První kroky třiadvacetiletého forvarda, na jihu Čech známého pod přezdívkou „Kobra", po příjezdu do Č. Budějovic vedly na Střelecký ostrov do kabiny, kde ještě nedávno sám sedával. Tam nejlepší střelec norského Tromsø odpovídal i na dotazy Deníku jižní Čechy.

Norské lize sice česká média až takovou pozornost nevěnují, přesto ale i z těch kusých zpráv se dá vyčíst, že vám se v Norsku fotbalově daří. Je to tak?

Hlavně se nám daří jako mužstvu, to je nejdůležitější. Ke konci nás trošku zklamala porážka s Bělehradem, kdy jsme to doma měli výborně rozehrané. Vedli jsme 1:0, oni sice vyrovnali, my ale šli na 2:1 a 3:1. Bohužel jsme hned, co jsme dali na 3:1, dostali zbytečný gól na 3:2, který se nakonec ukázal být klíčový. V odvetě jsme nezvládli konec utkání a čtvrthodiny před koncem jsme neubránili jeden roh. Byl to hráč, co ho měl nás kapitán mít na starosti, a tak se po zápase na večeři sám zvedl a řekl, že to byl jeho hráč a že udělal chybu. Tak to ale ve fotbale je, my udělali chybu, oni ne, proto postoupili. V lize jsme si trošku spravili chuť, protože jsme vyhráli dva zápasy venku, a když vyhrajeme zápas, který máme k dobu, budeme mít jen pět bodů ztrátu na prvního. A byli bychom zase naplno v boji o titul.

Je možnost hrát o titul pro vás motivací?

Samozřejmě, že ano. My teď doma máme spíš ta slabší mužstva, ale taky první Molde. To máme už za dva týdny doma i v semifinále poháru, a to je pro nás taky velká výzva. Molde máme dvakrát doma, takže to máme ve svých rukou. Rádi bychom v poháru postoupili do finále. To se hraje v Oslu a na finále tam chodí pětadvacet tisíc lidí, což by byl další zážitek. Navíc v Norsku se domácí pohár cení daleko víc než u nás, bere se to tam hodně prestižně. Myslím si tudíž, že jak v lize, tak v poháru to máme docela dobře rozjeté. Na druhou stranu, čekají nás hodně těžké zápasy. Ostatně v Norsku žádný zápas není jednoduchý. My ale máme formu a vyhráli jsme teď ve Stavangeru, který je v lize čtvrtý. Vyhráli jsme i v Honefossu, který byl v lize pátý. Myslím, že jdeme nahoru a že nás ani víkendová reprezentační přestávka nezastaví.

A co vy osobně?

Nějaké góly jsem dal a jsem za to rád. Mohlo jich ale klidně být víc. Jenže já teď tři zápasy nedal gól a poslední utkání už jsem nehrál. Bylo toho totiž fakt hodně, já předtím hrál všechno, ligu i evropské poháry, a bylo vidět i v Bělehradě, že ta síla už není. Jsem ale hrozně rád, že v Norsku jsem. Je to paráda.

I když jste tři zápasy nedal gól, v tabulce střelců si v norské lize nestojíte špatně, ne?

To ne. Řekl bych, že jsem druhý. Lídr tabulky střelců šel do Švédska a ten, co teď střelce vede, má dvanáct gólů, zatímco já jich mám deset, takže šance určitě je a já se snažím ji využít. Ale jak říkám, já teď hrál všechno a síly už nebyly, a tak jsem minule odpočíval. Pořád ale makám, na tréninku i po tréninku, a věřím, že ty moje góly zase budou. Hlavně ale, že jsme se zvedli výsledkově jako mužstvo, a to především venku. A taky věřím, že nám vyjde i ten zápas, co máme k dobru, a že i letos budeme zase bojovat o titul.

Co Evropská liga? Jak jste si ty zápasy užíval?

Mluvil jsem o tom, že jsme vypadli s Bělehradem, který jsme doma porazili 3:2 a v odvetě tím gólem po rohu v 75. minutě prohráli 0:1, takže díky gólům venku postoupil Bělehrad. Bylo to pro nás pochopitelně obrovské zklamání, protože jsme byli postupu hodně blízko. Myslím si ale, že jsme v Evropské lize odehráli šest hodně kvalitních zápasů a nemáme se za co stydět.

Byla účast v pohárové Evropě pro vás osobně splněním dalšího stupínku ve vaší kariéře?

