Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Dobře to ví i prezident klubu a jeden z jeho akcionářů Radomil Procházka.

Napadlo vás před sezonou, že na tom pět kol před koncem první ligy bude Dynamo tak špatně?
Samozřejmě, že ne. Jména hráčů, s nimiž jsme do ligy šli, byla příslibem spíš toho, že budeme hrát v klidném středu tabulky. Já se vždycky sám sebe při pohledu na soupisku ptám, zda tam je třináct ligových hráčů. A když jsem si je začal počítat, Daněk, Ježdík, Lengyel, Machovec, všichni ti zkušení halvové, vpředu Řezníček, řekl jsem si, že je to dobré, s tímto mužstvem nespadneme.

Jak se ukázalo, jen jména ale zápasy nerozhodují.
My si při doplňování mužstva nemůžeme nějak extra vybírat. To je, jako když si jdeš koupit boty, tak si je koupíš na míru. Jenže my čekáme, až na to, až nám ty boty nějaký Vietnamec dá. A ty boty nám pak někdy jsou, někdy ale ne. Někdy se to povede, třeba Kučera sem přišel, když mu skončila smlouva, takže nebyl drahý. Sice jsme věděli, že má nějaké nefotbalové problémy, ale tři roky tady odváděl dobrou práci.

Jednou ze základních filozofií klubu v posledních letech byla sázka na vlastní odchovance. Byť v kádru jsou, v základní sestavě často byl jen Roman Lengyel, jenž se navíc domů vrátil po dlouhé době. Co se to v Dynamu přihodilo?
O mně je známo, že jsem šel fotbalu na pomoc právě kvůli práci s dětmi. Středisko mládeže na Složišti je nejlepším důkazem toho, že v Dynamu práce s mládeží skutečně není na druhé koleji. Na druhé straně ale je pravda, že v áčku jsme z této filozofie uhnuli. Bohužel z jednoduchého důvodu – my se totiž pět let v lize jen zachraňujeme. A když se zachraňuješ, těžko se mladí do sestavy dostávají. Když tam vypustíme Linharta, těžko od něj čekat, že nás bude zachraňovat. I proto máme na hřišti v lize z odchovanců jen Lengyela, jenž už má svoje roky a dlouhá léta byl mimo Budějovice, a pak Nováka, o němž člověk někdy neví, zda vůbec je hráčem áčka.

S menším počtem odchovanců možná souvisí i malé návštěvy na Střeleckém ostrově…
Přesně tak. V Dynamu dříve, kdy jsme z ligy i padali a zase chodili nahoru, základ mužstva vždycky byl budějovický. A na ty své hráče se lidi taky chodili dívat, těm drželi palce. A když se prohrálo, bylo komu i vynadat. Tady teď ani vynadat nemáš komu, protože ti kluci tady dneska jsou, ale zítra už jsou někde jinde… Neříkám, že je jim jedno, jak zápas dopadne, protože určitě každý chce vyhrávat, ale až takový vztah ke klubu nemají. I z tohoto důvodu se budeme muset k sázce na své odchovance zase vrátit. Plus taky ke spolupráci s ostatními kluby v kraji.

Máte na mysli projekt Jihočeský fotbal?
Třeba. Tento projekt totiž prakticky přestal fungovat. Zase už platí, že někam přijdeš a slyšíš, zaplaťpánbůh, že to Dynamo spadne. To přece není normální.

Jenže teď skutečně Dynamo možná spadne. Jaký dopad to bude mít z pohledu akcionářů? Budou třeba dávat do fotbalu méně peněz?
Nejdřív bych rád připomněl, že od doby, co jsme do Dynama v sezoně 2003/4 přišli, jsme z ligy spadli jen jednou. Ligu osm let v řadě hrajeme, což tu předtím nikdy nebylo. Že by náš fotbal ale lidi bavil, to tedy ne. Slyším je, co v ochozech říkají, a vidím, jak málo jich chodí. Já se jim nedivím, atraktivní fotbal nehrajeme, navíc ani nevyhráváme. A lidi mají vítězství rádi.

