátil do Sparty a prožíval nejlepší období kariéry. Stal se oporou. A když došlo na penaltu, byl znovu velmi úspěšný.

Díky čemu? „Každý gólman má svůj recept. Já jsem sázel na volbu strany. Rozhodl jsem se, věřil tomu a šel tam naplno. V tomto směru neexistuje polovičatost. Pokud to vystihnete, zpravidla ji chytíte. Ne jako Španěl de Gea v prohraném rozstřelu na mistrovství světa s Rusy. Třikrát šel na správnou stranu, ale ne na sto procent. Proto ten míč vždycky nějak prošel do sítě,“ vysvětluje.

U mě to bylo o intuici

On sám nikdy nijak neřešil, která fotbalová kapacita proti němu stojí a kam to zpravidla kope. „Statistiku střelců si vedl třeba Michal Špit v Jablonci. Jenže takový Lafata vám to dá pětkrát doleva a stejně budete mít brouka v hlavě, že zrovna teď zamíří doprava. Jde o hru nervů. U mě to bylo o momentální intuici. Nikdy jsem nikoho neprovokoval, nesahal mu na míč, ale hodně jsem před kopem naznačoval. Prostě jsem si hráče chtěl někam navést,“ prozrazuje.

Ale zpět do reality. Poštulka se v létě stal trenérem brankářů druholigového hradeckého celku a má jasno. „V Hradci s gólmany problém nebude. Máme zkušeného Ottmara a nadějné mladíky Vízka a Stejskala. Všichni se jeví velmi dobře,“ libuje si.

A kde by chtěl bývalý vynikající gólman vidět Hradec po podzimní části? „Nejraději bych si ho představoval už za rok v lize. Uvidíme, jaká bude realita. Zažil jsem tu jako hráč tři krásné roky. Nikdy jsme nespadli. Tenhle klub beru pořád jako prvoligový. Když někam přijedete s Hradcem, připravují se na vás druholigová mužstva jako na ligového protivníka. Tohle město je krásné a nejvyšší soutěž sem patří. Každopádně věřím, že se budeme pohybovat na špici,“ dodává Tomáš Poštulka.

Cesta za trofejí v Poháru ČMFS (sezona 1994/95)

2. kolo: Uherské Hradiště – Hradec Králové 3:3, na penalty 2:4 (branky Hradce: Holub, Jukl, Šmarda)
3. kolo: Znojmo – Hradec 0:1 (branka Hradce: Lokvenc)
4. kolo: Hradec – Slavia Praha 1:0 (branka Hradce: Šmarda z pen.)
Čtvrtfinále: Baník Ostrava – Hradec Králové 0:2 (branky Hradce: Jukl, Černý)
Semifinále: Drnovice – Hradec 1:1, na pokutové kopy 3:4 (branka Hradce: Urban)

FINÁLE
Viktoria Žižkov – Hradec Králové 0:0, na pokutové kopy 1:3 (Bílkovu střelu Poštulka vyrazil – Šmarda 0:1, Trval Poštulku nepřekonal – Černý 0:2, Kordule 1:2 – Juklovu střelu Pařízek vyrazil, Holota trefil tyč – Kaplan 1:3. (hráno 14. června 1995 v Praze na Strahově).

Žižkov: Pařízek – Notin – Kordule, Gabriel – Petrouš, Poborský (66. Majoroš, 112. Kožlej), Bílek, Holota, Mlejnský – Jančula, Trval.
Hradec: Vahala (118. T. Poštulka) – Urban – Vrábel, Urbánek (84. Ptáček) – Ulich, Hynek, Jukl, Šmarda, Černý – Kincl, Mašek (90. Kaplan).

Vzpomínka: Jak drzý mladík Holub o finále na Strahově přišelV kádru byl, v památném pohárovém finále na Strahově proti Viktorii Žižkov ale překvapivě neseděl ani na lavičce. Tehdy devatenáctiletý mladíček Radim Holub se totiž nepohodl s trenérem Petrem Pálkou.

„Byl jsem mladej a blbej. Pan Pálka měl svoje vyvolené, párkrát jsem mu něco odsek a on mě na to finále nevzal. V předcházejících pohárových duelech jsem jinak s týmem jezdil. Dneska bych se zachoval jinak. Držel bych hubu,“ zavzpomínal Holub s úsměvem.

TOMÁŠ POŠTULKABývalý skvělý brankář se narodil 2. února 1974. Za národní mužstvo nastoupil sedmkrát, se Spartou Praha získal šest mistrovských titulů, zahrál si i Ligu mistrů. Třikrát vybojoval národní pohár (jednou s Hradcem Králové). V první lize oblékal dresy Dukly Praha, Hradce Králové, Sparty Praha, Teplic a Plzně.

Je členem Klubu ligových brankářů, celkem vychytal 109 čistých kont a v historickém pořadí mu patří patnáctá příčka. Mimo jiné je také synem Jana Poštulky, který v Hradci Králové dělal v sezoně 1990/91 asistenta Jaroslavu Dočkalovi.