Přesně tak. Byly to super zápasy a musím říct, že je o něčem úplně jiném, než v naší i norské lize. Třeba i tím, že jsme přijeli do Slovinska, kde bylo pětatřicet stupňů, zatímco v Norsku sotva deset nad nulou… Hlavně ty zápasy ale mají úplně jiný náboj, hraje se v jiné atmosféře a každé utkání je velice těžké. Třeba už proti Metalurgu Doněck to nebylo nic jednoduchého, to byl hodně silný tým a bylo veliké štěstí, že jsme u nich dali rychlý gól a tím vyhráli. Prostě každý zápas v Evropě byl hodně těžký.

Už jste s v Norsku zabydlel? Už se zlepšila i vaše angličtina?

Byt mám pět minut od stadionu a deset minut od města, v tom není žádný problém. A angličtina? S klukama se už anglicky bavím. A když něco řeknu špatně, tak mi poradí, v tom jsou všichni super. Oni od začátku, co tam jsem, dobře věděli, že jsem anglicky nikdy nemluvil, a tak se mi snažili pomoct. Oni chápou, že mluvím tak nějak jednoduše. Asi tak, jako Sandro mluví česky… Možná, že teď už trošku líp. Když se někoho na něco zeptám, on mi odpoví. A třeba mi ještě řekne, že mi rozumí, ale že bych to měl říct trošku jinak a hned mi taky řekne, jak. Tím mě učí. A já mu vždycky řeknu, že je dobrý učitel a že mu hodně děkuji.

Takže s komunikací vůbec žádné problémy už nemáte?

V mužstvu ne. Občas po zápase, když jsem hodně unaven, ale malinko potíže jsou. Třeba po Lublani, kdy jsme postoupili až po prodloužení, mě zastavil novinář a spustil na mě anglicky. Já na něj koukal a moc toho nevnímal. Byl tam naštěstí se mnou můj kamarád, ten Čech, co tam žije, a já mu řekl, Milane, mohl bys mu říct, že mu nerozumím, že jsem fakt hrozně unavenej… Já totiž těm novinářům fakt nerozumím, oni vždycky nějak rychle spustí a jak já jim potom mám rozumět… S klukama v kabině se ale už domluvím bez větších potíží, chodíme spolu do města a bavíme se, smějeme a vtipkujeme. Je to prostě super a vůbec nelituji, že jsem do Norska šel.

I tak jste se asi domů už těšil…

To ano. I v Norsku měla liga reprezentační přestávku, tak jsem hned letěl domů. Nejdřív do Budějovic, abych mohl pokecat s klukama, pak jedu do Písku si dodělat kobru, tedy to své tetování, něco si potřebuji zařídit ve Strakonicích a zbytek chci být doma s rodinou.

Jste se svými bývalými spoluhráči ve spojení? A co říkáte tomu, že se jim tak nedaří?

Zpočátku jsem jejich zápasy viděl na internetu, teď mi ale na tipovani.cz naskakuje, že to jde sledovat jen v Čechách a na Slovensku, takže jsem koukal jen na onlajny. Velká škoda, že v Brně kluci neudrželi tak dobře rozehraný zápas až do konce. Proč to klukům nejde, těžko říct. Jak říkám, já viděl jen první zápas s Olomoucí, to hráli kluci výborně, a potom druhou půli s Baníkem. To byla smůla, že Tomáš tam udělal tu chybu. Ale to je fotbal, náš kapitán taky udělal chybu a my kvůli tomu v Evropské lize nepostoupili.

Věříte, že se vaši bývalí spoluhráči z té svízelné situace dostanou?

Vůbec o tom nepochybuji, máme silné mužstvo. Lidi mi píšou, že Dynamu chybí moje góly, ale tak to určitě není. Vždyť Markovič má tři góly za pět zápasů, to jsem tady ani já neměl. A jak jsem ho viděl, hraje dobře. Klukům věřím a všem, co mě ptají, to říkám. Tady to tak většinou bývalo, že se nám zpočátku nedařilo, ale vždycky jsme se z toho dostali. Určitě i teď se kluci zvednou.

Teď je v sobotu čeká hodně důležitý zápas s Duklou. Budete jim držet palce?

Samozřejmě, tady v Budějovicích jsem prvně nakoukl do velkého fotbalu, na to nikdy nezapomenu. Loni jsme tady Duklu porazili, dali jsme jí tři góly, tak budu klukům držet palce, ať teď v sobotu zase Duklu tady porazí.