Smolařem roku je v Motoru útočník Miroslav Holec, který byl už dvakrát zraněný

Kdo byl autorem tohoto zákroku?
Kuba Suchánek. Ale to bylo v pořádku. Do těla se má hrát i na tréninku. Jenom byla smůla v tom, že u střídačky není plexisklo a nemohl jsem se tak o něj opřít ramenem. Trefil jsem hranu mantinelu a tam se podobná zranění stávají.

Přesto jste ještě dvě utkání se zlomeným žebrem odehrál.
V Plzni to ještě šlo. Tam jsem dal dokonce gól. Ale doma s Vítkovicemi už to bylo špatné. Nemohl jsem podat stoprocentní výkon. Docela to bolelo, takže člověk nechodí naplno do soubojů a podvědomě se jim trošku vyhýbá.

Zlomené žebro se dá léčit pouze klidem?
Ano. Čtrnáct dní jsem nemohl dělat vůbec nic, abych se nezadýchal a neroztahoval se mi hrudník. Špatně se s tím i spí.

Po více než měsíční pauze jste naskočil v Karlových Varech, ale také jste hodně rychle odstoupil. Tam se stalo co?
Bylo to pět týdnů po zlomenině žebra a už jsem byl zdráv. Naskočil jsem na první střídání, napadal jsem soupeře a už jsem chtěl jít střídat. Jenom jsem se otočil, aby mi tam někdo neujel, protože domácí bek držel puk za brankou. Jak jsem se otočil zpátky, tak proti mně vyletěl hráč. Chtěl jsem se mu vyhnout, ale nestihl jsem to a trefil mě kolenem na lýtkovou kost, která praskla. Byla zlomená s minimálním posunem.

Byla nutná operace?
Lékaři mi řekli, že se to neoperuje, ale že se lýtková kost špatně hojí. Už je to více než šest týdnů a pořád to ještě není moc dobré.

Jak dlouho jste musel používat berle?
Tři týdny jsem chodil o berlích a potom jsem mohl na zraněnou nohu začít pomalu a zlehka našlapovat. Teď už chodím bez berlí.

S lehčí zátěží už můžete šlapat na rotopedu. Jak vypadá výhled směrem k tréninkům na ledě?
Zatím mohu dělat jen pohyby, při kterých mě to nebolí. Při pohybech, při nichž to bolí, se kost hýbe, a to není dobré. Kdy začnu bruslit, to nedokáži říct. Doufám, že co nejrychleji. Ale hojí se to bohužel pomalu. Je to dlouhé. Ale věřím, že někdy v lednu bych mohl začít na ledě.

Míval jste zranění i v průběhu vaší předcházející kariéry?
Něco jsem míval. Třeba natržené tříslo nebo vykloubené rameno. Nejvíc jsem ale míval prasklá žebra. Právě o hranu mantinelu, jako se mi to stalo i tentokrát. Nejsem žádný bijec, a když tam na mě přijede nějaký stokilový borec, tak nemám moc šancí.

Kuriózní úraz jste měl i loni, kdy vám vyrazil zub váš spoluhráč Jiří Šimánek.
To byla také nešťastná nehoda, ale patří to k tomu. To je prostě hokej.

Je náročné sledovat své spoluhráče při zápasech pouze z hlediště?
Zápasy docela prožívám. Třeba doma s Třincem to byly pořádné nervy. Kluci hráli výborně a měl jsem strach, abychom nedostali gól. Bývám hodně nervózní.

Zajdete o přestávce do kabiny za spoluhráči?
Ne, to vůbec. Ani když jsem se byl podívat na některých zápasech venku.

Jásáte, nadáváte?
Ano. Tohle všechno k tomu patří. Když jsem se díval doma na internetu, tak mi manželka kolikrát nadávala, že nemám být sprostý, když jsou doma děcka (smích).

Letošní sezonu z vašeho pohledu ovlivnila nejen dvě zranění, ale také pauzy kvůli koronaviru. Neříkal jste si, jestli je něco takového vůbec možné?
To se ani slušně nedá říct. Je to hrozná sezona. Jednak se musí hrát bez diváků, což nestojí za nic, protože u nás byl chodil plný barák. To by nám také pomohlo. A pak ta zranění, i když jak jsem říkal, ta patří k hokeji.

Loni jste absolvoval svou vůbec první kompletní sezonu v první lize. Byl to velký skok oproti extralize?
Jako mladý jsem do první ligy jenom pendloval mezi Havlíčkovým Brodem a Slavií, a když jsem byl v Brně, tak jsem občas nastoupil za Třebíč. Stejně tak to bylo i v Olomouci. Když jsem hrál bídu, tak mi naskočily dva zápasy za Havířov. První liga je jiná než extraliga. Kdo ji nehrál, tak to těžko může posoudit. V extralize jsou kvalitnější hráči v nahrávce i ve střelbě, jsou tam lepší gólmani. První liga je taková ulítaná.

