S fotbalem začínal v šesti letech v prachatickém Tatranu. Jako většina jihočeských talentovaných fotbalistů přešel do českobudějovického Dynama. „Do Dynama jsem šel v době, kdy jsem přecházel na střední školu do Českých Budějovic. Po střední škole jsem se rozhodoval, co dál a v té době prachatický Tatran spadl ze druhé do třetí ligy a byly tam ambice se vrátit zpět. To byla dobrá příležitost a tři roky jsem strávil zpět pod Libínem. Začal jsem však studovat Fakultu tělesné výchovy a sportu v Praze a nebylo jednoduché skloubit tréninky se školou. Třetí liga samozřejmě nebyla jen o jednom tréninku a tehdy se trénovalo každý den. Dostal jsem nabídku z ambiciozní divizní Viktorie Jirny. Tady jsem strávil tři roky, třikrát jsme o parník vyhráli divizi, ale nikdy jsme nešli výše. Po vysoké škole mě to táhlo zpátky na jih, ale nezůstal jsem v České republice. Šel jsem do Rakouska a strávil tam devět let mezi A třídou a krajem,“ shrnul svou dosavadní kariéru Jan Toncar.

V současné době tedy nastupuje v dresu FC Vlachovo Březí. Ale není to tak, že by hledal angažmá v době, kdy koronavirus přinesl problémy i do příhraničního fotbalu. Pro návrat se rozhodl již po podzimu 2019. „Sport mě provází celý život. Učil jsem na základce ve Volarech. To se dalo s Rakouskem ještě skloubit. Dostal jsem ale příležitost změnit povolání a ve Strakonicích dělám vojenského tělocvikáře. Tady již byl větší problém. V Rakousku se trénuje od sedmi večer minimálně dvě hodiny, takže člověk přijížděl domů pozdě v noci a brzy vstával do práce. Rozhodl jsem se tedy Rakousko ukončit. Netradičně to tedy bylo v polovině sezony, ale zato mi v Rakousku připravili pěknou rozlučku,“ vrátil se k působení v Rakousku Jan Toncar.

O zkušeného hráče však byl samozřejmě u nás zájem i ve vyšších soutěžích. „Těch týmů bylo více. Lažišťáci se mě ptali každý rok, zájem byl i z Prachatic. Ale když jsem se vracel, tak jsem si říkal, že už se nechci honit v kraji a pravidelně trénovat. Navíc jsem začal zpomalovat. Můj fotbal byl založen na dynamice a rychlosti, ale každým rokem jsem ubíral a říkal si, že úplně skončím. Nakonec mě přemluvil kamarád Michal Hojdekr. Vracel se z Lažišť do Vlachova Březí, šli tam další kluci, které znám, a tak jsem si řekl, že pokud nebudu muset na tréninky, tak to ještě zkusím,“ hovořil o návratu do Čech zkušený hráč, který si k fotbalu přibral ještě další sport, triatlon.

Času na sledování okresních soutěží dříve moc neměl, a tak šel trochu do neznámého prostředí. „Abych pravdu řekl, až nedávno jsem zjistil, jakou soutěž hrajeme. Kluci mě uklidnili, že je pod námi ještě jedna soutěž a že mají ambice postoupit do kraje,“ vyprávěl s úsměvem Jan Toncar.

V okresním přeboru má zatím odkopáno jen několik zápasů, ale něco si z toho vzal. „Mám moc rád seriál Okresní přebor. Říkal jsem si, že je to jen televize a skutečnost bude úplně jiná. Ale zjišťuji, že v některých případech je to seriálu dost podobné. Třeba co se týče rozhodčích. Náš trenér je takový Pepa Hnátek, naprosto úžasný a trefný. Vždycky přijde a všechno přesně pojmenuje. Padají tam ty klasické hlášky, že hrajeme za kýbl nudlí a rozhodčí jsou takoví, protože my jsme takoví a jinak to nebude. Hrajete okresní přebor, tak co byste chtěli. Je to takové správné odlehčení,“ vypráví zážitky z okresu Jan Toncar a dodává: „Ale všechno to splňuje svůj účel. Po zápase mám vždycky žízeň a hlad, a tak si dám klobásu a pivo. A především kvůli tomu jsem šel fotbal do okresu hrát. A navíc je to pro mě krásná úleva v tom, že si konečně můžu s klukama popovídat. Ono, když devět let nerozumíte hráčům ani trenérovi, tak je to tady super. Těším se na dokopnou, až si sedneme a dáme prasátko. Těším se na takové klasické věci, které k fotbalu patří, ale v Čechách jsem je nezažil. Ať jsem byl kdekoli, mělo to všechno určitý řád a musela se držet životospráva. Tím nechci říct, že si teď dám večer před zápasem deset piv a druhý den jdu na to. Ale když si večer zajdu před zápasem na dvě piva, tak se nemusím schovávat před trenérem.“

A jak zkušený hráč hodnotí přebor? „Překvapilo mě, že je to docela běhavé. Anebo jsem už starej. Jsou tu i docela rychlí hráči. Nejvíce jsem se bál, že bude platit heslo Kdo leží, neběží, ale zatím je to v pohodě,“ říká Honza a na dotaz, jak si zahrál proti zpěvákovi a herci Vojtěchu Dykovi v dresu Vacova B, nevěřícně kroutí hlavou: „To byl fakt on? Já myslel, že si ze mě dělají všichni srandu. Že se hráči, na kterého hraju, přezdívá Vojto pro jeho podobu právě s ním. Jak je vidět, čekají mě asi ještě další různá překvapení,“ dodal se smíchem Jan Toncar.


Načítám tabulku …