Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Nedávno skončenou mistrovskou sezonu 2015/16 z pohledu účinkování fotbalistů prvního týmu českokrumlovského Slavoje jsme hodnotili před pár dny.

Dnes se v táboře divizního manšaftu zastavíme ještě jednou, a to s osobou nejpovolanější – hlavním trenérem Jiřím Svobodou, jenž ovšem po sezoně ohlásil ukončení činnosti na lavičce zelenobílých.

V půli až u dna

Českokrumlovští v předchozím ročníku 14/15 nejnižší republikové soutěže vybojovali historický bronz, a tak rozhodně neměli v sezoně následující patřit mezi žhavé kandidáty na sestup, byť tým opustil vyhlášený kanonýr…

„Tak těžkou další sezonu jsem určitě nečekal nejen já, ale asi nikdo z klubu," připouští lodivod a jedním dechem se vrací k doslova zpackanému podzimu, po kterém Slavoji patřila nelichotivá předposlední příčka se ziskem pouhých třinácti bodů. „Myslím, že kluci k tomu na podzim přistoupili lehkovážně. Vyšel nám pohár, kde jsme vyřadili Písek, sehráli solidní zápas s Dynamem a všichni si mysleli, že to půjde samo. Opak byl ale pravdou! Určitou roli samozřejmě hrál odchod střelce Rosůlka, ale jeden hráč by v kolektivním sportu neměl být, dle mého názoru, zase až tak výrazně znát. Začátek sezony jsme ovšem viditelně podcenili, přišly prohry, usadilo se to v hlavách – a už se to vezlo. Nějaký vliv měl asi i kvůli poháru přeložený zápas, který jsme museli odehrát v týdnu, což nám pak svým způsobem částečně nabouralo zaběhnutý program," přemítá kouč.

Historické jaro

Výše zmíněné poločasové umístění a zejména hubené bodové konto při faktu, že dolů půjdou poslední čtyři týmy divizní tabulky, k velkému optimismu v zelenobílém táboře před jarními odvetami nevybízely…

„V zimě jsme v první řadě udělali pohovory se všemi hráči, kdy jsme si ujasnili situaci. Potom jsme absolvovali ostřejší a ve srovnání s předchozími lety tvrdší přípravu, která se nám po všech stránkách povedla. Po dobré zimě jsem doufal, že s tím něco uděláme," vysvětluje trenér a již obrací pozornost do jarních odvet. „Klíčové pro další vývoj pak bylo, že na jedničku vyšel i start do jara. Na začátku nás čekaly zápasy s podobně ohroženými soupeři ze spodku tabulky, kdy se hrálo o pověstných šest bodů, a ty jsme naštěstí zvládli. Dostali jsme se zase do hry o udržení a tým to nakoplo. Vyhráli jsme pětkrát v řadě a pak jsem začal věřit, že by to mohlo vyjít," svěřuje se Jiří Svoboda.

O zachování divizní příslušnosti se ovšem bojovalo prakticky až do samotného konce sezony…

„Bývalo zvykem, že s třiceti body jste zachránění, ale v této sezoně bylo bodů potřeba daleko víc, takže to ani při naší krásné sérii nebylo rozhodnuté. Byly to nervy!" již s úlevou říká trenér a připomíná: „V průběhu jara se nám postupně zranili Klivanda a Wagner, což jsou klíčoví hráči, bojovníci a tahouni, kteří se jen těžko nahrazují. Velkým kladem tak bylo, že ani tyto ztráty manšaft nerozhodily. Plusem bylo i to, že při naší krizi s útočníky se od šestého kola po zranění zase naplno zapojil Pavel Svoboda a dával důležité góly."
A když má kouč zmínit, co ho kromě konečné záchrany na jaře úplně nejvíc potěšilo, tak neváhá. „V první řadě řeknu jedno jméno, a to Carda. Že je to dobrý hráč a poctivý kluk, to jsem věděl, ale přiznám se že jeho jarní výkony byly i pro mě překvapením. Po přeřazení z béčka prodělal celou přípravu, hned se pak zabydlel v základu, dával góly a byl tahounem. To samé pak platí i pro obránce Mravce, který byl dobrou volbou a jasnou posilou. Výrazně nám zpevnil obranu a je to také hecíř a dobrý kluk do party," chválí trenér a ještě dodává jeden z důležitých faktorů vedoucích k nakonec historickému jaru (pozn. – Slavoj vybojoval v odvetách 31 bodů a byl druhým nejlepším týmem áčkové divizní skupiny) a záchraně. „Pro mě jako trenéra bylo osobně hodně důležité, že ze strany vedení oddílu nám nedávali nůž na krk, že se musí, musí… Výbor nám dal důvěru, i když se nedařilo podle představ, a to se vám pak jinak pracuje!" má jasno kouč.

Předává zdravý tým

Pracovitý a někdy impulzivní trenér Jiří Svoboda přešel na lavičku prvního týmu Slavoje z dorostu před jarem 2012, kdy převzal mužstvo na posledním 16. místě. V prvním půlroce slavojáci pod jeho vedením vybojovali 22 bodů a zachránili národní soutěž. V následujícím ročníku 12/13 uhrál 40 bodů a skončil desátý. Následovalo jedenácté pořadí a v loňské sezoně 14/15 pak přišlo historické třetí místo. Na co bude kouč, který po této sezoně ohlásil odchod, nejraději vzpomínat?

„Určitě to bude nezapomenutelná předchozí sezona, kdy jsme vybojovali bronz," vypálí bez rozmýšlení a pokračuje: „Ten první rok byl čistě jen o záchraně. Pro mě to ale bylo o to lehčí, že většinu kluků jsem znal, protože mi prošli rukama v dorostu. Potom byly chvíle veselejší i méně veselé, ale základ byl v tom, že ve Slavoji jsou vytvořeny dobré podmínky, výbor zajišťuje odpovídající zázemí a hlavně, jak jsem již říkal, nezasahuje do práce trenérů. Celkově budu na všechny ty roky a působení u týmu vzpomínat rád, i když při vlastním zaměstnání to někdy opravdu není jednoduché. Pro trenéra je to spíš řehole a osobní oběť. Hráči samozřejmě nejsou profíci, mají také svoji práci nebo školu, tak se mohou někdy omluvit. To ale u trenéra neplatí a musí být na každém tréninku, bez výjimek. Tato práce mě ovšem bavila, naplňovala a dělal jsem jí velmi rád. Teď ovšem cítím, že je čas na to si od fotbalu zase trochu odpočinout. Boj o záchranu byl vysilující hlavně pro psychiku, jsem vyčerpaný, a tak jsem avizoval konec, i když mi klub nabízel další spolupráci, za což mu samozřejmě musím poděkovat."

A co kormidelník vzkáže a popřeje svým dnes již bývalým svěřencům?

„Za prvé jsem rád, že jsme divizi pro Krumlov udrželi, takže jsem mohl předat zachráněný a zdravý tým. Osobně mě těší, že se povedlo zapojit do manšaftu další šikovné mladíky, jako jsou třeba Tůma, Peroutka nebo Matěják. Všem klukům pak popřeji, aby se jim dařilo a předváděnou hrou těšili fanoušky krumlovského fotbalu, aby dál fotbalově rostli a již s novým trenérem pokračovali v práci, kterou jsme společně začali. Samozřejmě jim přeji, aby se jim vyhýbala zranění a nikdy nic nevzdávali, aby také dál byli dobrá parta, protože to je základ každého úspěchu, což se třeba ukázalo i letos na jaře při naší společné cestě za záchranou."