Rodák z Českého Krumlova má za sebou mládežnická léta v Dynamu, divizi a krajský přebor v Českém Krumlově, ale poslední léta tráví na trase Český Krumlov - Větřní. „Do Větřní jsem jezdil k prarodičům, otec je také odtud, mám zde plno kamarádů, a tak jsem po konci v Českém Krumlově zamířil právě do Větřní,“ přiblížil svou cestu do místního klubu známý kanonýr a vrátil se ještě zpět v kariéře. „Když jsem se vracel z Dynama, tak se v Krumlově hrál krajský přebor. Na chvíli jsem šel na hostování do Kameňáku a byl chvíli v Rakousku. Pak jsem šel do Větřní a odtud se vracel do Krumlova do divize.“

Dá se říci, že je Rudolf v nejlepších fotbalových létech, někteří jeho vrstevníci hrají krajský přebor, ale on již několik sezon působí v I.B ve Větřní. „Když jsem se vracel do divize, tak se to zachraňovalo, pak se hrálo chvíli výše a pak zase o záchranu. Upřímně řeknu, že mi fotbal znechutily zápasy typu, že jsme někam vyjeli v neděli v pět ráno, rozhodčí si nás namazal na chleba a člověk pak měl jít ještě na noční. Divize se mi znechutila kompletně. Takové zápasy byly prakticky pravidelně a už jsem to nedával,“ zavzpomínal Rudolf Weinhard na dobu strávenou v divizi a pokračoval: „Řekl jsem si, že raději půjdu hrát B třídu do Větřní, pojedu na zápas pětadvacet kilometrů, potkám se s kamarády, rozhodčí mě sice může říznout, ale ne schválně, spíš proto, že to neumí. A za půl hodiny po zápase jsem doma.“

Ze hřiště však poměrně záhy přešel na lavičku a začal hráče Větřní trénovat. „Chtěly tomu okolnosti. Přišly problémy s koleny, ve třiceti mi přišli na to, že mám Cronovu chorobu, takže to bylo jedno s druhým. Ale nestěžuji si, trénování mě baví. Přišla nabídka, abych trénoval, kývl jsem na ní a na hřiště jdu jen sporadicky. Letos je ve Větřní situace s hráči taková, že na to hřiště musím jít, když to jde,“ doplnil zkušený harcovník ke svém „přestupu“ do role trenéra.

Poslední sezony jsou ve Větřní jako na houpačce. Pár zápasů vyjde skvěle, pak přijdou propadáky. „Poslední roky je těžké s hráči pracovat. Je to v mnoha klubech a Větřní není výjimkou, že se nescházíme na tréninky. Kluci si pak myslí, že to přijde samo při zápase, ale tak to není. K tomu přijdou zranění. Navíc je hrozně velká úmrtnost mladých hráčů, plno jich končí strašně brzy. V tomto směru se obávám, co bude a jsem rád, že ve Větřní máme kompletní mládež. Musíme přečkat nějaké období a věřit, že vyrostou noví hráči,“ narazil na problém současného fotbalu R. Weinhard.

V uplynulém kole Větřní doma utrpělo debakl 1:6 s Mladým. Soupeř na hřišti kraloval. I zde se asi projevil problém s tím, že se moc netrénuje. „Je fakt, že jsme jim nebyli schopni konkurovat. Navíc, když se podíváme do zápisů o utkání, tak se v každém kole mění plno lidí. Nejsme schopni odehrát dva zápasy za sebou se stejnou obranou či zálohou,“ posteskl si hrající trenér Větřní a doplnil k mladému gólmanovi v sestavě: „Máme problém s gólmany. Jeden nám odešel do Zlaté Koruny, dalšího jsme sice ukecali, aby ještě šel do brány, ale také má nějaké problémy, a tak šel do brány patnáctiletý dorostenec. Ale problém s gólmany je napříč krajem, možná i republikou. Zaspala se doba možná patnácti let. Nikdo se jim pořádně nevěnoval a najednou se zjistilo, že gólmani nejsou.“

Sezona bude pro Větřní hodně složitá. Je odehrána prakticky její třetina a tabulka je na svém spodku nesmírně našlapaná. „Pro nás to bude boj. V této sezoně budeme bojovat o holý život. Jestli neudržíme Bauryho (Radek Bauer, nejlepší střelec týmu – pozn. autora), tak to bude o to těžší. Je o něho velký zájem. Naštěstí jsme kamarádi a když to řeknu upřímně, tak jsem ho již potřetí během půl roku přesvědčil, aby zůstal. Bojím se však toho, co přijde v zimě, přijdou další nálety od jiných klubů. Ale je to všechno o partě. Není náročný, ale chce na klukách, aby se trénovalo. A když chodí na tréninky pět lidí, tak je pak naštvaný a je těžké ho přemlouvat,“ doplnil k budoucnosti fotbalu ve Větřní Rudolf Weinhard.