Ivan Friedl

Narozen 3. ledna 1987 v Českém Krumlově. Žije v Horní Plané. V současné době studuje Vyšší policejní školu MV v Jihlavě. Je svobodný. Mezi jeho koníčky patří sport, rybaření a cestování.

Před třemi týdny zazněl závěrečný hvizd fotbalového podzimu v nejnižší oblastní I. B. Na hřišti Trhových Svinů se v předehrávce prvního jarního kola radovalo z dalšího triumfu vedoucí mužstvo soutěže od Lipna spolu se svým ostrostřelcem Ivanem Friedlem.

Jeho patnáct nastřílených branek ho vyšvihlo na třetí příčku mezi jihočeskými kanonýry, o kterou se dělí s lhenickým Radkem Švecem.

O úspěšném půlroce a dalších meznících jeho kariéry jsme si povídali přímo se samotným hráčem.

Kde jste začínal s fotbalem? V jakých týmech jste za svoji kariéru působil?
„Mým mateřským klubem je Horní Planá. Hrál jsem na Smrčině už od přípravky a za žáky jsem nastupoval jenom do třinácti let. Potom jsem šel rovnou k dorostu. Už v šestnácti si mě ale vytáhnul dorost Slavoje a začal jsem kopat v Českém Krumlově. Tam jsem během dvouletého působení nastupoval i za muže. Zimní přípravu v roce 2006 jsem už absolvoval v Kaplici a hned na jaře nastoupil v základu A týmu. Ve Spartaku jsem vydržel až do letošního jara. Kvůli studiu jsem už ale neměl čas trénovat a ze střídačky jsem se vrátil domů do Horní Plané.“

Na svoje mládí máte tedy poměrně dost zkušeností. Kdo byl vlastně vaším fotbalovým učitelem?
„Nikdy jsem se na hřišti nepotkal s takovou hvězdou, která by mi výrazně pomohla ve fotbalovém růstu. Nejvíc mi určitě dali trenéři. V začátcích to byli Miroslav Grabec a Hugo Schuppler, velmi jsem si také oblíbil Václava Domina. Je to skvělý trenér a stále si ho vážím i jako člověka.“

Jak už jste zmínil, na jaře jste ještě hrál za Kaplici. Neměl byste chuť se tam někdy vrátit?
„V Kaplici je skvělá parta, dobří lidé a perfektní vedení. Fotbalu tam dávají všichni hodně. Za dobu, co jsem ve Spartaku hrál, nás trénovali i kvalitní kouči Jaroslav Křiva a Josef Kopřiva. Kaplice mi prostě dala herně nejvíc. Přál bych jí postup do divize. Zaslouží si to! Fotbalově mi však hodně prospělo i působení v českokrumlovském Slavoji. Horní Planá je ale pořád můj nejoblíbenější klub. Vždy jsem tady hrál nejraději a v současné době bez tréninku si zatím ani nemůžu dovolit jít do vyšší soutěže.“

Podívejme se tedy do budoucnosti. Co se Smrčinou na jaře plánujete?
„Máme jediný a zcela jasný cíl – postup do I. A třídy! Určitě pro to uděláme všichni maximum.“

Podzim vám vyšel. Jakého výsledku si ceníte nejvíc? Který moment byl pro mužstvo rozhodující?
„Po skvělém začátku sezony se nám postupně přestalo herně dařit. Jeden za druhého jsme ale začali makat a bojovali. I přes to jsme zápasy dohrávali s dobrým koncem a v podstatě pořád vyhrávali. Jedním ze zlomových momentů podzimu byl návrat Honzy Šlaka, protože jeho zkušenosti a přehled ve hře byly pro nás klíčové. Po několika ztrátách jsme s ním v sestavě opět pořádně zahráli v Mladém. Hodně důležité bylo také poslední vítězné utkání v Trhových Svinech, protože jsme všem soupeřům odskočili o tři body. Z toho výsledku jsme všichni měli asi největší radost. Bylo nás totiž jenom dvanáct a v těžkých podmínkách jsme dokázali vyhrát. Více mě totiž potěší třeba výsledek 2:1, než 8:0 s béčkem Spartaku. Vůči klukům z Kaplice mě to spíš mrzelo.“

Říkal jste, že vlastně netrénujete. Jak si tedy vysvětlujete, že se vám podařilo nastřílet tolik gólů?
„Pro mě je to překvapení! Většinou jsem vynikal jako nahrávač, tentokrát jsem se víckrát trefil. Je to hlavně díky celému týmu. Bez ostatních kluků bych si ani neškrtnul. Musím zmínit třeba naše zkušené tahouny Vojtu Ryneše a Davida Kastenmajera, hodně nám také pomáhají i všichni dorostenci. Jsou moc šikovní. Obrovskou pochvalu ale zaslouží trenéři Miroslav Schönkypl a Pavel Pach. Míra začal svoji trenérskou kariéru bravurně! Vždyť i on nás dokázal dostat na první místo!“

Minulou sobotu jste poprvé nastoupil za Bombarďáky. Jaké to je vyměnit měkký trávník za tvrdou halu? Má pro vás futsal nějaký přínos?
„Sálovka je hodně fyzicky náročná, a proto ji beru jako plnohodnotnou přípravu na klasický fotbal. První liga je na hodně vysoké úrovni. Nevím ale, jestli budu hrát všechny zápasy. Kluků je na soupisce hodně a především s nimi netrénuji různou taktiku, což mi při zápasech chybí. Když už se na hřiště dostanu, chci si pořádně zahrát a udělat pořádný výsledek. S Karlem Klabouchem jsem domluvený, že kdykoliv budou potřebovat, pojedu s nimi.“

Měl jste během kariéry tak vážné zdravotní problémy, kvůli kterým byste nemohl hrát?
„Poslední sezonu v Českém Krumlově jsem dohrával s problémy s třísly, které jsem pociťoval ještě rok předtím. Proto jsem se před působením v Kaplici vrátil zpátky do Horní Plané. Každou zimu se mi bolesti ještě občas vrátí, ale zatím to nebylo nic vážného. Hůř je na tom Jarda Houška. Jinak jsem jako každý fotbalista měl natažené vazy. Musím ale zaklepat, jiné dlouhodobější zdravotní problémy se mi vyhýbají. Jsem přeci jen pořád mladý kluk!“

Na závěr snad už jediná otázka. Jak dlouho ještě budete studovat, než se začnete zase naplno věnovat fotbalu? A co z vás vlastně bude?
„Studium mám už jenom do konce jara. Pokud to ještě ten půlrok vydržím, jistě ze mně bude dobrý policista.“