Běžela čtvrtá minuta utkání okresního přeboru Prachaticka mezi fotbalisty Čkyně B a Šumavských Hoštic, když se daleko od souboje o míč skácel k zemi hráč Šumavských Hoštic Marek Hrabák (30 let). Hned mezi prvními, kteří se ujali pomoci při záchraně jeho života byl čkyňský fotbaista Jiří Staš (35), v civilu záchranář. "Osm let pracuji u záchranky, předtím jsem byl na ARO," uvedl Jiří Staš. A právě zkušenosti profesinálního záchranáře byly v tu chvíi to nejdůležitější.

A jak vzpomíná den poté na to, co se na čkyňském hřišti seběhlo v několika minutách? "Zkolaboval hráč soupeře, shodou okolností můj kamarád Marek. Chvíli jsme nevěděli, co se děje. Zjistili jsme, že nedýchá, zahájili masáž srdce a volali záchranku s tím, že by bylo dobré, aby přiletěl vrtulník. Že je to mladý kluk se zástavou srdce. Kluci, kteří volali záchranku, mi pak předali dispečera a vše jsme vykomunikovali," vrátil se do soboty čkyňský hráč a v tu cvíli ten, který se nejvíce podílel na záchaně života.

Jiří je profesionálně zvyklý řešit mnohé situace, ve kterých jde o život. Dá se přímo na hřiště přepnout právě do tohoto profesinlního režimu? "Vše se seběhlo rychle. Bylo vidět, že je to špatné. Marka jsem otočil na záda, viděl, že nedýchá a v mžiku jsem přepnul do záchranářského pracovního módu. Jen mi chybělo to vybavení, které mám pracovně při ruce. Bylo jasné, že bude co nejdříve třeba defibrilátor," popisoval situaci záchranář a pokračoval: "Bylo by vždy dobře, kdyby na podobných akcích alespoň někdo měl základní znalosti. Aby zjisti, zda člověk dýchá či ne. To zjistí prostým záklonem hlavy."

Vše dobře dopadlo a hráč Šumavských Hoštic byl již večer mimo nebezpečí ohrožení života. "Večer i celou neděli jsme již spolu komunikovali. Psal mi, je to asi v pohodě. Uvidí se, jak se bude věc řešit dál. Vždy, když se podaří někoho zachránit, tak člověku spadne kámen ze srdce. Tohle navíc byl kluk kterého znám od mala. Běhali jsme spolu hasiče a podobně. O to to vše nakonec bylo šťastnější. Bylo dobré, že již v sanitce začal mluvit, takže bylo vidět, že by to mělo být v pořádku," svěřil se se svými pocity Jiří Staš.

Rozhodně se však necítí jako hrdina. "Spíš to bylo podobné, jako když jsem v práci. Zde byla přidaná hodnota v tom, že je kluk, kterého znám, v pohodě. Bylo by smutné, kdyby to skončilo špatně," uvedl Jiří Staš a pokračoval: "Ale je třeba říci, že jsem u toho nebyl sám. Byl u toho se mnou i spoluhráč Jonáš Kasal, se kterým jsme se střídali. Je to i jeho velká zásluha. Navigoval jsem ho, jak to má dělat a celou dobu pomáhal. Je třeba si vždy odpočinout a Marka jsme resuscitovali možná dvanáct minut. To by jeden člověk těžko zvládl."