Minulou sezonu jste normálně dohrál. Co se potom přihodilo, že jste tu letošní ještě vůbec nezačal?
Minulou sezonu jsem normálně dohrál bez komplikací a po dlouhé době jsem absolvoval také skoro celou letní přípravu bez nějakého většího zranění. Bez potíží jsem také nastoupil na led a odtrénoval jsem prvních čtrnáct dní. Potom mě ale začala bolet záda a chvilku nám s panem doktorem Vodičkou trvalo, než jsme to dali nějakým způsobem dohromady. Nejdříve jsme totiž nevěděli, co to je, jak se k tomu chovat a co se s tím dá dělat.

Problémy byly až takové, že jste nenaskočil do žádného přípravného utkání?
Na první zápas do Plzně jsem nejel a před tím druhým s Pardubicemi se to dostalo do takové fáze, že jsem si hnul se zády takovým způsobem, že jsem se vůbec nemohl hýbat.

Co konkrétně bylo příčinou vašich potíží?
Na vyšetření na magnetické rezonanci se přišlo na to, že mám trochu hnuté ploténky a musím mít minimálně dva měsíce pauzu.

Ty dva měsíce jste musel mít absolutní klid?
Ano. Nesměl jsem sedět ani jezdit v autě. Mohl jsem jenom ležet nebo chvilku stát. Trvalo to šest týdnů a bylo to trošku na hlavu. Naštěstí se mi v té době narodil syn, takže jsem měl alespoň nějaké starosti a měl jsem co dělat.

Nepostupovala léčba pomaleji, než jste předpokládal?
To ani ne. Po šesti týdnech začala rehabilitace, která trvala čtrnáct dní. Další dva týdny jsem jenom cvičil s fyzioterapeutkou. Teď už jsem čtrnáct dní na ledě. Ale je to prostě na dlouho.

Momentálně už se cítíte dobře?
Ano. Normálně trénuji naplno s mužstvem a věřím, že už se to nezhorší.

Pocitově je všechno v pořádku? Záda už nebolí?
Zatím je to dobré.

Znamená to, že už byste mohl být připraven v pondělí proti Šumperku?
To ještě ne. Pauza byla přece jen hodně dlouhá. Ještě nějaké dva až tři týdny bude trvat, než budu zase na sto procent připraven na zápasy. Musím především nabrat kondici.

Co se člověku honí v hlavě, když je takovou dlouhou dobu nuceně mimo hru?
Myšlenky jsou různé. Především jsem vůbec nevěděl, co bude. Ani sami lékaři mi nedokázali říct, co se bude dít, až půjdu na led. Jestli bude nutná operace, nebo ne. Naštěstí se rehabilitací všechno srovnalo, takže zatím je to dobré.

Zápasy svých kamarádů sledujete z novinářské tribuny a občas svým komentářem obohatíte naši reportáž ze zápasu. To nás samozřejmě těší, ale jak se vám sleduje hokej, když nemůžete zasáhnout do hry?
Je těžké jenom se dívat shora, když nemůžete týmu pomoci. Je to ubíjející a nekonečné.

Máte v kalendáři zatržený zápas, ve kterém byste rád poprvé vyjel na led?
To raději ne. Po zkušenostech s mými předcházejícími zraněními se raději do ničeho nehrnu. Loni jsem vyběhl po zranění a hned v prvním utkání jsem se zranil znovu.

Zdravotní problémy vás provázely i v minulé sezoně. Čím to?
Mám teď takové nešťastné období. Za mlada jsem býval fit, ale od nějakého listopadu roku 2013 jsem začal mít problémy a od té doby se z toho nějak nemohu vyhrabat.

Přestože jste dlouhodobě mimo hru, trenéři s vámi komunikují?
Ano, to je bez problémů. Jenom bohužel od doktora ví, že je to na dlouho. Dáváme tomu čas.

V podobném duchu se nese i komunikace s vedením klubu?
Zatím také, i když jim samozřejmě vadí, že nehraji a jsem tady už více než rok prakticky zbytečný.

Berou to také manažeři pořád v klidu?
To doufám, ale to je otázka spíše pro ně.