Měli jste tři týdny dovolenou. Jak jste ji strávil?
Hlavně to strašně rychle uteklo. Letos jsme se s dětmi hodně pohybovali z místa na místo, takže čas běžel strašně rychle.

Vašemu malému synkovi je teprve třináct měsíců, takže to zase na nějaké velké cestování není. Nebo jste se vypravili i s ním?
Musím říct, že jsme toho stihli docela dost. Byli jsme v Rakousku na motorkách, v Chorvatsku a na chalupě. Až poslední víkend jsem si užil bez dětí, když jsme byli s manželkou v Brně na mistrovství světa superbiků.

Vzhledem k vašemu přátelskému vztahu s bratry Smržovými jste na závodech superbiků nebyl poprvé. Líbilo se vám na Masarykově okruhu?
Líbilo. Možná byla trochu škoda, že nevyšlo ideálně počasí. Tedy z pohledu diváka. Pro Kubu Smrže by asi bylo lepší, kdyby trochu pršelo.

Jakub Smrž dojel desátý a třináctý. Byl spokojen se svými výkony?
V neděli večer po závodech jsem s ním nemluvil, protože už jsem jel do Budějovic. Hovořil jsem s ním po prvním závodě a vzhledem k tomu, jakou má teď techniku, tak to nebral jako špatný výsledek.

Už vám také někdy půjčil svůj superbike?
Nepůjčil. Asi se bojí, že bych byl rychlejší (smích).  Na něčem takovém se asi nikdy nesvezu. A když už, tak na nějakém hodně starším modelu.

Na dovolenou jste dostali tréninkové plány. Plnil jste ho?
Jako součást přípravy jsem třeba bral, že jsem se synem na zádech udělal výšlap na Sněžku. Spíše takovéhle sporty jsem provozoval.

Těšil jste se na sraz a začátek přípravy?
Ano i ne. Těšil jsem se na pohyb, který je mi blízký. Na druhou stranu bych si ale dokázal také představit, že bych ještě nějaký čas byl s rodinou.

Většinou jste po dovolené chodili rovnou na led. Hodí se vám dva dna na zapracování na suchu?
Myslím si, že je to úplně jedno, protože zapracovat se můžeme i na ledě. Když ale ta možnost není, tak je bez problémů i tato varianta.

V programu vám přibyl turnaj v ruském Jekatěrinburgu. Co tomu říkáte?
Bylo to domluveno hodně narychlo a zřejmě je účast na turnaji pro klub výhodná. Samozřejmě by bylo lepší hrát s tak kvalitními týmy doma. Cestování do Ruska příjemné není. Ale je to naše práce a tak to bereme.

V Jekatěrinburgu se střetnete také s mužstvem vyhlášených rváčů z Čechova. Nemáte z tohoto duelu trochu obavu?
Obavu snad ani ne. Pořádně jsem si uvědomil, že s nimi hrajeme, až když mi kamarád poslal zprávu: hrajete s Čechovem, tak ho vysvlékni z dresu a pošli mi ho. On je totiž sběratelem hokejových relikvií a trofejí. Ani nevím, jestli tam ten největší blázen ještě hraje a jak se vlastně jmenuje. Budu hrát tak, abych se nezranil. Nebudu tvrdit nic jiného.

Po skončení minulé sezony vám končila v klubu smlouva. Hodně o vás stál trenér Jandač, který tehdy ještě byl ve Spartě. Byla možnost vašeho odchodu ve skutečnosti opravdu tak horká?
Zájem byl nejen ze Sparty, ale i z jiných klubů. Měl jsem nějaké své představy a jsem rád, že jsme se nakonec domluvili s Budějovicemi.

Rozhodlo, že už jste s rodinou na jihu Čech zabydleni?
Těch faktorů bylo více, ale tohle byl rozhodně jeden z nich. Bral jsem velké ohledy na rodinu a tam připadala v úvahu jenom dvě města, kde bych s rodinou mohl být. Já osobně bych si mohl sbalit svůj hokejový batůžek a hrát v Čechách kdekoliv, protože tady je to všude kousek. Ale na rodinu jsem bral velký ohled a také proto to nakonec u mě vyhrály Budějovice.

Kromě vlastního hraní se chystáte také na trenérskou dráhu. Kam jste už dospěl ve studiu?
Trenérskou licenci B jsem dokončil zdárně už loni. Áčko není až tak jednoduché skloubit s aktivním hraním a někteří kluci ukončili trenérskou školu právě kvůli tomu, že ještě sami hrají. Proto si také ještě počkám a budu se teď věnovat tomu, co umím. Takže budu jenom hrát a trénování se budu věnovat jenom okrajově tím, že budu chodit pomáhat s malými dětmi.

S licencí B můžete trénovat na jaké úrovni?
Mohl bych trénovat i extraligu, pokud budu mít asistenta, který bude majitelem licence A. Nebo bych se alespoň musel přihlásit na studium áčka. Určitě se ale v budoucnu chystám v trenérském studiu pokračovat.

V úvodu sezony byste měl překonat rekord Josefa Řezníčka v počtu odehraných extraligových zápasů. On má na svém kontě 1035 utkání, vy máte jen o dvě méně. Láká vás překonání této mety?
Ono je to ještě daleko. Člověk o tom samozřejmě ví, ale příprava je dlouhá a jsou tam nepříjemní soupeři. Navíc mi  ostatní šlapou na paty. Honza Peterek v Třinci prodloužil smlouvu a je kousek za mnou. O možnosti překonání rekordu vím, ale až takovou váhu tomu nepřikládám.