Chybělo vám loni play off, abyste mohli postup oslavit přímo na ledě?
Samozřejmě. Celou sezonu jsme se honili a těšili se na to, až vypukne play off. To je na hokeji to nejlepší. Jenže se nehrálo. Sice jsme postoupili, ale přímo na ledě by to bylo jiné.

Prakticky celý uplynulý ročník jste odehráli jako jediná řada beze změny s Matoušem Venkrbcem a Vítem Christovem. Sedli jste si herně i lidsky?
Maximálně, když někdo vypadl se zraněním, jinak jsme hráli pořád spolu. Pěkně jsme si na sebe zvykli. Matouš sedí v kabině vedle mě a hodně toho probíráme.

Když trošku opustíme hokej. Kolik let je vašim dcerám a měly radost, že je taťka teď hodně doma?
Starší dceři je sedm a mladší rok a půl. Do školy se nechodilo a malinká je doma pořád, takže jsme spolu byli hodně. To je na téhle době jediné pozitivní, že trávím hodně času s rodinou. Jinak to není nic moc rok.

Povedete dcery ke sportu a není vám líto, že nemáte alespoň jednoho syna, který by šel ve vašich hokejových šlépějích?
Nechám je vybrat, co budou chtít dělat. Manželka ale říká, že je radši, když máme dvě holky. Že bych na kluky byl hrozný pes. Starší dcera dělá krasobruslení a prý ji hrozně peskuji, když s ní jedu na trénink.

Krasobruslení rozumíte, že dceru na tréninku peskujete?
Ne. Vždycky mi řekne nějaký skok a já vůbec nevím, jaký to byl.

Jezdíte s ní na závody?
Zatím ne. Vždycky to vyšlo tak, že jsme také buď hráli, nebo jsme měli trénink. Na závodech jsem byl jen jednou, když úplně začínala.

Berete to tak, že je dobře, když dcerka dělá nějaký sport, nebo z ní chcete mít špičkovou závodnici?
Jsem rád, že něco dělá. I když v této době je to úplně na houby. Tím, jak je všechno zavřené, tak děcka úplně zabíjejí. Vlastně přišly už skoro o rok nějakého pohybu. Ale s krasobruslením je to tak, že když jí to půjde, tak ji budu podporovat. A když ji to nebude bavit, tak ať skončí. Mě do hokeje také nikdo nenutil. Chtěl jsem ho hrát sám. Stejně to bude řešit i s ní.

Jako oblíbený doplňkový sport máte rád fotbal. Chodíte si ještě občas zahrát?
Fotbal jsem vždycky hrával. Zatrhl mi to až trenér Růžička ve Slavii. Hrál jsem u nás na vesnici. Růža mi řekl, jen ať klidně hraji dál, ale když se zraním, tak nedostanu ani korunu… Tak jsem přestal a chodil jsem si jenom občas zatrénovat. I teď jdu v létě jednou za týden s klukama doma na vesnici u Brna na trénink. Ale spíše se jenom proběhnu mezi kuželi a vystřelím si na bránu. Když se pak jde hrát fotbálek, tak už většinou nejdu.

Jako váš koníček uvádíte rybaření. Zajdete i teď občas na ryby?
Zajdu. Rybaření je perfektní relax a mám ho rád. Když jsme ještě neměli děti, tak jsem chodil skoro každý víkend. Někdy jsem zaskočil na ryby třeba i ráno před tréninkem. Teď už málokdy. Občas se povede, že se mnou jede starší dcera a vyrazíme na celý víkend rybařit.

Máte nějaký největší úlovek, kterým se chlubíte?
Chytil jsem kapra, který měl asi metr a osm centimetrů. Ale neměl jsem váhu, takže jsem ho nemohl zvážit.

Ulovené ryby si berete, nebo je pouštíte zpátky do vody?
Pouštím. Ryby nejím. Jenom občas lososa nebo tuňáka, ale ty tady nechytím (úsměv).

Jako váš druhý koníček uvádíte agrotechniku. Skutečně máte blízko k zemědělství?
Ano. Naši měli pole a traktor, takže jsem v tom vyrůstal. Táta dělával v kolchozu a bral mě tam odmalička.

Je to třeba i nějaká vaše vize, že až skončíte s hokejem, že byste třeba farmařil?
V této době už je to nereálné.