V těchto dnech finálovou sérií mezi budějovickým David servisem a Veselím vrcholí ročník 2012/13 krajské ligy mužů, ale ani tentokrát se boje o medaile hokejistů krumlovského HC Slavoj netýkají.

Nad hodnocením sezony, která pro medvědy stejně jako v ročníku předchozím skončila vyřazením na dva zápasy ve čtvrtfinále, jsme se zastavili s trenérskou dvojicí Vilém Migl starší a Jiří Kučera.

Splněný základ

Hokejisté krumlovského Slavoje šli do nové sezony s cílem vybojovat postup do play off, což se jim i přes nervy ve finiši konečným sedmým místem povedlo. V základní části se však výkony medvědů nesly ve velkých vlnách střídavých úspěchů a nezdarů…

„Je pravda, že jsme byli jako na houpačce, chvíli hodně nahoře, pak zase dole. Většinou to bylo z důvodů zranění důležitých hráčů, ale bohužel také špatnou morálkou. Tréninková kázeň byla špatná. Byla tu skupina asi osmi kluků, převážně těch starších, kteří chodili pořád. U mladších to bylo slabší, nemají prostě potřebnou zodpovědnost vůči kolektivu," na úvod jasně říká Vilém Migl a jedním dechem pokračuje: „Náš největší problém byl v tom, že v podstatě za celou sezonu se z různých příčin ani jednou nestalo, že bychom hráli v optimálním složení. A na konci základní části to pak byly zbytečné nervy. Tady si musíme trochu nasypat popel na hlavu, protože to byla i naše vina.  V době, kdy se dařilo, tak se vrátili někteří starší kluci a my je hned dali do základu, a to někdy nebylo nejlepší. Několikrát se nám to vyloženě vymstilo, protože rychlé změny si prostě nesedly," přiznává trenér Vilém Migl.

Českokrumlovští se proplétali základní částí se střídavými výsledky, doma se jim většinou dařilo, ale málo bodů vozili z venku. Proč?

„Celkově nám nevyšel úplný začátek sezony, od čehož se vše odvíjelo. Bodů ze hřišť soupeřů pak bylo opravdu málo, ale na druhou stranu jsme venku odehráli i výborné zápasy, i když se špatným koncem. Jasně lepší jsme například byli ve Strakonicích nebo ve Vimperku, bodovat jsme měli na David servisu nebo v Humpolci, kde jsme soupeře dlouho vůbec nepustili ze třetiny a měli vést možná o pět gólů, ale nakonec prohráli. Chyběly nám i body z Jindřichova Hradce, kde se domácí bohužel prakticky až proti nám poprvé za celou sezonu sešli komplet i s ligovými pendly. Tady všude bodovat, tak jsme byli v klidu nahoře a nemuseli hrát o osmičku téměř až do úplného konce," ví kouč.

Stop ve čtvrtfinále

V neobyčejně vyrovnané tabulce základní části nakonec Českokrumlovští obsadili se ziskem 35 bodů sedmé místo, které jim za soupeře do čtvrtfinále play off určilo v pořadí druhé béčko Tábora. To medvědi na závěr první části sezony doma zdolali 5:3, a tak šli do vyřazovacích bojů s otevřeným hledím. Skutečnost ovšem byla taková, že po úvodní prohře venku (2:5) nezvládli ani domácí odvetu (4:6), kdy v průběhu zápasu ztratili tříbrankový náskok –  a sezona pro ně skončila.

