Paradoxně první zápas v dresu Sigmy si na Andrově stadionu zahrál proti Trnavě, kde strávil čtyři a půl roku a zatím zažil největší úspěchy své kariéry – zisk mistrovského titulu a postup do základní skupiny Evropské ligy, ten loni pod vedením současného olomouckého trenéra Radoslava Látala.

„Ale tentokrát to bylo, jako bych hrál proti nějaké cizí Trnavě. Znal jsem jen jednoho hráče,“ narážel na fakt, že v Trnavě za poslední rok po změně majitelů i trenérského štábu došlo k výrazné obměně kádru. I když Sigma prohrála přípravný zápas 1:2, třicetiletý Greššák si prostředí domácího stadionu pochvaloval.

Jaké to bylo, hrát na tomto stadionu poprvé za Sigmu?

Těšil jsem se. Je to jiné hrát někde na dědince, anebo na takovém krásném stadionu. Jen mě zamrzelo, že jsme prohráli.

Jaké pro vás bylo, že jste hrál zrovna proti Trnavě?

Bylo to jiné, než proti jiným soupeřům. Strávil jsem tam čtyři a půl roku, prožil jsem tam krásné chvíle, když jsme získali titul, nebo když jsme v Evropě postoupili do skupiny. Ale teď na hřišti jsem znal vlastně jen jediného hráče, a to brankáře Rusova. Ostatní hráči přišli během posledního půlroku. Bylo to, jako bych hrál proti nějaké cizí Trnavě.

Jak jste se cítil po fotbalové stránce?

Ještě se do toho potřebuji dostat. Sám na sobě cítím, že to ještě není ono, musím ještě potrénovat. Ale o tom je příprava. Teď jedeme na soustředění, kde bychom měli všechno doladit.

Ukázal jste tvrdost, možná bude třeba přidat ještě trochu více fotbalovosti.

Tvrdost jsem měl vždycky v sobě. A právě fotbalovost musím ještě nějak dotrénovat. Tím jsem nikdy nevynikal, ale snad to ještě doženu.

Jak se vám zatím v Olomouci líbí? A co noví spoluhráči?

Je to tady super. Město je krásné a kluci v kabině jsou také v pohodě. Většina je trochu mladší než já, jsem mezi nimi trochu jako starý děda. Všichni jsou o tři čtyři roky mladší. Ale fotbal hrát umí. Ukázali to nejen dnes, ale už třeba v jarní části. Jsem rád, že tady můžu být a teď už je jen na mě, abych jim pomohl.

V Olomouci je teď tématem, že trenér Látal přinesl tvrdší tréninky, než bylo zvykem. Pro vás to asi ale není nic nového, znáte se dobře, že?

Hrál jsem pod ním v Trnavě a tam byla příprava kratší, protože jsme hráli Evropu. Kondiční běhy tam byly, ale když jsme pak hráli anglické týdny, tak vlastně ani nebylo kdy pořádně trénovat. Spíš šlo o regeneraci. Myslím si ale, že tvrdá příprava k fotbalu patří a každému hráči může jen pomoct.

Byl právě trenér Látal hlavním důvodem, proč jste nakonec do Olomouce přestoupil?

Záleželo to i na tom, i když se to trochu táhlo a jednali jsme docela dlouho. I s rodinou jsme nabídku řešili a vybrali jsme Olomouc částečně proto, že je to hezké město. Z minulosti jsem si navíc pamatoval, že Olomouc vždycky hrála dobrý fotbal. I to mě se přitáhlo.

Českou ligu znáte?

Ještě jsem ji nehrál, ale určitě jsem ji sledoval. Hrál jsem v Polsku a vždycky se říkalo, že česká liga je techničtější. Tak uvidíme, jaké to bude v ligových zápasech.