Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jak vyskočit z nepříjemné pasti ven? A jaké cesty by měl fotbal v Česku hledat k opětovnému svěžímu nadýchnutí? O názory na tyto otázky požádal Táborský deník současného trenéra druholigových fotbalistů FC MAS Táborsko Miloslava Brožka. Muže, který posbíral četné fotbalové zkušenosti v tuzemsku i při svých zahraničních toulkách, a jenž všechny nové události přijímá s pokorou, nadhledem a pozitivním myšlením.

S výjimkou dvou nejvyšších soutěží tuzemský fotbal stojí a vzhledem k současné situaci zůstává jeho restart v nedohlednu. V čem spatřujete největší rizika takového stavu?
 To je zřejmé. Spousta lidí, kteří ve fotbale pracovali nebo se fotbalem zabývali, už se k němu nevrátí. Ať už z důvodů existenčních nebo jiných. Nejenom funkcionářů, ale především mládeže, dětí a hráčů na amatérské úrovni, kteří teď mají jiné vyžití.

Hlavně u mládeže by něco takového bylo hodně bolestné…
 Mám z toho velký strach. Spousta týmů, které už před covidem sotva naplnily kategorie, s tím teď budou mít obzvlášť velké problémy, protože ti mladí se k fotbalu prostě nevrátí. Rok života strávený před televizní obrazovkou a monitorem počítače se bohužel určitě projeví. To považuji za obrovský problém, který nás teď bude nějakou dobu provázet, než se společnost zase trošku ozdraví. Otázkou je, jak dlouho nás ještě bude covid takto omezovat, ale následky si s sebou i ve sportu ještě poneseme. A bude to stát spoustu času a úsilí.

Máte nějakou vizi na znovuzahájení soutěží, které by všechny výše uvedené hrozící starosti přece jen oslabilo?
 Na to musí odpovědět někdo povolanější, já na to opravdu odpověď nemám. Určitě si ale nedovedu představit, že se všechny soutěže rozjedou za podobných podmínek, jaké má teď první a druhá liga. Ty jsou totiž opravdu striktní a velmi náročně plnitelné. Když to vezmu z našeho pohledu, zhruba od léta máme za sebou třicet testů. Nepřetržitě se testuje a jsme pod neustálou kontrolou. Aktuální stav samozřejmě není o tom, jestli se bude hrát Česká liga nebo divize, ale týká se to i dalších soutěží po nejnižší okres a přípravky a podobně.

Takže zatím nějaký klíč k řešení situace nevidíte?
 Opravdu si neumím představit, jakým způsobem bude tohle všechno řešeno a jaká metodika k tomu bude přijatá. V současné době máme situaci takovou, že bez testu se ani nedá jít na profesionální fotbal, a to se týká i funkcionářů, doprovodného personálu, rozhodčích… A vezměte si, že by se tohle všechno muselo splnit na úrovni všech kategorií. Třeba i tam, kde musí děti doprovázet rodiče. Je to mimořádně složitá situace. Já jen doufám, že lidé budou natěšení na sport a přece jen se do něj budou chtít co nejrychleji vrátit.

V době, kdy společnost urputně bojuje s pandemií, se na český fotbal přiřítil i jiný mohutný problém: kauza spojená s osobou Romana Berbra a dalších. Ta znovu výrazně probudila volání po celkové očistě fotbalu. Jak by podle vás měla probíhat?
 Pevně doufám, že stejně jako v každé oblasti našeho činění jsou chytří lidé, kteří přijdou s nějakou celkovou vizí na rozvoj fotbalu. Právě teď je čas na to se jí zabývat, ať už na úrovni fair play, metodiky a dalšího vývoje. Abychom byli ve všech těchto ohledech konkurenceschopní a vrátili se tam, kde jsme byli v historii. Vnímám to jako komplexní věc. Věřím, že se najdou tací, kteří budou schopni tuto vizi nastavit a zhmotnit. Není to tedy jen o tom, že se změní pozice a pár obličejů. Ať už ale přijdou úplně noví lidé, nebo to bude mix nového s tím, co bylo, důležité pro český fotbal je, aby ten program měli a realizovali ho ku prospěchu jeho dalšího vývoje.

Vede k tomu podle vás dlouhá cesta?
 V posledních zhruba deseti, patnácti letech se vezeme na vlně úspěchů minulých, ale otázkou je, jestli kráčíme správně dopředu. Právě tím se někdo musí zabývat a vize, kterou fotbalovému národu představí, bude svým způsobem inovátorská. Já osobně věřím, že takový svěží vítr do fotbalu skutečně zavane. Všechno je to na opravdu sofistikovanou analýzu českého fotbalového prostředí a jeho konkurence na mezinárodní úrovni. Jedna věc je náš interní prostor, a ta druhá, jakým způsobem jsme schopni konkurovat a prezentovat se směrem ven. Nemluvím teď jen o reprezentacích, ale o všech úrovních fotbalu až po poslední okres.

Měl byste vy sám konkrétní představu, kudy by se teď měl fotbal ubírat?
 Jsem zastáncem toho, že masa dělá kvalitu. Musíte ji ale řídit, dát jí prostor, umět ji zafinancovat a správně jí prezentovat svoje myšlenky. Tohle někdo musí vzít z globálu. Když se tedy ptáte na mojí vizi fotbalu, neustále se zabývám tím, jak být konkurenceschopný. Fotbal nestojí na místě a stále se vyvíjí. Někde víc analytickým způsobem, někde organizačním, strukturálním, technickým… Například Němci provedli po mistrovství světa 2002 úplný restart, Belgičané zase přijali určitou novou filozofii tréninků a propagace. Není to však o tom, že se tak stane jen na úrovni reprezentací, ale že onu filozofii převezmou kluby, akademie a budou ji rozvíjet. Tu základní kostru ale musí někdo stanovit. A ne, že jen někdo přijde do nějakých pozic a bude je zastávat.

Pokud byste tedy měl novou image českého fotbalu charakterizovat v několika slovech, jaká by byla?
 Přitažlivý, fair play, prostě sexy. Pokud tak ve svém vývoji vypadal a stále vypadá hokej, fotbal by měl být taky takový, a třeba ještě lepší. Měl by si umět vzít to dobré i z jiných sportů v Česku. Pořád jsme velmi malý národ, ale řekl bych, že dost talentovaný. Určitě bychom měli znát své přednosti, a proto mluvím o české cestě.