Kanonýr Deníku
Přečíst článek >

Hned ve svém prvním zápase v norské lize se totiž proti Fredrikstadu uvedl vítězným gólem, který navíc dal pár minut po svém příchodu na hřiště! „Byla to ta nejlepší premiéra, jakou si fotbalista může přát,“ radoval se Ondrášek v exkluzivním rozhovoru, který Deníku v týdnu poskytl, když se na skok ještě vrátil do Č. Budějovic, aby si zde zařídil některé náležitosti.

Přišel jste na hřiště v 59. minutě a v 62. minutě jste dal jediný gól zápasu. Co víc si přát?

To je asi sen každého fotbalisty, když přijde někam do nového angažmá a za tři minuty už dá gól… Tím spíš, když se tím gólem ještě vyhraje 1:0 a navíc před vlastními fanoušky. Byla to fantazie, ale já hned tam po zápase jsem všem říkal, že ještě je přede mnou hodně práce. Ještě se totiž necítím úplně fit, po operaci ruky jsem dva týdny netrénoval, takže kondice šla trošku dolů. Ale pracuji na tom každý den a věřím, že to bude den ode dne lepší a lepší.

Na internetu ten váš gól viděli i čeští fanoušci a řekl bych, že se vám ta hlavička docela povedla.

Kluci to tam na kraji dobře vykombinovali, já do toho vletěl, hlavou to lízl na zadní tyč a spadlo to tam. Jsem za to hrozně rád, bylo to něco úžasného a jen doufám, že to nebyl v Norsku můj poslední gól. Že jich ještě pár dám.

Čekal jste, že v novém klubu dostanete šanci hned v prvním zápase a že v něm navíc tak uspějete?

Samozřejmě, že jsem si ani ve snu něco takového nepředstavoval. Každý by to asi chtěl, ale těžko s tím může počítat. Sám si nepamatuji, že bych někdy dal tak rychlý gól, nikdy se mi to ještě nepovedlo. Radost z toho, že se mi něco takového podařilo, měli i kluci v týmu a všichni lidi v klubu. Všichni mi gratulovali, ale já zůstávám na zemi. Já vím, že úplně optimální můj výkon ještě nebyl. Byť se mi, myslím si, jakž takž dařilo a ten zápas mi vyšel, což musím zaklepat. Snažím se ale dělat na tom, aby ty moje výkony byly ještě lepší.

Na internetu byly kolem hřiště vidět sněhové bariéry, takže na rozdíl od Česka, kam už přišlo jaro, v Norsku ještě zima neskončila?

Pořád je tam pod nulou, až tak mínus pět a taky při zápase ještě padal sníh. Když ale svítí sluníčko, je tam krásně. Nějak brutální zima tam rozhodně není.

Jaké vůbec jsou vaše první dojmy z Norska? Ať už v lize, tak mimo ni?

Je to nádhera. Město je krásné a lidi skvělí. Zatím bydlím na hotelu, ale co nevidět mám dostat svůj byt. Co se týče klubu, tak po každém tréninku se mě všichni ptají, jak se cítím, jak je mi a zda jsem v pohodě. A co ta moje ruka, zda se to zranění už lepší. Mám pocit, že všichni mi chtějí ty začátky tam ulehčit. Třeba i v komunikaci. Já angličtinu vůbec neovládal, teď se o ni trošku snažím a oni mají pro mě pochopení. Snaží se mi to co nejvíc zjednodušit. Což se jim daří.

Na internetu běžel i váš pozápasový rozhovor a zdálo se, že jste odpovídal docela slušně. Vypadalo to, že i otázkám reportéra rozumíte.

Hm, tak to tedy nevím. Já když šel na ten rozhovor pro norskou televizi, rovnou jsem jim říkal, že nerozumím. Ale trenér mi radil, ať na všechno, na co se mě budou ptát, říkám jen „yes, yes, yes…“ Tak jsme se tomu zasmáli a já se toho snažil držet… Ale vážně, trošku jsem rozuměl. Pár slov jsem vždycky nějak pochopil a tu větu si z toho nějak už složil. Docela to v té televizi šlo, když se ale novináři rozjedou, tak je to těžší. Nehledě na to, že oni tu angličtinu mají trošičku jinačí, než jsem se doma učil. Věřím ale, že i s tou angličtinou to bude pořád lepší.

Při zmíněném televizním rozhovoru jste musel taky vysvětlovat, jak vznikla vaše přezdívka Kobra. Je to tak?

To je pravda, chtěli to na mě vědět. A byli z toho mého tetování úplně hotoví… Prý si to kluci v kabině i vybrali jako symbol pro jarní část sezony. Já musel i v televizi sundat dres, aby se mohli na to mé tetování na zádech podívat. Taky si to novináři hned všichni fotili a viděl jsem, že to pro ně byla velká zajímavost. Jeden novinář to tam hned chtěl se mnou rozebírat, ale já mu nerozuměl, tak jsem mu dal telefon na manažera a tomu on pak ty otázky poslal. Manažer mi volal, tak jsem mu vysvětlil, jak se ta přezdívka zrodila.

Váš odchod do Norska byl hodně nečekaný. Jak k tomu vůbec došlo a kývl jste na tu nabídku hned? Přece jen Norsko není zrovna za humny…

Všechno to přišlo opravdu hrozně rychle a nečekaně. Já navíc v té době byl mimo hru, protože jsem v zápase s Bohemians utrpěl tříštivou zlomeninu prstu na ruce a byl jsem po operaci v rekonvalescenci. Že se na mě předminulý čtvrtek přiletěli Norové podívat, mě tudíž překvapilo. Chtěli mě vidět i na tréninku, jenže já se v té době do tréninku po zmíněné operaci vůbec nezapojoval. Norové mě přesto chtěli a já s nimi hned letěl do Norska. Byla to hodně velká změna, ale prakticky jsem nad tou nabídkou nijak neváhal.

Hrálo při vašem rozhodování svou roli i to, že Tromsö získalo na podzim v Norsku titul vicemistra a v létě vás čeká kvalifikace o Evropskou ligu?

Samozřejmě, že to hrálo velikou roli. Byl to můj velký cíl a i kvůli tomu jsem do Norska šel. Já vždycky říkal, že v Budějovicích jsem spokojený a že mi tam nic nechybí, ale pokud bych chtěl z Budějovic někam odejít, že bych chtěl jít tam, kde se bude hrát o evropské poháry. To se mi vyplnilo.Doufám, že v Tromsö v létě zůstanu a že to bude výhodné, jak pro Dynamo, tak i pro mě. Já na tom, abych se v Norsku udržel, na tréninku makám a věřím, že angličtina, fotbal a všechno prostě půjde nahoru a že to bude super.

Zmínil jste se, že byste byl rád, pokud by se vaše hostování změnilo v přestup, aby to bylo výhodné pro vás i pro Dynamo. Polepšil jste si oproti podmínkám v Budějovicích už teď?

Jsem v Norsku zatím jen na hostování, a tak mi manažer řekl, že nějaké miliony čekat nemůžu. Ale polepšil jsem si, a kdybych tam zůstal na přestup, určitě by to to bylo ještě mnohem lepší.

V každém případě ale angažmá v norské lize asi pro vás je velkou výzvou?

Určitě. Je to takový nový impuls do fotbalového života. Tím spíš, když mi ten začátek vyšel tak neuvěřitelným způsobem.