Možnost konfrontace se zástupci kolébky hokeje se mladým vyznavačům nejrychlejší kolektivní hry světa z českých luhů a hájů nenabízí každý den.
Této cti se v minulých dnech dostalo třináctiletému odchovanci krumlovského hokeje Milanu Břečkovi z Frymburku, který v současnosti hájí barvy budějovického HC Mountfield. Spolu s třemi spoluhráči z HC ČB byl členem dvou výběrů hrajících pod hlavičkou Chomutova na největším světovém mládežnickém turnaji International Pee Wee v kanadském Quebecku, na němž se v sedmi kategoriích představilo víc než dvě stovky týmů z celého světa.

„Kluby od nás doporučily asi sto hráčů. Z nich se nejdřív v Humpolci vybralo šedesát a na druhém výběru se to zúžilo na čtyřicet. Z toho se udělaly dva týmy. Já jsem s Pepou Žáčkem byl v béčku, v lepším družstvu byli Rob a Ťoupal,“ ohlédl se za nominací mladý obránce.

Mladí Jihočeši sehráli v Kanadě dva přípravné zápasy a pak tři turnajová utkání. „Přáteláky jsme hráli dobře. První jsme nešťastně prohráli jedna nula. Ve druhém to bylo horší. Tam jsme hráli proti starším klukům, kteří měli hlas jako táta,“ s úsměvem zavzpomínal Milan Břečka a k turnajovým duelům dodává: „Nepostoupili jsme ze skupiny. Prohráli jsme dvakrát jasně a v rozhodujícím zápase, kdy se ještě dalo postoupit, nešťastně o gól. Pokaždé ale bylo vidět, že Kanaďani jsou na tom hlavně bruslařsky líp než my. U nás v pohodě stíhám, ale oni jsou už jen tím bruslením někde jinde. A ještě nás štvalo, že se mělo hrát bezkontaktně, nám ale pískali všechno a Kanaďanům nadržovali. Asi nemohli snést porážku od cizinců.“

Nadějný hokejista si ovšem z cesty za velkou louži přivezl i příjemnější mimohokejové zážitky. „S kamarádem z Brna jsme měli štěstí, protože jsme se dostali asi do nejlepší rodiny, u které jsme skoro dva týdny bydleli. Měli dva kluky, devět a osm let. S nimi jsme si třeba zahráli hokej ve sklepě domu nebo na ulici, kde bylo baseballové hřiště na zimu připravené s ledem. A když byli kluci ve škole, tak nás Marry vozila na stadion nebo jsme dělali výlety. Byli jsme na trajektu u vodopádů, na snowboardu, zaplatili nám i jízdu na snowtoobingu nebo jsme se byli podívat na hrad. Byla tam ale všude hrozná zima. Teď po návratu je mi u nás pořád vedro,“ se smíchem nám při neformálním povídání v redakci řekl Milan Břečka, který v době pobytu v Kanadě slavil narozeniny. „Dostal jsem dort a na návštěvu přijeli další kluci. I za to bych chtěl poděkovat oddílu, trenéru Formánkovi a škole, že mě uvolnili, a rodičům, že mi drahou cestu zaplatili. Mám na co vzpomínat.“