Po přípravném utkání se Žižkovem, ve kterém Dynamo v sobotu na Složišti zvítězilo 4:0, už proti rozhovoru žádné námitky neměl. Krátce předtím totiž dvaatřicetiletý Michal Klesa v Dynamu podepsal novou smlouvu.

Od vašeho návratu do Českých Budějovic k podpisu smlouvy uběhly tři týdny. To jste se tak dlouho rozmýšlel?

Ale to ne, to nebylo o přemýšlení. Já byl už na podzim v kontaktu s Martinem Vozábalem, někdy v listopadu jsme měli sezení a prakticky během chvíle jsme se dohodli. Jediný problém byl v tom, že já si v posledním zápase ještě v Brodě natrhl sval a teď na začátku přípravy tam pořád ještě byla malá trhlina. Takže se jenom čekalo, jestli to bude v pořádku. S doktory jsem byl dohodnut, že týden budu v posilovně a pak druhý týden začnu běhat. Šel jsem naplno a šlo to dobře. Absolvoval jsem taky testy na fakultě v Praze a měl jsem je jen o dvacet vteřin horší, než když jsem byl v plné zátěži, Ani ty dva zápasy, co jsem odehrál, žádné problémy nebyly, tak jsme to podepsali.

V Budějovicích jste s úspěchem pár let působil, takže tu všechno znáte. Přispělo i to nějak k vašemu rozhodování?

U mě jediné, nad čím jsem přemýšlel, bylo to, že v létě jsem měl nabídku z Vyšehradu, ale řekli jsme si, že to necháme až na zimu. Docela mě to lákalo, protože bych byl doma v Praze s rodinou. Ale když mi Vozi řekl, že by mě chtěl tady, samozřejmě jsem souhlasil a jak říkám, během chvíle jsme se dohodli.

A co rodina?

Budu to řešit tak, že budu tady, rodina v Praze a já za ní budu dojíždět, kdy to půjde.

Pokud se nemýlím, v minulém roce jste se v týmu Dynama vůbec neobjevil: jaro jste strávil na marodce a na podzim jste byl na hostování v divizním Českém Brodě. Jaké to tam bylo?

Byla to jen divize, na poměry divize ale fotbalově docela šikovný manšaft. Oni už jaro měli skvělé, za celé jaro snad jenom jednou prohráli. Na začátku podzimu, já tam přišel až někdy v září, to bylo trochu horší, měli čtyři body za tři zápasy, ale nakonec po podzimu jsme skončili druzí. Také zdraví mi až do toho posledního zápasu sloužilo. Prostě nemohl jsem si stěžovat, byl jsem tam spokojen.

Ani skok z profesionálního fotbalu mezi amatéry nevadil?

Něco jsem tam dostával, tak jsem si žádnou práci nehledal. I proto, že jsem počítal s tím, že od zimy půjdu do toho Vyšehradu. Ke konci mi zavolal kamarád, že by potřeboval pomoct s prací, tak jsem mu třikrát v týdnu chodil pomáhat. Ale spíš proto, abych se doma nenudil. Šlo o manuální práci a musím říct, že mě to docela bavilo. Byla to vlastně i taková příprava na to, co bude po kariéře. Tu já odhaduji tak ještě na rok a půl. Možná o něco víc.

Takže na to, co byste měl dělat po skončení kariéry, jste se už trochu už připravoval? Zamýšlel jste se už nad tím? Třeba kvůli vašim zdravotním komplikacím?

Já první vážnější úraz, což bylo to koleno, měl v dvaatřiceti letech, ale co bude, na to myslím. Rozhodně nejsem typ, který by chtěl dělat trenéra. To by mě asi nenaplňovalo. Tak jsem se poohlížel jinam a ve finále mi nevadila ani ta zmíněná manuální činnost. Byla to změna. Jistě, člověk se to musí naučit, ale já se nebojím žádné práce.

Loni jste začal hrát až na podzim v Českém Brodě, jaké ty zdravotní potíže vás donutily odložit předtím kopačky?

Já byl mimo hru v podstatě nějakých sedm měsíců. V listopadu roku 2014 jsem si přetrhl přední křížový vaz, nato jsem v prosinci podstoupil operaci, pak následovala půlroční rehabilitace a mezitím mi tady končila smlouva. Na nové jsme se nedohodli, takže jsem trénoval sám a potom na Vyšehradě. Od srpna už jsem byl připraven hrát a že to vyšlo na Český Brod, mi nevadilo. Z Vyšehradu to je kousek.

Zpátky na jihu Čech jste zhruba měsíc, jaké máte zatím pocity?

Já už to říkal na náš klubový web, že tady teď je mladý šikovný manšaft, který samozřejmě potřebuje nějaký čas, aby nabral i potřebné zkušenosti. A od toho tady my starší jsme, abychom jim v tom pomohli. Já to zažil, když jsem v jednadvaceti letech přišel do Příbrami, taky jsem se učil od Rudy Otepky nebo Marcela Máchy. Jsem přesvědčen, že když i my teď klukům tady pomůžeme, že za rok dva budou hrát úplně v pohodě.

Co čekáte od svého návratu do Dynama a s jakým přáním do jarní části soutěže půjdete?

Moje osobní přání je, aby mi drželo zdraví. Pro mě návrat do Budějovic je vlastně restart profi kariéry a jsem rád, že mi Dynamo tu šanci dalo. Já s Budějovicemi vždycky měl korektní vztahy a prožil jsem tady čtyři krásné roky. Přál bych si tudíž, abychom na jaře brzy udělali nějakou sérii a rychle se dostali z dolní části tabulky. Nikdo tady si to samozřejmě nepřipouští, ostatně ani já ne, jenže ať je to jak chce, jsme jeden zápas od sestupu. Ale jak říkám, když se udělá nějaká šňůra, třeba čtyř výher v řadě, tak z toho vyplujeme a potom budeme moct hrát v klidu.

V sobotu Dynamo v Písku

V dalším přípravném utkání se fotbalisté Dynama střetnou v sobotu v Písku s tamním účastníkem III. ligy. Začátek utkání je v Písku v 11 hodin.