Úvodní otázka je jasná. Vaším cílem bylo postoupit s mužstvem do extraligy. Kde jsou hlavní příčiny, že se ho nepodařilo splnit?
Především chci říct, že jsem velmi zklamán z nenaplnění tohoto cíle. Proč se to nepodařilo, se mi honí hlavou dodneška. Hlavní důvod je ten, že se mi nepovedlo udělat tým. Porazili jsme se sami „vlastním nepřítelem“, kterým jsou mezilidské vztahy. Nedokázali jsme vytvořit takovou týmovost, jakou bych si představoval. Jaká je potřeba v těžkých situacích a bojích, kdy se má mužstvo ještě více semknout. Vzniká tím synergie, která naskočí na jiný level. To se bohužel nepodařilo.



Vznikal tento problém už na konci základní části soutěže, kdy se vám herně absolutně přestalo dařit?
Měli jsme bodově nejlepší třetí čtvrtinu a všichni nás plácali po zádech. Na druhou stranu ale hned přišla kritika, že se na náš hokej nedá dívat. Je tady opětovný tlak na postup a každý očekává, že budete vyhrávat zápasy o pět gólů. Je to ale hrozně těžké. Celou sezonu se čeká na to nejdůležitější, což je baráž. Vytratila se tady tak trochu pokora k nějakým postupným výsledkům. Když se nad tím zamyslíte, tak tady můžete být buď neúspěšný, nebo splnit cíl. Nic jiného mezi tím neexistuje. Věděl jsem to, šel jsem sem s tím. Když jsme k týmu přišli, tak jsme ztráceli nějakých devět bodů na Karlovy Vary. Podařilo se nám dostat na první pozici a místo, aby to z nás spadlo a trochu jsme si užili, že se něco daří, tak hned přišla kritika, že hrajeme hokej, na který se nedá dívat. Že máme málo nahrávek a nedáváme góly do prázdné branky. Člověk z toho byl trochu rozladěný, kde je tedy vlastně priorita. Jestli je to výsledek, nebo něco jiného.

V závěrečné čtvrtině spadla výkonnost týmu hodně dolů.
Čtvrtá čtvrtina byla z naší strany tragická. Uhráli jsme pouhých devatenáct bodů a tam se začalo projevovat, jak se kteří hráči chovají, když se nedaří. Teprve v takových situacích mužstvo poznáte. Ukáže se, jak kteří lidé reagují, když všechno nevychází podle představ. Kritika byla už předtím velká, i když se opticky a hlavně výsledkově dařilo. V tomto případě začala být logicky ještě větší. Z toho jsme se nedostali a nepřenesli se přes to. I když by nás to mělo naopak spíše semknout. To se nestalo, a tím jsme dopadli tak, jak jsme dopadli.

Nebyla v konečném důsledku škoda, že jste neuhájili první místo v základní části soutěže a v semifinále play off byste narazili na hratelnější Slavii Praha?
Teď už je to ve spekulativní rovině. Slavia by určitě byla schůdnější. Souvisí to ale s tím, že ve čtvrté čtvrtině se nám to ani nemohlo podařit. Začaly se projevovat věci, které se mi nepodařilo sladit dohromady. Tím pádem se výsledek ani nemohl dostavit. Je to diskutabilní otázka. Odpověď může být i taková, že ano, ale pokud bychom přes Slavii přešli, jak bychom byli schopni obstát dál, protože pro baráž musíte přepnout zase o level výš. To už jsou však skutečně jenom spekulace.



Několikrát jste narazil na vztahy v týmu. Člověk by přitom řekl, že to bude zrovna vaše parketa, abyste tyhle věci dal do pořádku.
Jasně. To jsem si taky myslel. Ale když jsem do klubu na podzim přišel, tak jsem byl špatně informován o určitém stavu hierarchie mužstva a dalších věcí. Navíc se tady hovořilo o tom, že mají přijít Jiří Novotný a bratři Michálkové. To se nestalo, a tak přišli jiní kluci: Jonák, Bárta, Kučný. Vampola byl rozjednaný už přede mnou, to musím zdůraznit. Plno lidí si totiž myslí, že přišel se mnou. Tím nechci říct, že jsem ho nechtěl. Ale nechci si dávat nějaké zásluhy, že jsem ho sem dotáhl. Když už jsem rozkódoval vztahy v týmu, tak zbývalo příliš málo času před play off. Abych situaci vyřešil, tak bylo nutné udělat velmi razantní krok. Ale neudělal jsem ho.

Mohl byste ho konkretizovat?
Myslím, že je to z mé odpovědi zřejmé. Neodhodlal jsem se ale k tomu, protože jsem měl obavu, že by to tým v play off příliš narušilo. Radši jsem zvolil vstřícnou cestu než nějaký šok. Věřil jsem, že se mužstvo díky play off více semkne a každý bude hájit svou roli. To se mi nepodařilo.

