Kliknutím zvětšítePátý semifinálový duel dlouho směřoval k tomu, že přes 12 tisíc diváků v pražské O2 aréně zažije další napínavé prodloužení, podobně jako tomu bylo ve čtvrtfinále proti Liberci. Jenže jen několik málo minut před závěrečnou sirénou zhatil veškeré naděje Jihočechů Roman Horák a ukončil tak fantastické tažení Motoru extraligovým play-off.
„Celá série se ale rozhodla už u nás. Ve třetím utkání jsme měli Spartu na lopatkách, ale vlastní hloupostí jsme se připravili o možnost celé semifinále ještě zamíchat,“ povzdechl si hrdina Motoru Lukáš Pech.
Avšak ten ani ve svých osmatřiceti letech ještě rozhodně nic nebalí. Nyní jej čeká zasloužený odpočinek s rodinou, hned poté se však s nevídanou chutí pustí do další letní přípravy. „Už se samozřejmě těším, ale teď si chci od hokeje na chvíli skutečně odpočinout,“ prozradil.
Se Spartou se vám podařilo držet krok, přesto to na postup do finále nestačilo. Co podle vás rozhodlo semifinálovou sérii?
Jednoznačně to rozhodl třetí zápas u nás doma, který jsme v závěru vůbec nezvládli. A k tomu samozřejmě naše přesilové hry, ve kterých jsme zejména ve včerejším utkání byli absolutně jaloví. Ty klíčové situace Sparta zvládla, naopak my jsme v nich produktivní nebyli.
Bylo tohle maximum, na co mohl v této sérii Motor dosáhnout?
Těžko říct. Jak říkám, za mě rozhodl ten třetí duel na jihu Čech. Tam jsme měli Spartu na lopatkách, vedli jsme o dva góly a v poklidu mířili za snížením série. Bohužel se pak stalo, co se stalo, takový je zkrátka život. My se s tím musíme naučit žít, a naopak si z této nepříjemné zkušenosti vzít ponaučení do dalších let. Ten tým mohl rozhodně ukázat ještě více, to bez debat.
Za stavu 2:2 by se tu zřejmě hrálo jinak.
Jak říkáte, my jsme tu šanci ale zkrátka promarnili. Je to škoda, protože kdybychom tu hráli za vyrovnaného stavu, tak by Sparta znervózněla. Takhle věděli, že 3:0 je komfortní náskok, navíc mají letos extrémně silný tým plný geniálních hráčů, takže i pro nás to byla nesmírně nevýhodná situace. Ale i tak jsem na svůj tým hrdý za to, co tady letos předvedl. Klobouk dolů.
Navíc když jste do sezony vstupovali spíše s nálepkou outsidera. Přeci jenom je co slavit, nemyslíte?
No uvidíme, teďka to bude chvíli asi zklamání, ale postupem času si určitě uvědomíme, čeho jsme vlastně dosáhli. Přiznám se, že jsme nekoukali takhle dopředu, snažili jsme se jít zápas od zápasu, důležité pro nás bylo i to, že jsme letos chytli začátek. Místy to bylo takové jako na horské dráze, ale po novém roce se nám podařilo najet na vítěznou vlnu, přehoupli jsme se v tabulce i přes Pardubice, a ty jsme pak nakonec ve čtvrtfinále i smázli (smích).
Dokázal jste si vůbec představit, že v osmatřiceti letech zažijete možná životní sezonu?
Přiznám se, že asi ne. Samozřejmě velký dík patří trenérům, kteří mi dali ještě šanci ukázat, co ve mně je. Ale není to jenom o mně, je to o celém týmu, mých spoluhráčích, díky nimž se mi takhle dařilo. Já se jen snažil splatit tu důvěru, jež ve mně byla před sezonou vložena.
A že vás těch „dědků“ v Motoru bylo. Jaké to vlastně bylo spolupracovat v kabině s Jirkou Novotným, Milanem Gulašem či Michalem Vondrkou?
Bylo to skvělé, vlastně je to taková nostalgie, když si člověk uvědomí, že už se v této partě nemusí nikdy sejít. Spousta kluků o své budoucnosti v Motoru přemýšlí, ať už je to právě Jirka nebo Michal. Někdy si říkám, že je to sakra škoda, že jsem takové kluky poznal až na sklonku kariéry, protože jsou to fantastičtí parťáci do života i nepohody. Ale nejen oni, celá kabina letos pracovala naprosto na výbornou, a i to nám ve finále vystřelilo bronzové medaile.
Opory hokejistů Motoru Michal Vondrka (vpravo) a Lukáš Pech.
Nezkoušel jste třeba Michala Vondrku malinko popostrčit, aby ještě ten jeden rok zůstal?
Tak člověk to samozřejmě zkoušet může, ale všechno to záleží až na Míšovi. Nemá to nyní jednoduché, rodinu má v Praze, děti mu tam chodí do školy. Samozřejmě bychom si přáli, aby s námi ještě alespoň rok zůstal, teď bude mít nějaký čas na rozmyšlenou a pak se uvidí.
Jak vy osobně vidíte finálovou sérii? Budete fandit „vaší“ Spartě?
Fandit určitě budu, přeju nejen klukům, ale celé Spartě i fanouškům, aby se jim konečně splnil ten sen o mistrovském titulu. Nebudou to mít jednoduché, Třinec je silný, houževnatý soupeř, navíc letos disponující velice poctivou defenzívou, takže očekávám obrovskou bitvu o každý centimetr. Sparta bude muset ještě přitvrdit, možná si šáhnout až na dno. Klukům však věřím.
Ale na odpočinek a čas s rodinou už se těšíte, nemám pravdu?
Těším, teďka mám v plánu si dát konečně volno, zapomenout chvíli na hokej a věnovat se rodině, na což se nesmírně těším. Asi někam vyrazíme s dětma, budu se manželkou, zkrátka táta v domácnosti (smích). Sezona byla naprosto skvělá, ale i tak se člověk těší, že si od toho všeho na chvíli přeci jen odpočine.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