Ale zpátky k financím. Jak to bude, když Dynamo bude hrát jen druhou ligu?
Obchodní vztahy nejsou nasměrované jen na první ligu, tam platí osobní vazby. Což ale neznamená, že akcionářům je fuk, zda se liga hraje, či ne. Navíc je otazník nad generálním partnerem, protože firma AVE se prodává a je otázka, kdo ji koupí.

Kolik akcionářů vůbec v Dynamu je a kolik kdo z nich akcií vlastní?
Karel Hájek z Hluboké, Antonín Šťastný z Litoměřic, Miroslav Dvořák a já máme po osmnácti procentech, Karel Poborský a Jiří Kotrba po devíti a zbylých deset procent má občanské sdružení Dynamo, které sídlí na Složišti.

Klub ale akcionáři zřejmě přímo neřídí.
To ne, klub řídí tříčlenné představenstvo, jehož předsedou je Karel Poborský a členy Kotrba a Marková. Ti zodpovídají nám, akcionářům, jak ten klub pochoduje. Ti jsou na rozdíl od nás za to také i placeni.

Nicméně když se třeba měnili trenéři, jistě si k tomu i akcionáři řekli svoje.
Samozřejmě, že ano. Rozhodovalo ale představenstvo. My akcionáři zastávali názor, že by Míra Soukup, jenž po šestém kole střídal Frantu Cipra, skončil už po podzimu, představenstvo ale naše doporučení neakceptovalo. Je to nesmírně pracovitý trenér, hodný kluk, dle našeho soudu ale mužstvo potřebovalo nad sebou mít jiný typ trenéra.

Jenže pod taktovkou Pavola Švantnera a Martina Vozábala moc bodů mužstvo nenahrálo. Byť třeba o Vozábalovi jde řeč, že by z něj mohl být dobrý trenér…
Oba zůstanou u mužstva až do konce sezony. Nicméně ať to v lize dopadne jakkoli, ještě do konce sezony si musíme jasně říct, co dál. Pokud jde o Martina Vozábala, nemá zatím patřičnou licenci, takže bude muset jít do školy.

Naděje umírá poslední a hráči samotní slibují, že i teď v pátek na hřišti superfavorita v Plzni se budou rvát o překvapení, přesto je hrozba sestupu do druhé ligy po Slovácku bohužel hodně reálná. Když se spadne, co se stane na Střeleckém ostrově?
Bude nás to všechny mrzet a bolet, svět se ale nezboří. Bude to důvod k tomu se zastavit, zamyslet se a třeba se ode dna odrazit k lepším zítřkům. Přitom jít tou cestou, kterou jsme šli dříve. To znamená jít zpátky ke kořenům a vrhnout síly do výchovy mládeže. My jsme ekonomicky stabilizovaný klub, kterému každý rok chybí nejvíc deset milionů korun. A ty buď musí ze svého vytáhnout a doplatit akcionáři, anebo své hráče, o které je zájem, prostě prodat. Jiná možnost není. A ještě jedna věc – když budeme ve druhé lize, zákonitě se sníží klubový rozpočet. Platy hráčů půjdou dolů, v mužstvu bude víc našich hráčů, takže se sníží náklady za bydlení a cestování. První rok nám půjdou i peníze za televizní práva. O ty bychom ovšem v dalších letech, kdybychom nepostoupili, přišli.

Takže cílem jistě bude hned první rok postoupit?
Tak především, ještě jsme nesestoupili, já pořád věřím, že my nespadneme! Stále je ve hře patnáct bodů. Ale kdybychom přece jen spadli, bude okamžitý postup pochopitelně přáním nás všech. Jenže ne za každou cenu, chtěli bychom spíš jít cestou pražské Dukly. Ta měla nabídku jít do ligy asi třikrát, vždy ale řekla, že ne, že ještě není na ligu připravená.Podobnou cestou šel také Dortmund, ten se po sestupu taky zbavil velkých hvězd a věnoval se výchově mladých kluků, kteří šokovali teď proti Realu celou Evropu. Takovou cestou bychom chtěli jít i my.