Když se přesuneme k herní stránce, tak v play off většinou rozhodují přesilovky a výkony gólmanů. Přesilové hry se vám speciálně ale vůbec nedařily.
Hlavně bych nechtěl, aby to vypadalo, že nesplnění cíle na někoho svádím. Znovu opakuji, že zodpovědnost beru plně na sebe. Jsem hlavní trenér a za výsledky zodpovídám já. Na druhou stranu je pravda, že přesilovky jsme hráli špatně. Nechci se ohánět čísly, ale využití přesilovek nám v play off spadlo na deset procent a gólman měl necelých dvaadevadesát procent úspěšnost zákroků. Jsem přesvědčen, že právě v přesilovkách se vám odrazí mezilidské vztahy a týmovost. Hodně jsme je rozebírali. Na ledě je ale pak pět borců, kteří se domluví. Když tedy mají takové vztahy, jaké mají mít. Ať jsem byl v jakémkoliv týmu, tak si naopak lídři týmu připravili přesilovky sami a pak mi jenom řekli, jak by je chtěli sehrát. Martin Straka s Tomášem Vlasákem v Plzni, nebo David Výborný v Boleslavi. Přišlo mi až ponižující, že by takovýmto hráčům někdo kreslil, co mají hrát. V tom se pak odráží mezilidské vztahy, vzájemný respekt a pokora jeden k druhému. To se mi v týmu nepodařilo úplně navodit.

Co plánujete dál?
Budu mít sezení s vedením klubu. Pak se uvidí, co bude dál. Záležet to bude na mnoha okolnostech, takže bych nerad dělal nějaké předčasné závěry. Na druhou stranu jsem si vzal tašku a už si nějaké věci odvážím, čímž asi něco naznačuji (smích). Ale jak říkám, nechtěl bych předčasně vyřknout nějaký ortel. Kritika od fanoušků je velká a jsem si vědom, že se nám ten velký cíl nepodařilo naplnit, takže spíš pokračovat nebudu.

Berete v potaz také větu, kterou jste uvedl při svém nástupu do funkce, že v případě nesplnění cíle v každém případě skončíte i s celým realizačním týmem? Hraje to roli při vašem případném rozhodování?
Určitě. Něco se tady nepovedlo, ale že se to nepovede až takhle, to jsem fakt nečekal. V duchu pro mě byla hranicí úspěchu a neúspěchu baráž. O to větší je pro mě zklamání to, co se stalo. Opravdu velké zklamání. Na druhou stranu musím zdůraznit, že z hlediska zabezpečení a diváků, kterým bych chtěl poděkovat, to pro mě byla úžasná práce. Je tady ale zároveň ten obrovský tlak. Jak už jsem řekl, tady nemůžete být úspěšný. Můžete jenom splnit cíl, nebo být neúspěšný. To je daň za to, kolik chodí lidí a jak všechno funguje. Od sponzorů přes vedení klubu, které hokejem strašně žije.

Na specifika budějovického hokeje jste si zvykl?
Jsou tady klasické záležitosti menšího města. Doufám, že se nikdo neurazí, ale všichni se tady znáte a manželky spolu chodí na kafe. V tomhle je to pro cizího trenéra, který s ostatními není na jedné lodi, strašně těžké prostředí. Všichni si tykají, chodili spolu do školy nebo hráli hokej. Pak se těžko řeší nepopulární rozhodnutí, do kterých se nikomu moc nechce. Tyto vztahy a vazby já neznám, a pak se teprve dozvídám, proč některé věci nešly udělat. Budějovice nejsou úplně malé město, ale kolem hokeje se všichni znají. Je to jiné než na Spartě, nebo třeba v Boleslavi, kde tohle podhoubí není. Nejsou tam žádní odchovanci, takže jsme všichni přišli odjinud a byli jsme si rovni. Tady, když přijde někdo hodně cizí z hlediska vazeb a vztahů, tak je to složité. To jsem zažil. Není to stížnost, ale jenom konstatování, jaký je tady komplikovanější pracovní terén. Z hlediska práce, tréninků a zabezpečení je však všechno nadstandardní. A poděkovat bych chtěl divákům, kteří jsou úžasní. Je krásné, když za vámi jedou třeba do Frýdku-Místku.



Má podle vás Motor na to, aby se v dohledné době do extraligy dostal?
Klub je tady hrozně mladý a každý rok vyhlašovat za cíl postup možná není úplně šťastné. Přitom asi není moc lidí, kteří by si ho přáli více než já. Klub je úspěšný nejen podle áčka, ale vezměte si, kolik mladých kluků je v mládežnických reprezentacích. To nemá nejen žádný prvoligový klub, ale ani polovina extraligových. Potvrzuje to dlouhodobou kvalitní práci. Teď nastává čas etablovat tyto mladé kluky do prvního týmu. Z hlediska áčka to samozřejmě úspěšná sezona nebyla. Zklamali jsme, to víme. Ale přece to neznamená, že Motor jako klub špatně pracuje. Naopak. Ta práce je vidět. A takhle by to měli vnímat fanoušci i sponzoři. Je řada jiných klubů, které se delší dobu dostávaly do extraligy. Pro pětiletý klub je možná až moc velký cíl čtyři roky po sobě vyhlašovat jako cíl postup. Tím nechci říct, že jsem postup nechtěl. Jasně, že jsem ho chtěl. Očekávání jsou pak ale obrovská, a o to větší je i případné zklamání. Proto už si člověk ani neužije meziúspěchů, které třeba přijdou. Nemá k nim pokoru. A trošku vás to samozřejmě sráží. V tohle je tady práce složitější, ale s tím jsem sem šel.