Kamil Šťastný si v sezoně vyzkoušel obě role. Po zranění z fotbalu začínal na lavičce, poté se vrátil do oblíbenější pozice hrajícího kouče.Zdroj: Jan ŠkrleMistrovská sezona 2018/19 se do kronik hokejového klubu HC Slavoj Český Krumlov zářivým písmem rozhodně nezapíše. Medvědi z krumlovského podzámčí pod taktovkou jedenačtyřicetiletého trenéra Kamila Šťastného obhajovali titul vicemistra z předchozí sezony.

Nálepku spolufavorita slavojáci v základní části potvrzovali, ale ve vyřazovací fázi vypadli v nejrychlejším možném čase, a to na dva zápasy.

Jaká byla sezona očima prvního muže, to jsme rozebírali přímo s trenérem Kamilem Šťastným.

Osobně jste do sezony neodstartoval nejšťastněji, a to zraněním. Co se stalo?

Šel jsem si koncem srpna kopnout za krumlovské béčko v okresním přeboru v prvním kole doma proti Chvalšinským. Asi po patnácti minutách jsem zasekával míč, ruplo mi v koleně – a už to bylo.

Příčinou byla přetrénovanost, únava nebo něco jiného?

Už před víkendem jsme měli ve čtvrtek první hokejový trénink na ledě. V pátek to bylo dobré, ale v sobotu ráno už jsem se necítil. Přesto jsem na fotbal odpoledne šel a dopadlo to špatně. Asi jsem měl víc dát na vnitřní pocit. Na pohotovosti mi pak z kolene tahali vodu a brzy potom jsem šel na artroskopii. Naštěstí nebylo nic přetrženého, jen se upravily chrupavky a dostal jsem se z toho celkem rychle.

Pojďme na led. Do sezony jste vstupovali s řadou změn a tým na papíře nevypadal nejsilnější, přesto jste se od začátku drželi ve špičce a nakonec základní část suverénně vyhráli.

Musím předeslat, že jsem byl velmi mile překvapený, jak jsme základ zvládli, a to jedním slovem na výtečnou! Dokonce jsme v přepočtu na koeficient množství zápasů získali víc bodů než při zlaté sezoně před dvěma roky.

Prohráli jste v základu pouze třikrát. Který zápas byl nejlepší a naopak nejhorší?

Ve druhém kole jsme padli s Táborem, ale to bylo dáno tím, že v úvodu jsme méně rozehraní než soupeři, kteří jsou na ledě třeba o měsíc déle. Dvakrát jsme neuspěli s Vimperkem, což je pro nás asi neoblíbený soupeř. Nejhorší zápas ovšem byl až někdy ke konci doma s Radomyšlí. To byla z naší strany čistokrevná tragédie, i když jsme to v poslední třetině otočili. A nejlepší zápas? Asi ten z posledního kola ve Strakonicích. Dobré to bylo i v Milevsku, kdy jsme měli velkou marodku, v zápase přišla další zranění a dohrávali jsme ve dvanácti, přesto to kluci zvládli.

Zaměřme se nyní na jednotlivé formace. Jak nejprve zhodnotíte gólmany?

Dva vyrovnaní brankáři jsou základ každého týmu, což jsme se Spáčilem a Píchou v této sezoně rozhodně měli. Pravidelně jsem je točil a na oba bylo spolehnutí.

V defenzivě jste však zejména v první polovině museli improvizovat.

Se skládáním obran byl problém, ať už byl Břečka v trestu nebo tam byly další absence. Často jsme hráli jen na pět nebo dokonce i na čtyři beky. V průběhu sezony ale přišel do obrany zkušený Kutiš a vzadu dobře alternoval mladý Řepa. Bál jsem se, aby obrana nebyla přetížená, ale nakonec i s defenzivou, kde jsme dostali nejméně gólů v soutěži, byla spokojenost.

A útoky?

Základ je v obraně. Dnes už ani v kraji se nemůžete spoléhat na to, že někoho přestřílíte 7:6. Ale i dopředu to bylo dobré, i když na začátku jsem byl často kritický na mladíky ze třetí lajny, u kterých se projevovaly špatné juniorské návyky. Jejich výkony však měly stoupající tendenci a později nám plno zápasů odstartovali a často dávali i rozhodující góly.

A jak jste se na ledě po zranění cítil vy sám?

V rámci možností. Já už žádné osobní ambice nemám, hraju pro tým. Navíc jsem trenér, tak neřeším, kdo dá góly nebo na ně přihraje.

Jak funguje kabina, kde mezi mladíky a například kapitánem Vondřichem je rozdíl téměř třicet let?

V kabině je vše v pořádku. Parta je dobrá a mladíci nám starším i mě jako trenérovi tykají (smích). I já se pak cítím mladší. Nebyl problém a i proto nám to fungovalo. Trenér je spokojený, když jsou spokojení hráči. Účast na trénincích a konečně i výsledky na ledě to jen potvrzovaly.

Co se tedy stalo, že ve vyřazovací části přišel tak brzký a velice překvapivý konec?

Pořád to nechápu. V nadstavbě ale prakticky začíná nová sezona a v play off se může stát cokoliv, o čemž jsme se bohužel přesvědčili. Po výborném základu jsme letos chtěli krajskou ligu vyhrát a nic jiného jsme si ani nepřipouštěli. Nevyšlo to…

Jste tedy příznivcem play off?

Rozhodně! Hokej se hraje právě kvůli vyřazovacímu systému, což je atraktivní pro všechny, diváky i hráče. Od systému na body a tabulku dnes upouští i fotbal, a to je podle mého jen dobře.

Vajgar vás ale poslal na dovolenou už po dvou zápasech…

To byl konec jako z nejhoršího snu a bohužel jsme tím degradovali celou sezonu. Jak při nás v základu někdy stálo i štěstí, tak jsme si v play off smůlu vyžrali až do dna. Jeli jsme jako válec, možná jsme si ale před tím měli někde takzvaně natlouct čumák… Je to pro Slavoj velký neúspěch a jsem obrovsky zklamaný. Ani jeden zápas jsme nedotáhli byť do prodloužení, přestože jsme v obou měli herně navrch.