Trenér  mládeže v SK Dynamo ČB Kamil Tobiáš vyrazil na stáž do Anglie, kde se setkal  s kapitánem londýnského klubu Chelsea FC Johnem Georgem Terrym, který  jako kapitán vedl také anglickou  reprezentaci. Tobiáš po návratu z kolébky fotbalu poskytl Deníku rozhovor:

Jak došlo k vašemu kontaktu s kluby v Anglii?

Koncem ledna přišla ze svazu pro klub SK Dynamo nabídka na volné místo na studijní stáži v Anglii. Klub mohl poslat jednoho trenéra mládeže, já tuto nabídku s velkou radostí přijal.

Kam konkrétně jste vyrazili?

Po příletu do Londýna nás s Portugalci a s kolegy ze Španělska odvezli do hotelu, který byl čtyřicet kilometrů od centra. Tam probíhaly semináře. Na praktické ukázky jsme jezdili autobusem.

Probírali jste nově získané zkušenosti také s kolegy z ostatních zemí?

O fotbale jsme se samozřejmě bavili. Byl mezi námi třeba šéftrenér mládeže Barcelony. Kluk, do kterého byste to nikdy neřekl. Je mu sedmadvacet let, postavou je jako Messi, měří sto šedesát centimetrů. Je skromný a pokorný, ale když se s ním bavíte, tak má velký dar – umí skvěle mluvit k lidem.

Připravili pro vás organizátoři atraktivní stáže v okolí Londýna náročný program?

Od prvních minut jsme se nenudili. Odlétali jsme v jedenáct hodin našeho času z Prahy a v šestnáct už jsme seděli na prvním semináři.

Nasbírali jste určitě hodně fotbalových zážitků, přidaly se i „cestovatelské“?

Let proběhl bez problémů a bez zdržení. Podstatně horší to ale bylo s přejezdy v Anglii. Cesta do akademie Readingu ještě šla, protože jsme nemuseli projíždět Londýn, ale večer jsme jeli na utkání druhé anglické ligy Reading – Portsmouth. Na dálnici byla osmikilometrová řada aut.

Fotbalová mánie?

Všichni jeli na fotbal. Do hlediště přišlo pětadvacet tisíc diváků, atmosféra byla po celý zápas skvělá.

Fanoušci Raedingu se v průběhu mistrovského utkání na tribunách bavili fotbalem, co příznivci Portsmouthu?

Na utkání  přišlo asi tisíc pět set fanoušků hostí, i přesto, že jejich tým prohrával, tak fandili celých devadesát minut. Měli perfektně secvičené chorály a překřičeli fanoušky domácích. Paradox je, že nejvíc začali fandit, když dostali gól.

Jak už atraktivní snímek, který jste si z Anglie přivezl,  napovídá, vyrazili jste také do akademie londýnské Chelsea?

Ta byla od našeho hotelu  vzdálená asi šedesát kilometrů. Cesta do areálu nám trvala téměř dvě hodiny. 

Co vás po fotbalové stránce  zaujalo ze všeho nejvíc?

Vzhledem k tomu, že jsme měli možnost vidět pouze dva tréninky, připravovali se hráči  Readingu U18 a rezervy Chelsea, těžko zhodnotím fotbalovou stránku. Zaujalo mě ale tréninkové vybavení.

Tréninkový areál v Č. Budějovicích patří v ČR k největším, jaký mají k dispozici Angličané?

Takové tréninkové vybavení u nás zatím schází. Je třeba ale vzít v úvahu, že 
s Chelsea se může rovnat málokdo. Je to největší fotbalová akademie v Angli a jedna z největších na světě.

A v Readingu?

Reading je stotisícovým předměstím Londýna. Má akademii zhruba na podobné úrovni jako my.

Vraťme se ještě jednou k fotografii, ta bude asi pečlivě uložena ve vaší osobní sbírce…

Z Anglie jsem si přivezl dvě setkání s fotbalovými velikány. První bylo se  Stuartem Pearcem, který byl skvělým hráčem, později manažerem Manchesteru City, trenérem anglické reprezentace a nyní je trenérem anglické reprezentace U21. 

Vyprávěli jste si o fotbale?

Měl hodinovou prezentaci právě o zkušenostech z Manchesteru City a o jeho nynějším působení u reprezentace.  Velmi na mě zapůsobil. Je to člověk, který je do fotbalu neskutečně zapálený a vyzařuje z něj obrovská osobnost.

Jaké pro vás bylo osobní setkání s Johnem Terrym, věhlasným kapitánem Chelsea?

Potkali jsme se v areálu akademie. John Terry  se přijel  podívat na přátelské utkání dorostu Chelsea kategorie U16.

Prohodili jste pár slov?

Měl jsem možnost s ním asi deset minut mluvit. Byl naprosto v pohodě, ochotně se bavil. Vyhověl i mé žádosti o společnou fotku, takže mám i památku na toto setkání.

Jaká jsou tréninková centra Readingu a Chelsea?

Obě jsou odlišná. Reading má deset hřišť s přírodní trávou, kde trénuje mládež celoročně. My sice nemáme na Složišti tolik hracích ploch, ale zase máme administrativní budovu, kterou oni nemají. Šatny i kanceláře mají 
z přízemních buněk sestavených k sobě, tato akademie je nám velmi blízká.
V Chelsea je jiný svět?

Mají  areál o velikosti asi tak českobudějovické Stromovky. Tam je šestatřicet hřišť s přírodní trávou, jedno hřiště s umělým povrchem, krytá hala s umělým povrchem o rozměrech 104x62m, hřiště s umělým povrchem 40x20m, kurt na nohejbal nebo volejbal s umělým povrchem a tři velké administrativní budovy. V jedné mají hráči k dispozici jídelnu, kterou využívají od snídaně až do večeře.

Fotbalisté tráví v akademii Chelsea i volný čas?

Hráčům jsou k dispozici odpočinkové prostory s kulečníkem a stolním tenisem a šest místností, ve kterých je 
v každé patnáct počítačů. Ty slouží jako studovny.

Můžete nové poznatky přenést do jihočeské fotbalové praxe?

Určitě ano. Tyto stáže jsou organizované proto, aby si trenéři vzájemně předávali zkušenosti a metody, které se praktikují v jejich zemi a 
v jejich podmínkách. Záleží na každém, jakou má představu a co si z toho vezme a co konkrétně použije.

Zaznamenal jste třeba nové trendy ve fotbalové přípravě?

Struktura tréninků je, i podle toho co jsem tam viděl, dnes už hodně podobná v celé
Evropě. Spíše jde o servis pro hráče a vzájemnou komunikaci hráč – trenér, která tam funguje na vysoké úrovni. Myslím, že jsou i věci, které se dají z takového velkoklubu, jako je Chelsea, přenést 
k nám do Dynama.