Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V roce 1990 jste si zahrál na mistrovství světa v Itálii. Byl to pro vás vrcholem kariéry?
Pro každého fotbalistu je účast na mistrovství světa absolutním vrcholem. Je to výjimečný zážitek, na který se nezapomíná. Pro každého hráče je to nejvíc a jsem strašně rád, že jsem si na světovém šampionátu mohl zahrát. Mistrovství v Itálii pro nás mělo dvojí podtext. Jednak se tam sešla vynikající parta kluků. Kdybychom nenarazili ve čtvrtfinále na Německo, tak jsme mohli dojít ještě dál. Druhý podtext byl politický. Po dlouhých dvaačtyřiceti letech si lidé mohli sami rozhodnout, jestli se podívají na světový šampionát.

Fanoušků za vámi vyrazilo skutečně rekordní množství. Vzpomínáte na skvělou kulisu zápasů na Apeninském poloostrově?
Bylo to něco neskutečného. Ve Florencii bylo hlediště pro čtyřicet tisíc diváků a z toho pětatřicet bylo od nás. Na to se nedá zapomenout. Dali jsme Američanům hned v prvním zápase šest gólů a to byl odrazový můstek pro celé mistrovství.

Šampionát se konal ani ne rok po sametové revoluce, po níž se otevřely hranice. Byl tímto hodně specifický?
Pro mě určitě. V roce 1988 jsem jako vůbec první Čechoslovák odešel do v té době ještě západního Německa do bundesligové Borussie Mönchengladbach. Tím jsem vypadl z národního týmu. Prý jsem v něm nebyl žádoucí, když jsem odešel k těm kapitalistům, jak se tehdy říkalo. Byl jsem opravdu mile překvapen, když se před mistrovstvím objevil na tréninku Borussie trenér pan Ježek, jestli bych neměl zájem vrátit se do reprezentace. Po kratší odmlce jsem se tak do nároďáku vrátil a byl to motivační impulz i pro ostatní kluky, protože po povedeném mistrovství většina z nich zamířila do kvalitních zahraničních klubů.

V Itálii jste odehráli celkem pět zápasů. Na které vzpomínáte nejraději?
Hned na ten první s Amerikou, který jsme vyhráli 6:1. A také na osmifinálovou výhru nad Kostarikou 4:1. To byly fenomenální zápasy. Opomenout pak samozřejmě nelze ani čtvrtfinále s Německem, které jsme 0:1 prohráli.

To byla hodně smolná porážka. Berete to tak i po čtyřiadvaceti letech?
Určitě. Rozhodl gól z penalty po mém faulu na Klinsmanna, který to udělal velice chytře.Byl to v jeho podání letecký den. Rozhodčí byl vůbec zvláštní kapitolou zápasu. Čtvrtfinále pískal Rakušan Helmut Kohl. Rozuměl jsem dobře německy, takže jsem slyšel, jak se sudí s hráči soupeře baví. Nevěřil jsem vlastním uším. Když na druhé straně zul Littbarski obě kopačky Moravčíkovi, tak se penalta nekopala a navíc byl náš hráč vyloučen. Určitě to ale nebyla ostuda, jakým způsobem jsme vypadli. Němci tehdy měli strašně silné mužstvo. Hráli tam Matthäus, Brehme, Klinsmann, Augenthaler, Littbarski a další hvězdy. Sami Němci později uznali, že to proti nám byl jejich nejtěžší zápas na mistrovství.

Chystáte se na blížící se mistrovství světa do Brazílie?
Nechystám. Šampionát budu komentovat v televizním studiu. Buď v České televizi, nebo na některé z německých stanic.

Kdo je vaším největším favoritem šampionátu?
Hodně jsem zvědavý na Němce, protože německý fotbal dost detailně sleduji. Na Německo se hodně těším. Je to turnajový tým, i když teď šla jeho forma maličko dolů. Velice silní budou určitě Španělé. Navíc nominovali brazilského útočníka Diega Costu, který bude ve své zemi reprezentovat Španělsko. To bude hodně zajímavé. Určitě hodně vysoko budou tradičně pomýšlet Argentinci.

