Hokejisté krumlovského Slavoje vstupovali do další sezony sice v roli obhájce titulu, ale na startu se museli vyrovnávat doslova se zemětřesením v kádru…

„Odchody byly významné a hodně tým změnily. Když to spočítám, tak mistrovský kádr opustilo devět hokejistů. Většinou to byli hráči, kteří patřili ke klíčovým postavám týmu, a to hlavně v útočné fázi,“ vrací se na začátek kouč krumlovských medvědů Kamil Šťastný, jenž tak ve čtyřiceti letech opět navlékl výstroj, nazul brusle a vyrazil se svými svěřenci do boje.

ZÁKLADNÍ ČÁST

Medvědi odstartovali bezmála dvoucifernou výhrou v Telči, ale pak přišlo několik porážek a museli se škrábat tabulkou směrem vzhůru.



„Všichni tipovali, že se horko těžko dostaneme do osmičky, ale my nakonec až do úplného finiše základní části bojovali o první místo! V úvodu sice byly problémy a pár zápasů jsme odehráli v minimálním počtu hráčů, ale postupně si všechno sedalo, takže přibližně od půlky sezony jsem začal věřit, že by to mohlo dopadnout dobře,“ vybavuje si Kamil Šťastný.

Kádr medvědů se v průběhu sezony doplňoval a možnosti kouče se rozšířily.

„Hledali jsme zkušeného kvalitního hráče do útoku, ale toho dneska těžko seženete. Zase jsme tedy museli jít cestou mladíků, ale i to je pozitivní. Bohužel, mladý Michalec se hned na začátku zranil. Celou dobu ale hrál Hakl, hodně vylétl Řepa, který jako univerzál byl použitelný v obraně i v útoku. Mladíci mají chuť, chtějí se zlepšovat a v Krumlově budou pokračovat, což je další příslib do budoucna,“ ví trenér.



„Nelze ovšem hrát jen s mladíky. Střední generace nám tady trochu chybí. Dál se tedy musíme spoléhat i na veterány, kteří mají mladíkům co dát. Na tomto místě musím zmínit kapitána Vondřicha, který chce v Krumlově pokračovat. To je nezničitelný kluk a jsem moc rád, že ho tady máme,“ těší kouče.

Medvědi nakonec v základní části obsadili druhou příčku s tříbodovým odstupem za Strakonicemi. Kde prohospodařili potřebné body, které by vedly k výhodnější pozici v play off a následné rozhodující finále na domácím ledě?

„Ani bod jsme neuhráli s Humpolcem, ztráceli jsme s Táborem, zbytečně doma Telčí a ke konci základní části i plichtou v Jindřichově Hradci. Tím jsme přišli o šanci na první místo. Pokud bychom jí měli, tak by asi vypadal jinak i domácí zápas s Veselím, který jsme prohráli,“ vypočítává kouč a ještě dodává: „Chtěl bych zmínit přínos obránců. Prakticky celou sezonu jsme odehráli na pět beků a přestože bylo jejich vytížení enormní, tak na defenzívě se dalo stavět. Dostali jsme jako druzí nejméně gólů a defenzíva se pak výrazně podílela i na úspěchu ve vyřazovací části,“ ví.

CESTA DO FINÁLE

Českokrumlovští ve čtvrtfinále narazili na humpoleckou Jiskru, se kterou před tím v základní části neuhráli ani bod.

„Hra Humpolce nám nesedí a v play off se to potvrdilo. Doma jsme první zápas prohráli a v odvetě jsme byli pět minut od vyřazení. Zápasy byly podobné, měli jsme pokaždé herní i střeleckou převahu, ale ztroskotávali jsme na brankáři. Soupeř hrál chytře, byl důrazný a navíc i v koncovce hodně efektivní. Naštěstí jsme na Vysočině dokázali v závěru srovnat, pak vyhráli nájezdy a třetí zápas doma už byl více méně v naší režii,“ kvituje postup v přetěžké třízápasové sérii hrající trenér medvědů.

V semifinále slavojáci narazili na veselskou Lokomotivu, v obou zápasech rozhodovaly nájezdy, v nichž pokaždé zvítězili Krumlovští.



„Zase to bylo hodně vyrovnané. Několikrát jsme v zápasech neudrželi dvougólový náskok, ale když to srovnám se čtvrtfinále, tak celkově jsme byli lepší a zasloužili si postoupit. Na můj vkus tam ovšem bylo dost chyb,“ poukazuje Kamil Šťastný k semifinálovému prodloužení sezony.

A bylo tu finále proti vítězi základní části ze Strakonic, se kterým měli medvědi nevyrovnané účty…

„Před hodnocením samotné finálové série trochu odbočím. Strakoničtí měli výhodu už v tom, že na ledě trénují od srpna, zatímco my se na led dostaneme někdy až v půlce září. Ledy jinde se těžko shání, je to drahá záležitost – a ten měsíc rozdílu byl znát,“ připomíná krumlovský lodivod a k nakonec třízápasové bitvě, kterou v nejdramatičtějším možném rozuzlení rozhodly až samotné nájezdy, jedním dechem pokračuje: „Je tam spousta kdyby… Rozhodoval třetí zápas, který se hrál venku. Troufám si říci, že u nás by to dopadlo jinak. I ve Strakonicích jsme to ovšem měli ve svých rukou, ale rozhodující penaltu jsme nedali, zatímco soupeř o milimetry uspěl. Já bych ovšem byl pro to, aby se rozhodující zápas finále hrál až do rozhodnutí na ledě. Myslím, že při hře tří proti třem by to asi ani dlouho netrvalo. Pokusíme se na setkání klubů v tomto smyslu navrhnout změnu pravidel. Soutěž by se tím určitě zatraktivnila,“ má jasno Kamil Šťastný.

ÚSPĚŠNÁ SEZONA

Medvědům se sice nakonec nepodařilo obhájit loňský krajský titul a zůstali těsně pod vrcholem, sezonu ovšem nelze hodnotit jinak, než jako velmi dobrou!

„Chtěl jsem manšaft dotáhnout k titulu jako trenér i jako hráč. To se bohužel nepovedlo. Některé věci nám vyšly, něco jsme naopak mohli udělat nebo zvládnout lépe, ale to už zpátky nevezmeme. Celkově ovšem musím sezonu hodnotit jako úspěšnou, i když tomu chyběla ta třešnička na dortu v podobě obhajoby. Za sebe i mého asistenta Vildu Migla bych chtěl všem hráčům poděkovat. Těší mě, že manšaft by měl zůstat pohromadě, zapracujeme na nějakém dílčím doplnění a mohu slíbit, že v další sezoně na naší práci navážeme a pokusíme se vrátit zlato zpět do Krumlova!“ optimisticky se loučí hrající krumlovský kormidelník Kamil Šťastný.