"Dárek jsem už dostal tím, že si na mé životní výročí vzpomněli nejen moji blízcí, ale že se informace o něm objevila také v Deníku. Ještě jednou za tuto milou pozornost děkuji," říká Krauskopf s úsměvem. Gratulantů byly desítky…

Nejužší vazbu na jeho celoživotní pohyb ve sportu, a fotbale zvlášť, měl bezpochyby dárek v podobě cesty do Milána a vstupenky na místní derby Inter – AC. "Ne, že bych některé slavné stadiony už nenavštívil, ale většinou se na nich zrovna nehrálo, nebo to nebylo atraktivní derby. A tak jsem přemohl bolesti zad a vydal se osobním automobilem (neřídil jsem) hýčkán synem, jeho tchánem a vnoučkem na cestu," popisuje oslavenec cesto, na kterou se v září vydal.

"V Itálii jsem dosud navštívil pouze mládežnický turnaj v Roveretu, který pořádala nizozemská nadace Euro-Sportring, když jsem se připravoval na organizaci Czech Budweis cupu. A to už je hodně, hodně dávno. Na „velkém“ fotbale jsem tam ale nikdy nebyl. A protože o Italech je známo, že se svým kluby žijí i dýchají, těšil jsem se nejen na samotný fotbal, ale také na atmosféru."

Česká fotbalová reprezentace do 21 let
Začal předprodej vstupenek na zápasy „21“ proti Walesu a Dánsku

Jiří Krauskopf byl hodně překvapený děním před i po zápase. "Kolik si myslíte, že na toto derby bylo nasazeno policistů na koních či těžkooděnců? Nebudu vás trápit hádáním, stejně byste to neuhodli. Neviděl jsem žádného. Pouze na přechodech pomáhali chodcům přerušit nepřetržitý proud automobilů dopravní policisté. Dovedete si tohle představit u nás? Tuhle otázku jsem si položil docela často."

Stánky se suvenýry byly mimo areál stadionu. "Nabízeli v nich dresy obou soupeřů. Okolo se procházeli či nakupovali fanoušci obou týmů. Nezaznamenal jsem strkání, nadávky. Prsty maximálně ukazovaly očekávané skóre."

Při vstupu na stadion Jihočeši několikrát prošli kontrolou. A že to byly kontroly důkladné, se ukázalo i při zápase. "Dělbuchy bylo slyšet jen zpoza stadionu, tedy ještě před začátkem utkání. V hledišti, či dokonce na hrací ploše, nevybuchl ani jeden. Pořadatelé neměli práci ani se sbíráním papírových konfet nebo rolí toaletní papíru na hrací ploše. Jen v sektoru hostujících fanoušků se ve druhém poločase objevilo několik hořících svící." Pořadatelé umožnili do hlediště fanouškům vnést prapory i s tyčemi.

Do hlediště minivýprava z ČR vyrazila s velkým časovým předstihem. "Asi dvě a půl hodiny," přikyvuje Krauskopf. "Rozhodně jsme tam nebyli sami. V sektoru fanoušků AC už byla určitě kapacita z poloviny plná. A rozhodně se fanoušci nebavili jen mezi sebou. Dávali o sobě hodně hlasitě vědět zpíváním i skandováním. Bylo vidět, že mají připravena i další překvapení."

Fanoušci domácího Interu se fotbalistovi z jihu Čech zdáli poněkud vlažnější, přestože většina kapacity stadionu (80 000) byla vyhrazena pro ně, přestože "dýsdžokej" přímo u hrací plochy přítomné nabuzoval. "Ale nebylo to zase tak hlasité, že byste si nemohli povídat se sousedem. Seděli jsme blízko průhledného předělu mezi fanoušky obou táborů. V sektoru AC bylo více provokatérů, kteří domácím připomínali prohru s Machesterem City v letošním finále Ligy mistrů. Samozřejmě to vyvolávalo hlasitou odezvu a dokonce i Kalouskův prostředník se uplatnil."

Jako první přišli na hrací plochu asistenti, aby nastavili správně kloboučky. Dělali to důležitě a okázale, aby dali divákům opět prostor pro hlasité reakce. Pak přišli tři brankáři AC a asistent je začal rozcvičovat u velké přenosné branky umístěné na brankové čáře mimo velké vápno. Přesně 45 minut před výkopem se ze šaten vyrojilo dvacet hráčů AC. "No, potlesk to zrovna nebyl, co je uvítalo. A pokud byl, tak v pískotu domácích tifosi zanikl. Tohle tedy moc sportovní nebylo."

