Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Občas si vyslechl od hráčů své, že by ho ale někdo fyzicky napadl, to se mu nestalo. „To víte, emoce jsou součástí fotbalu. Běžně někdo vzplanul a zanadával si, ale to ani nestojí za řeč,“ mávne rukou zkušený rozhodčí.

Karel Hora si vzpomíná na rivalitu mezi Nemanicemi a Hrdějovicemi, dvěma soky z Českobudějovicka. „Duely mezi těmito soupeři byly ostře sledované. Atmosférou připomínaly pražská derby mezi Spartou a Slavií,“ směje se. Že by někam jezdil pískat nerad, to Karel Hora říct nemůže. Obecně mu ale nesedělo, když se hrálo na malých hřištích, kde docházelo k mnoha osobním soubojům a musel řešit řadu sporných situací a krotit emoce hráčů.

Ani na diváky si nemůže stěžovat. „Akorát mi někdy vadilo, když jsme po zápase seděli u piva a někteří starší fanoušci vykládali, jak oni to dělali lépe, a že současná generace už to neumí tak jako oni. Myslím, že každý se to snaží dělat, jak nejlépe umí, a to platí v každé době,“ říká.

V současné době Karel Hora pracuje se začínajícími rozhodčími na okresním fotbalovém svazu. V soutěžním období studuje zápisy z utkání a zabývá se chybami rozhodčích. Některým perličkám se občas od srdce zasměje. „Vzpomínám si, jak v Borovanech jeden rozhodčí nařídil trestný kop. Hráči se automaticky začali stavět do zdi, sudí ale trval na tom, že se bude kopat bez zdi. Všichni se divili a byl z toho docela poprask,“ vypráví Hora pobaveně.