Původně jste ve výběru figuroval jako náhradník a nakonec jste jeho plnohodnotným členem. Překvapila vás nominace do seniorské reprezentace?
Nominace jako náhradníka mě až tolik nepřekvapila. Den před ní mi totiž trenér dvacítky pan Mlejnek říkal, že kouč národního týmu pan Pešán plánuje vzít do Finska více mladých kluků. Už jenom za pozici náhradníka jsem byl moc rád. Že mě nakonec povolali do týmu, to je naprostá paráda.

Po prvním utkání za seniorský tým Motoru a draftu je to splnění vašeho dalšího klukovského snu?
Určitě. Od malička jsem snil o tom, že bych si chtěl jednou zahrát za dospělý národní tým. A teď se mi to možná povede. V tomto měsíci jsem si splnil další dva krůčky. Tím prvním byl draft a druhým nominace do nároďáku. Schválně říkám krůčky, protože musím nadále tvrdě makat, abych to dotáhl ještě dál.

Cítil jste při prvním setkání se členy národního týmu na letišti nervozitu? Tykal jste rovnou svým novým spoluhráčům?
Nervozita trošku byla. Ale kluci jsou všichni v pohodě, navíc nás jelo hodně juniorů. Automaticky vykám všem trenérům a členům realizačního týmu. Se spoluhráči si tykám.

Berete to tak, že tahle šance přišla také díky tomu, že reprezentační dvacítka momentálně nemá kde trénovat na ledě?
Samozřejmě to tak beru. Kdyby byla normální situace, hrála se extraliga a všechny kluby uvolňovaly své hráče, tak bych v nominaci nebyl. O to víc si ale vážím, že tady mohu být, trénovat s národním týmem a případně si i zahrát.

Myslíte, že dostanete šanci také v některém z utkání Karjala Cupu?
To úplně nevím, ale doufám, že minimálně jeden zápas bych si zahrát mohl. Byl bych strašně rád, kdyby to vyšlo.

Už tři týdny se nehraje a ani netrénuje. Strávil jste tuto nucenou pauzu doma, nebo jste byl v Litoměřicích? A jak jste se připravoval?
Byl jsem doma. Veškerý čas jsem trávil v Budějovicích nebo na Hluboké, kde jsem trénoval se svým kondičním trenérem Tomášem Cibulkou. Pracovali jsme na věcech, které mi pomohou při návratu na led. Ale ať děláte cokoliv, přípravu na ledě to v žádném případě nahradit nemůže.

Už jste někdy zažil takhle dlouhou pauzu bez ledu?
Tři týdny jsem ještě nezažil. Nikdy jsem nebyl tak dlouho zraněný. K letošnímu roku to ale asi bohužel bude patřit. Tomu se asi nevyhneme.

Mrzelo vás, že vás Motor před startem letošní sezony odeslal do prvoligových Litoměřic?
Trošku zklamán jsem byl, to musím přiznat. Nemyslel jsem si, že bych rovnou nějak nastálo mohl hrát extraligu. Ale věděl jsem, jaká je situace. Že se v Kanadě a Americe soutěže nezačnou hrát a logické tak bylo zůstat v Evropě. Doufal jsem, že bych si za Motor mohl zahrát.

Odchod do Litoměřic, kde finguje svazový projekt Dukla, ale neberete jako velký krok zpět?
V Litoměřicích všechno funguje perfektně. V zápasech dostávám spoustu prostoru a hodně trénujeme. Možná ještě více než normálně v klubech. Kromě klasických tréninků máme ještě individuální, kde se zaměřujeme na herní dovednosti, a k tomu přípravu na suchu. Odpoledne si s klukama chodíme vždycky něco zahrát do tělocvičny, nebo jdeme znovu do posilovny. Podmínky máme výborné a je na každém, jak je dokáže využít. Já osobně jsem v Litoměřicích spokojený.

V Chance lize jste odehrál pět zápasů, ve kterých jste dal jeden gól a přidal tři asistence. Berete tuto bilanci?
S tím spokojený nejsem. Bodově by to mělo být z mé strany mnohem lepší a přidat musíme i jako tým.

Byl jste draftován Minnesotou. Mrzelo vás, že jste se této velké akce nemohl zúčastnit osobně?
Strašně jsem si přál, abychom tam mohli letět s rodiči. NHL to ale vyřešila za nás. Draft se uskutečnil online a sledoval jsem ho v Litoměřicích na pokoji s kamarády. Jsem moc rád, že jsem byl draftován, může mi to do budoucna pomoci, ale ještě to nic neznamená. Čeká mě ještě spousta práce, abych se prokousal do NHL, což je můj velký sen.