Po dlouhých deseti letech jste si opět zahrál doma mistrovský zápas. Líbila se vám obnovená premiéra?
Líbilo se mi to moc. Samozřejmě to bylo ovlivněno i příznivým výsledkem. Začátek byl trošku nervóznější. Šance jsme měli a čekali jsme, kdy nám tam něco spadne. Možnosti ale měl i soupeř a už ve druhém utkání za sebou musím pochválit Davida Gábu v brance, který nás podržel. Pak se také jinak hraje.

Přišel plný dům. Co jste říkal atmosféře zápasu?
Atmosféra byla neskutečná. V Salcburku, kde jsem hrál, se vešly na stadion tři a půl tisíce lidí, takže tohle bylo něco naprosto jiného.

Diváci fandí úplně jinak než před lety. Všiml jste si?
Publikum je skutečně úplně jiné než dříve. V extralize se tady fandilo hlavně v play off. To bylo výborné. Přes sezonu to ale bylo složitější. Teď je to parádní. I závěrečné oslavy.

Zaznamenal jste, když moderátor ohlásil, že jste přesně před devatenácti lety hrál svůj úplně první mistrovský zápas za České Budějovice?
To jsem samozřejmě zaznamenal. To číslo je až hrozivé (smích). Devatenáct let, to už je dlouhá doba.

Před startem sezony jste připouštěl jistou dávku nervozity. Dolehla na vás více před prvním duelem v Litoměřicích, nebo spíše teď před domácí premiérou?
Nakonec to na mě padlo více asi tady doma. Jak už jsem říkal, na hokej v první lize si budu muset zvyknout. A dělám maximum, aby to bylo co nejdříve. Je to však opravdu něco jiného, než na co jsem byl celou dobu zvyklý.

Byly klíčovým momentem celého zápasu vaše dva slepené góly na konci první třetiny?
Určitě nás oba ty góly zklidnily. Na druhou stranu vedení 2:0 v hokeji zase až tolik neznamená. Teprve až čtvrtý nebo pátý gól znamenaly úplně definitivní zlom v utkání.

Na konci druhé třetiny hrála Slavia dlouhou dobu přesilovku a dvakrát dokonce pět na tři. Jak moc bylo důležité ubránit a nepustit soupeře zpátky do zápasu?
Když se ubrání takhle dlouhé oslabení, tak se utkání většinou lámou. Zápas nám vyšel. Mrzí nás jenom, že jsme nepomohli Gábičovi k vychytané nule. Určitě by mu slušela.