Za pět minut se objevil stejně početný houf domácích hvězd, který už byl přivítán hlasitým skandováním stojících diváků. Bitva mezi fanoušky se začala stupňovat. Chorea, nespočet vlajek. "Skutečně vlajek, ne nějakých vlaječek, nechtěl bych jimi mávat," pousmál se Jiří Krauskopf. Představování domácích hráčů, kteří dostali důvěru trenéra Inzaghiho, už hlasatel vytáčel atmosféru do vysokých obrátek. "Tu ještě do větších výšek dostala branka už v páté minutě utkání. Objímání se, skákání, řev, který by zahnal smečku lvů i stádo slonů. Poněkud to otupilo zkoumání VARu, ale nakonec propukla radost ještě jednou. Domácí byli opticky horší. Nechali AC kombinovat, ale nedovolili jim vlastní branku ohrozit. A tak, když AC bylo jalové, ukázali jim, jak se to dělá a do kabin jim přidali druhou branku."

Postřehy Jiřího Krauskopfa z Itálie:

"Vietato fumare sice viselo na stěnách stadionu na mnoha místech, objevovalo se i na velkoplošné obrazovce během hry, ale moc platné to nebylo. O přestávce počet kuřáků ještě vzrostl."

"Správný náboj utkání dalo rychlé snížení AC na 2:1 na začátku 2. poločasu. Obavy domácích fanoušků ale velice rychle rozptýlili hráči Interu třetí brankou. AC se sice snažilo, ale do nebezpečných situací se nedostávalo, takže přišly ještě dva tresty."

"Samozřejmě jsem také vnímal výkony jednotlivých hráčů, jejich herní dovednosti, nasazení, týmovou spolupráci. Brankáři toho moc ukázat nemuseli. Hosté kvality domácího Sommera příliš neprověřili a domácí hostujícímu Maignanovi příliš šancí nedali, aby je prokázal. Obdrženým brankám zabránit prostě nemohl."

"U domácího Interu mě svými výkony zaujali oba útočníci – Thuram a Lautaro Martinez a také Mkhitarjan, který k vítězství přispěl dvěma brankami. U hostů se na hrotu snažil Giroud, také výborně přihrál Leaovi na jediný gól AC, ale výrazněji se neprosadil. Tým jako celek hrál dost akademicky."

Utkání prvního s druhým skončilo jednoznačným vítězstvím Interu 5:1. "To asi čekal málokdo, i když já z hecu před zápasem říkal, že to bude 2:5, tedy pro AC. V počtu vstřelených branek jsem byl ale nejblíž."

Na utkání bylo přes 75 000 diváků. "Musel jsem obdivovat systém věží se širokou točitou chodbou, která umožňuje plynulý sestup z vyšších pater hlediště, stejně jako šikmých chodeb kolem stadionu. Sice jsme se jimi dostali na druhou stranu, než jsme potřebovali, ale alespoň jsme mohli déle prožívat pozápasovou atmosféru. Domácí rozjásaní, hosté smutní. A opět nikde žádní policisté oddělující fanoušky obou týmů. Dovedete si tohle představit po zápase Sparta-Slavia?" Odchod desítek tisíc lidí probíhal v klidu. Žádný řidič nehoukal, nestahoval okénko, aby chodcům řekl něco z očí do očí. "Říkal jsem si, zda jsem byl na fotbale, utkání dvou velkých soupeřů. Spíše mi to připadalo na odchod diváků z divadla. Pravda, tam se asi člověk tak neunaví neustálým vstáváním ze sedadel, skandováním, zpíváním, jako při fotbale. Samozřejmě nechci z jednoho zápasu dělat obecné závěry. Kdo ví, jak by to vypadalo, kdyby přijela Neapol. Přiznám se, že to nebyl úplně můj sen na nějaké takové utkání vyrazit. Ale jsem rád, že jsem tam byl a zažil vše na vlastní kůži. Vřele doporučuji. Třeba se atmosféra na našich hřištích začne měnit k lepšímu, takže policisté nebudou muset o víkendech do mimořádných služeb. Možná by stačilo, kdyby si naši fotbaloví funkcionáři či majitelé klubů vzali k srdci nějakou tu zkušenost. Určitě by tomu přispělo, kdyby o fotbale psali novináři, a ne „novináři“. Ale přispět k tomu může každý z nás a nemusí čekat na druhé," končí ohlédnutí za velmi povedeným narozeninovým výletem Jiří Krauskopf.