„Musím přiznat, že Tábor jsem si osobně přál. V základní části jsme na jeho ledě sehráli dobrý zápas a jen těsně o gól prohráli, doma jsme ho porazili, proto jsem si myslel, že to pro nás je ten nejlepší soupeř. Věřil jsem, že semifinále letos uděláme, ale skutečnost byla jiná. Před prvním zápasem jsme upozorňovali kluky na chycený začátek, ale po pěti minutách to bylo o dva góly a bylo prakticky po zápase. Úplně jsme to zabalili a bylo hotovo. V odvetě jsme vedli o tři branky, ale Táborští se naopak nevzdali a dokázali výsledek otočit. V tom byl velký rozdíl. Nepodržel nás ani brankář, kterému ale nic nevyčítám. Na gólmana vyřazení svádět nebudeme. Je to kolektivní sport a když brankáři nepomůžou spoluhráči, tak on sám se může zbláznit a nic s tím neudělá. Na play off jsme ale bohužel tentokrát brankáře neměli. Viděl jsem třeba semifinále David servisu s Radomyšlí, kde byli brankáři famózní, což nám letos chybělo," stýská si trenér Migl, jehož slova doplňuje i asistent Jiří Kučera: „Jde tady ještě o jednu věc. Když se týmu daří, tak se daří všem, ale když to naopak nejde, tak se u nás nenajde hráč, který by zvedl pomyslný prapor a manšaft strhnul. Chyběla nám vůdčí osobnost typu Ulmana, která tým v klíčových momentech zvedne a dokáže ho nabudit."

První trenér Migl pak vidí ještě jeden podstatný moment: „Myslím si, že v tomto týmu, který rozhodně má perspektivu, nejvíc chybí střední generace hráčů mezi pětadvaceti a třiceti lety. Máme tady několik starších kluků nad pětatřicet a plno hodně mladých šikovných hráčů, ale schází mi tady takové to nutné lepidlo. Kádr by se měl v tomto směru možná doplnit, ale rozhodně ne za každou cenu, protože už je tu generace, která má vrchol před sebou."

Asistent Jiří Kučera ke kádrovým otázkám dodává: „Já se ještě zastavím u mladíků. Pravidelně už za áčko hráli junioři, jmenovitě Gallistl nebo Fučík a také Šimek. A hráli dobře, až jsme se někdy divili. Jsou to talenty, ale zase se pak dostaneme k jejich tréninkového přístupu, jednou přišli, podruhé ne. Ti kluci se dostanou do prvního týmu a pak si prostě myslí, že už mají splněno –  a ono to tak není. Také si nejsou schopni přiznat vytýkané chyby, což by se u nich mělo změnit."

Do budoucnosti

Krumlovští medvědi mezi nejlepší ani letos nepronikli a o medaile si nezahráli, ale sezonu jako celek rozhodně zatracovat nelze…

„Sezona úplně špatná nebyla. Krajská liga je hrozně vyrovnaná a každý tady může porazit nebo na druhou stranu prohrát s každým. S trochou štěstí to na čtyřku mohlo vyjít, ale je to pořád jen sport. Já jsem po vyřazení od Tábora měl sto chutí skončit, ale už jsem to překousl. Sezona sice nevyšla úplně podle představ, ale ještě rok to určitě vydržím. Jak jsem říkal, tým má perspektivu a ani starší kluci končit nehodlají, i když s tím po každé sezoně někteří straší. Po případném drobném doplnění bude zase o co hrát. Měl by zpátky přijít brankář Radek Lukeš a zkusit by to ještě chtěl Honza Trummer, se kterým jsem nedávno mluvil. Věřím, že se snad zlepší i podmínky na našem stadionu a krumlovský hokej půjde zase nahoru," optimisticky uzavírá trenér Vilém Migl starší.

Pro nejmenší

Vyřazením ve čtvrtfinále však sezona pro hráče prvního týmu Slavoje ještě neskončila.

„Ještě chodíme dvakrát týdně trénovat. A z iniciativy Františka Turka jsme výboru oddílu slíbili, že jako první manšaft uděláme koncem března jednodenní turnaj pro nejmenší děti z kategorie druhých a třetích tříd. Postaráme se o celou organizaci, a to od   soudcování zápasů až po obstarání veškerých cen," přiblížil nám asistent Jiří Kučera a kolega Vilém Migl ještě doplňuje: „Já se v klubu ještě navíc věnuji trénování těchto nejmenších nadějí od předškolních dětí až po první a druhou třídu a musím říct, že mi to dělá velkou radost. Vidět možná padesát capartů na ledě, to je prostě paráda!"