Dal jste dva góly, kdy naposledy se vám podobný kousek povedl?

Ještě nikdy. Jsem samozřejmě moc rád, že mi to tam dvakrát padlo. I když možná ještě nějaká situace mohla přijít, aby z toho byl hattrick. Je to škoda, nicméně jsem vděčný za ty dva góly, co jsem dal. A hlavně, že jsme vyhráli a k postupu do ligy máme stále blízko.

Hodně důležitý byl váš první gól, který jste vstřelil hned v úvodu utkání. Navíc taky z úplně první standardky, kterou jste měli.

Petr Benát ten roh kopl výborně a já už to jen hlavou lízl. Trénovali jsme to a konečně nám to vyšlo.

Na 3:0 jste zvyšoval z trestného kopu do horního růžku branky hostí – a nutno říct, že líp jste to trefit ani nemohl…

Doteď mi to šlo vždycky těsně vedle, až teď se mi to povedlo. Jsem tomu moc rád.

První gól jste dal někdy ve třetí minutě, pak jste ale až do přestávky přes stálou převahu gól nedali a ani moc gólovek jste neměli. Proč tomu tak bylo?

My věděli, že potřebujeme dát druhý gól. Nějaké příležitosti jsme měli a trochu jsme znervózněli. A taky se tam na mě mohla pískat i penalta. Ten kluk mě rval za dres, až mi ho celý roztrhl. Podle mě jasná penalta, ale sudí ji nepískl, s tím nic nenaděláme. Pak jsme ale druhý gól stejně dali, tak to tak nemrzí.

Co jste změnili, že vám to po poločase začalo tak padat?

Říkali jsme si, že musíme dál hrát v klidu, trpělivě a že určitě tu druhou branku ještě přidáme. Taky, že si máme dát pozor i dozadu, aby nám někdo ze soupeřů tam třeba neutekl. Ale to jsme si pohlídali a pak jsme i další góly přidali. A nakonec vyhráli rozdílem pěti gólů. Vlastně jen čtyř?… Já už ani nevím…

Vyhráli jste 4:0, ale podobně uspěly i Hradec a Táborsko.

S tím my počítali, že naši největší soupeři tři body taky uhrají. My musíme do každého zápasu jít s tím, že ho musíme vyhrát. A když všechno vyhrajeme, tak jsme tam…

Nejbližší ze tří posledních utkání máte teď v sobotu ve Vlašimi, takže i tam jedete vyhrát?

Rozhodně. Nic jiného pro nás nepřichází v úvahu. Nesmíme zakopnout,v každém případě tam chceme vyhrát.