Fotbalový krajský přebor – 26. kolo: Slavoj Český Krumlov – ZVVZ Milevsko 0:1 (0:0)
Tříbodová hlavička
Šlágr kola, jak už to v podobně důležitých zápasech o všechno bývá, zrovna prvotřídní fotbal nenabídl. K vidění byl zejména urputný boj o střed hřiště a minimum šancí před oběma brankami. Přesto už v úvodní desetiminutovce mohli slavojáci otevřít skóre, když byl na hranici šestnáctky faulován domácí útočník Špát, ale penalta se nepískala. Jediný gólový moment přišel v 64. minutě, ale radovali se hosté. Na Novotného centr do vápna si naběhl Masopust a svým letošním dvanáctým gólem zblízka hlavou zajistil hostům náskok, který uhájili až do konce. Domácí mladíci drželi se zkušenými hosty krok, ale chyběla jim finální přihrávka. U hostí měl v závěru další šanci kapitán Petr Janouch, ale neuspěl. Gólem neskončil ani pokus Novotného. Největší příležitost domácích na srovnání si vypracoval Weinhard, který se probil až před brankáře Pavla Janoucha, ale trefil jen jeho tělo. Poslední čtvrthodinu dohrávali domácí o deseti, když byl po druhé žluté vyloučen Flöring.
Milevsko si vítězstvím upevnilo pozici na prvním místě, Krumlov po výhře Kaplice klesl až za okresního rivala na třetí místo.
Zajímavé bylo ve šlágru porovnání věkového průměru obou mužstev. Zatímco u domácího Slavoje činil 21 let, hostující vzduchotechnici měli průměr o deset let vyšší.
Fakta z utkání
Branka: 64. Masopust, žluté karty 4:1, červené karty 1:0 (72. Flöring po 2. ŽK), jako hlavní řídil rozhodčí Štuk, na pomezí mu asistovali Tupý a Pípal, sledovalo 280 diváků.
Sestava Slavoje: Trenčanský – Litvan, Flöring, Benc, Zatloukal – Boháč (65. M. Svoboda), Klivanda, Weinhard (70. Čábela), O. Svoboda – Špát, Zvěřina.
V dalším kole jedou Českokrumlovští v sobotu dopoledne na horkou půdu v tabulce osmých Bavorovic.
Slova od kormidla
Trenér Slavoje Lubomír Pintér si po prohře ve šlágru s Milevskem posteskl: „Když odhlédnu od dalších věcí, tak jsme nebodovali prostě proto, že jsme nedali gól. Šancí bylo dost, i když ne těch z kategorie stoprocentních, snad kromě nájezdu Weinharda, ale v koncovce jsme se neprosadili. Bohužel, dostali jsme potom lacinou branku snad z jediné přímé střely soupeře mezi tyče. Centr ze čtyřiceti metrů letící na hranici malého vápna si ovšem musí pohlídat brankář. Celkově náš výkon nebyl špatný. Škoda, že není zdravý Čábela, protože s jeho příchodem jsme se i v deseti dostali do ještě většího tlaku. Líbil se mi také Ondra Svoboda. Celkově jsme hráli dobře, soupeře přehrávali, přestříleli, ale nebylo nám prostě souzeno. O dalších vlivech se raději vyjadřovat moc nebudu, protože to ani nemá cenu. Paradoxní je už to, že útočící mužstvo dostane daleko víc karet, než to bránící. I fanoušci dali na konci jasně najevo, co si o přístupu rozhodčích myslí. Kdo to viděl, udělá si obrázek sám. Nedá se nic dělat, šance je pryč. Přebor tak dohrajeme bez emocí, v klidu, dáme příležitost dalším hráčům a už se budeme soustředit na budoucnost. Kdyby to vyšlo alespoň Kaplici. Když srovnám čtyři týmy ze špičky přeboru, tak Milevsko má nejstarší, nejpomalejší tým, který hraje nejhorší fotbal, ale bohužel má podporu jinde. Při vzpomínce na slova milevského trenéra, že by se mělo rozhodnout férově na hřišti, tak mi to zní jako špatný vtip.“
Jan Petřík, Karel Vosika
