V čem to je, že v národním týmu jsou čtyři velmi dobří gólmani? Navíc se na ně tlačí další…
Vždycky se říkalo, že máme českou školu. Ale my s brankáři nepracujeme jinak než s hráči, navíc naši gólmani byli v posledních desetiletích rozdílní.

V čem?
Honza Stejskal s Luďkem Mikloškem byli chlapi jako hory, ale nebylo tam tolik živosti. Pak přišel Petr Kouba, jejich úplný opak, obratný s neuvěřitelným odrazem. Potom Pavel Srniček, Petr Čech, teď Tomáš Vaclík, taky se od sebe lišili. Navíc máme další mladé: Matouše Trmala, Martina Jedličku… V Hradci máme dva výborné a já vždycky říkám hlavnímu trenérovi: Gólmany neřeš. V reprezentaci to je a bude stejné.

OPORA LIBERCE. Filip Nguyen by se měl dnes postavit do brány české reprezentace.
Další obrat v Nguyenově kariéře. Místo zlaté hvězdy Vietnamu český lev

Jedničkou národního týmu je Tomáš Vaclík. Souzníte s tím?
Samozřejmě se dnes můžeme bavit o tom, že se na něj tlačí Ondra Kolář ze Slavie. Jirka Pavlenka chytá v Německu stabilně, je tam Tomáš Koubek, ale Váca si vytvořil postavení, které se nedá zpochybnit.

Proč? Jaký je?
Znám ho jako mladého ze Sparty, kam přišel ze Žižkova, a já jsem dělal v béčku. Chvíli se rozkoukával, ale brzy ukázal, že je silný v hlavě a má výborné nohy. I v Seville byl až na konec sezony, kdy byl po zranění, suverénní. Působí v klidu, to je důležité.

Může ho vytlačit Kolář, jenž působí jako zjevení posledních měsíců?
Vylétl jako raketa, to je pravda. Ale vzpomeňte si na dobu, kdy přišel do Slavie, je to teprve rok a půl. Tehdy se rešilo, jestli je to gólman pro Slavii a pro způsob hry, který chce hrát. A teď je z něj démon. (usmívá se) Ondra byl výborný v Lize mistrů, Slavii držel, ale Váca to ukázal na nejvyšší úrovni častěji. Prosadil se i ve španělské lize. Takhle je to dobře.

Měl by Kolář odejít do zahraničí?
Je pravda, že ho česká liga moc neprověří, spíš hraje jen nohama. Ale ještě bych ho půl roku až rok podržel. V Lize mistrů ještě může nabrat zkušenosti. Ukázal, že těžkými zápasy roste. Je mladý. Venku není jisté, jaký byl měl kredit, může ztratit místo. Jeho čas přijde.

Tomáš Poštulka
Česká škola neexistuje, říká Poštulka. Brankáře prý nemá smysl řešit

Hra brankářů se vyvíjí. Je nutné měnit jejich výchovu?
Ano, samozřejmě. Kluci by se měli do dvanácti let postově točit. Chvíli chytá, chvíli je v poli. Když nemá strach, nic mu neuteče, není to jako na hokeji, kde se musí od pěti let učit bruslit. Podobné věci ale už letí i u dospělých. Koukáme se na tréninku Bayernu a Manuel Neuer třeba polovinu stráví s týmem, dělá poziční hry, všechno jako ostatní. Až druhou půlku řeší chytání.

Je potřeba, aby měl gólman dostatečnou výšku?
Sleduje se to. Možná je to trochu přehnané, ale výška se řeší už od dětí. Jsou kluby, které si přečtou, kolik gólman měří, a - aniž by ho viděly - řeknou: Toho nebereme. Šanci dostane jedině, když ho trenér perfektně zná, ví, že ho výška nelimituje.

Stejné je to u stoperů, míry se zkoumají na každém postu. My máje v Hradci záložníka Adama Vlkanovu. Ligové kluby jeho výška trochu odrazuje, ale ve finále sehraje často jeho postavička velkou roli.