Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Křemežští zažili velmi dobrou první polovinu podzimu, ale nakonec vyválčili dohromady jen jedenáct bodů, což jistě neodpovídá předsezonním plánům…

„Šli jsme do neznámé soutěže a samozřejmě věděli, že bodů nebude tolik, na kolik jsme byli zvyklí v předchozích letech. Chtěli jsme ovšem hrát na klidný střed a v plánu byl zisk takových sedmnácti osmnácti bodů po podzimu. Bohužel, skutečnost byla trochu jiná,” povzdechl si kouč Reitinger a jedním dechem začal rozebírat příčiny malého bodového zisku: „Vstup do sezony se nám i přes prohru v Nové Bystřici celkem povedl. Doma se vyhrálo třikrát v řadě, což tým nakoplo. Následně jsme zabodovali i venku na Lokomotivě a vypadalo to v té chvíli dobře. Jenomže potom přišla zranění a další výpadky klíčových hráčů, které jsme v našem poměrně úzkém kádru nedokázali adekvátně nahradit. Na tým padla deka, přestalo se dařit oporám, na kterých manšaft stál a stojí, a až do konce podzimu jsme se z toho útlumu nedostali. Nejhorší však bylo, že jsme dávali hrozně málo gólů. Musíme najít střelce,” má jasno Reitinger.

Který zápas se nováčkovi na podzim nejvíce povedl a kdy byl výkon naopak nejhorší?

„Za nejlepší bych označil hned první domácí utkání proti Dřítni, kdy jsme dobrého soupeře přehráli velkým nasazením, bojovností a také fotbalovou kvalitou. Odehrát tímto způsobem i další utkání, měli bychom dnes bodů určitě víc. A nejhorší zápas? Určitě doma s Dačicemi. Tady jsme ovšem nepropadli herně, ale takticky. Jít totiž minimálně šestkrát zcela sami na branku a nedat z toho ani gól, to by se stávat nemělo. Soupeř naopak většinu svých šancí proměnil a byl z toho debakl. Při naší lepší produktivitě to mohlo dopadnout úplně jinak,” říká Reitinger a k podzimnímu rozboru ještě doplňuje: „Mrzí mě i to, že se nám nepovedlo vyhrát ani jeden zápas venku. Ke třem bodům bylo blízko třeba na Lokomotivě. Herně to nebylo špatné ani v Olešníku nebo v Hrdějovicích, ale i tady jsme doplatili na špatnou koncovku. Góly dáváme těžko. Musíme hledat koncového hráče,” opakuje trenér.

Pokud mají Křemežští reálně myslet na udržení I. A třídy, tak musí posílit. Dojde k doplnění kádru?

„Na konkrétní jména je ještě brzy, ale kádr budeme muset rozšířit, což se nám před sezonou co do počtu, neříkám kvality, nepovedlo. Chtělo by to po jednom hráči do každé řady, včetně druhého gólmana. Je ovšem otázkou, jestli to bude v našich možnostech. Nějaké vytipované hráče máme, uvidíme jak dopadnou jednání. Důležité pro nás je, že z podzimního kádru nikdo neodejde a všichni u nás hostující hráči by měli v Křemži pokračovat. Usilovat budeme navíc o návrat Kamila Rolníka z Rakouska. Pokud se nám pak zamýšlené doplnění podaří, myslím si, že jsme schopni tuto soutěž udržet a hrát I. A třídy i v příští sezoně. Nůž na krku ale rozhodně nemáme. Hlavně pro naše vynikající fanoušky mohu slíbit, že budeme bojovat, a když už se soutěž nepovede zachránit, alespoň jí budeme chtít důstojně dohrát,” jasně říká trenér.

A co křemežské fotbalisty čeká v nadcházející zimní přípravě?

„Už teď jsme začali využívat školní tělocvičnu. Naplno pak znovu začneme trénovat v polovině ledna. V únoru máme v plánu čtyřdenní soustředění, patrně v Loučovicích, kde zamakáme hlavně na fyzičce. Zimní turnaj v plánu tradičně nemáme. Hrát budeme jen přibližně tři až čtyři přípravné zápasy, většinou na hlubocké umělce. Myslím, že víc zápasů není třeba, kluci si potřebují i odpočinout. Tento model se nám každoročně osvědčuje a nebudeme ho tedy měnit,” uzavírá naše zastavení křemežský kormidelník Jiří Reitinger.