Zkušený kouč je teď na volné noze, fotbalové povinnosti ho však aktuálně zaměstnávají v Plané, kde je místopředsedou oddílu.

Byl váš konec ve Slavoji bleskem z čistého nebe, anebo byly nějaké náznaky, že dojde ke změně u kormidla?

V první řadě je třeba říct, že jsem původně chtěl skončit už na jaře. I proto, že vždy jsme měli nemastný neslaný podzim a po něm dobré jaro, tak se to pořád opakovalo. Trénoval jsem ve Slavoji pátým rokem a říkal, si, že to je hodně. Člověk zakrní, když je tak dlouho na jednom místě. Ale jaro se mi líbilo, bylo to dobré, tak jsme si řekli, že smlouvu ještě o rok prodloužíme. Do toho přišel postup do divize ze druhého místa, což mě taky utvrdilo v tom, že do toho půjdeme. Dnes vidím, že už jsem do toho chodit neměl, možná to chtělo oživit kádr, a po pěti letech asi i jiného trenéra…

Odchody po tak dlouhé době jsou asi o něco bolestnější, ne?

Hlavně mi vadilo, že jsme se propadli na poslední místo, i když to celou dobu vypadalo, že budeme v tabulce mezi soupeři naší úrovně. Ale někteří hráči během podzimu skončili a já jsem přesvědčen, že se mělo udělat mnohem víc, aby zůstali Boháč, Špát nebo Sivák, pro kterého nenašli v Krumlově práci, a tak musí dojíždět jinam. Hlavně Boháč chyběl a vše vyvrcholilo po utkání v Rokycanech, kde nám vyloučili tři hráče, kteří navíc dostali hrozně tvrdé tresty – tři, tři a čtyři zápasy! Tím se nám rozpadla osa mužstva, do toho zmíněné odchody, najednou tak chybělo šest sedm hráčů. Těžko jsme to skládali dohromady, dostávali jsme velké příděly. O to víc mrzelo, že jsme se nedomluvili třeba s Peťulem, aby zůstal. Koncový útočník nám chyběl.

Postup do divize Krumlovu tak trochu spadl do klína, ale na podzim mu divize poněkud zhořkla. Souhlasíte?

I tak se to dá říct. Hlavně po těch vyloučeních. Když přijdete o dva hráče z obrany a středního halva, tak to je kritické, a na naší hře se to také projevilo. Jakmile jsme byli zase kompletní, vyhráli jsme v Tachově, a zdálo se, že jsme na dobré cestě. Nedotáhli jsme ale do vítězného konce zápasy s Milevskem, kdy jsme před koncem neproměnili penaltu, a Táborem. Půli byl lepší soupeř, půli my, ovšem gólové šance jsme si vytvořili jenom my, přesto jsme po chybě dovolili Táboru, aby vyrovnal. Manšaft pak upadl do skepse, hráči jako by si přestali věřit.

Několikrát jste zmínil téma posilování kádru. Krumlov, ač postoupil, spíše oslaboval?

V přípravě se mělo udělat víc, abychom měli silnější kádr. Čížová i Milevsko výrazně posílily, přestože už tak měly dobrý manšaft, zatímco my si naivně mysleli, že když jsme hráli dobře v kraji, vydrží nám to bez posil i v divizi. Bohužel nám však kvalita na některých postech chyběla. A taky si myslím, že na jaře v krajském přeboru spíš soupeři hráli hůř, než že bychom my hráli lépe. My jsme hráli pořád stejně, někdy mi přišlo, že trochu v chůzi, ale dařilo se, očekávání byla velká a výsledek pak byl zklamáním.

Jaká tedy pro vás byla krumlovská pětiletka celkově?

Krumlov řadím mezi klidné štace. I když klidné… Začátek byl krutý, bojovalo se o holou záchranu, kdy jsme byli jednou nohou v I. A třídě. Dnes beru tuto štaci jako úspěšnou, protože Krumlov se posunul za tu dobu tam, kam patří. Akorát si člověk říká, že kdyby dnes měl ty hráče, kteří v minulosti odcházeli, Plachého, Zvěřinu, Flöringa a další, tak by hrál v divizi na střed tabulky. V klidu.

Nabízí se otázka, co s vámi bude dál, jestli máte nabídky a na některou kývnete.

Kupodivu nejvíc nabídek bylo, když jsme prohrávali! Dostávali jsme příděly a manažeři už si mysleli, že to tady neustojím, že je se mnou v Krumlově konec. Ale činovníci byli realisté a věděli, že kvalita není, takže jsem dokončil podzim, a až na valné hromadě jsme se dohodli, že skončím. To jsem měl v plánu udělat už na jaře, s tím, že za mne přijde k týmu Jiří Svoboda, jenž pak šel k dorostu. Změna je teď logická – buď se zachrání, anebo si za ten půlrok připraví tým podle svých představ. Já jsem se oficiálně rozloučil na akci ve Zlaté Koruně. Je tu možnost určité spolupráce, fungoval bych jako kontakt směrem do kraje, a pokud nabídka pro mne bude zajímavá, tak ji asi vezmu. I když pauza by byla taky zajímavá… Kdyby se vyskytlo něco akčnějšího, půjdu do toho. Zima je ideální v tom, že za tři měsíce si mužstvo připravíte na jarní sezonu. Jednu nabídku jsem odmítl tři nebo čtyři dny předtím, než jsme se v Krumlově dohodli, že to zapíchneme. Kdyby mi to řekli dřív… Ale stejně bych to zvažoval a své by si k tomu řekla i manželka!

Budete o to aktivnější v klubu v Plané, kde se angažujete?

Jsem místopředseda a myslím, že se angažuji dost, teď budu mít i víc času. Někdy nám zápasy kolidovaly, i tak jsem jich ale viděl dost.

Nezapojíte se jako trenér?

Ne. Pepa Cimburek je bývalý spoluhráč a kamarád, to bych mu nemohl udělat. Dělá to v Plané dobře. Možná kdyby sám chtěl, abych mu pomohl s tréninkem, tak bych se zapojil, ale jinak mu do toho nebudu mluvit.