A co domácí Brazílie?
Té moc nevěřím. Určitě je to tým na semifinále, ale otázkou je, jak se vypořádá s tlakem, který na něj bude vyvíjen. Šampionát určitě budou provázet nepokoje, protože v Brazílii jsou značné ekonomické a sociální problémy. Jsou slyšet i takové hlasy, že brazilští příznivci na protest proti pořádání mistrovství v tak složité době dokonce budou fandit ostatním týmům než svému. S tím nebude lehké se vyrovnat. Ten psychický tlak bude velký. Já mám ale ještě jednoho černého koně, kterým je Francie.

V souvislosti s Brazílií se hovoří o značné kriminalitě. Obáváte se hodně možných krádeží a přepadení?
V Brazílii jsem několikrát byl. S fotbalem, i privátně. Nikdo si neumí představit, jaké jsou tam sociální problémy a jak obrovská je tam kriminalita. Fanoušci si mohou být jistí, že to tam rozhodně nebude probíhat v pohodě. Měli by absolvovat přednášku, jak se chovat v nebezpečných situacích. Alfou a omegou je vědět, kde se vůbec mají pohybovat. Brazílie je v každém případě země fotbalu zaslíbená, mám to tam rád, ale zároveň mám i obavu, co všechno se tam může stát.

Odbočme od mistrovství světa na jih Čech. Sledujete alespoň na dálku boj dvou jihočeských klubů o postup do první ligy?
Samozřejmě to sleduji a velice pečlivě. Budějovicím moc fandím. Prožil jsem tam svá žákovská a dorostenecká léta. Je to můj domov. Držím palce Dynamu a speciálně především Karlu Poborskému, který je můj dobrý kamarád. Doufám, že to zvládnou a do ligy se vrátí.

Je pro vás překvapením, že se na samotné špici tabulky druhé ligy pohybuje také Táborsko?
Překvapení to pro mě není. Utkali jsme se na podzim ještě s Příbramí s Táborskem v poháru a soupeř hrál velice dobře. Trenér Nádvorník dal dohromady výborný tým a podařilo se mu ukočírovat i Honzu Šimáka, což je hráč, jakých jsem ve své kariéře moc neviděl. Jen on sám dobře ví, že mohl udělat v Německu mimořádnou kariéru. Byla by bomba, kdyby postoupily oba týmy. Je škoda, že Táborsku chybí odpovídající stadion. Otázkou také je, jestli by jihočeský region ekonomicky utáhl dva kluby v nejvyšší soutěži.

Zavítáte občas do jižních Čech?
Občas na jih přijedu. A velice rád. Mám v Budějovicích výborného kamaráda bývalého hokejistu Petra Ondrejce. Hecujeme se, hrajeme spolu tenis a pak zajdeme na pivko. Navíc moje sestra stále v Budějovicích žije. Je to město, které mám velice rád a s radostí se tam vracím. Vždycky vzpomínám na kroužek a tataráček v Malém pivovaru. Doufám, že mi to vyjde a na pár dní přijedeme i letos.

Momentálně nikde netrénujete. Co je hlavní náplní vašeho volného času?
Pro televizi Prima natáčím nový projekt pod názvem Ano trenére. Jedná se o reality show, ve které chceme lidem ukázat, jak se dělá fotbal v těch úplně nejnižších soutěžích. V těch tzv. pralesních ligách. Jak je to ve skutečnosti, jak je na vesnicích třeba fotbal provázaný s hospodou. Vybrali jsme osm týmů, se kterými jsme natáčeli. Zatímco populární seriál Okresní přebor byl hraný, tohle bude tvrdá realita.

Na trenérskou práci se nechystáte?
Rád bych v létě zase jako trenér někde naskočil. Spíše než doma to ale bude někde v zahraničí.