On sám přitom nemá moc rád dělení brankářů na jedničky a dvojky. Ve středu s Litoměřicemi podal spolehlivý výkon, inkasoval jen dvakrát (třetí gól padl při power play do prázdné branky), ale jeho spoluhráči nedali ani gól a nakonec se z vítězství 3:0 radoval soupeř.

Jak jste viděl z branky zápas s Litoměřicemi?
Stál jsem tam jako popelnice a stejně jsme prohráli. Padesát minut ze šedesáti jsme byli v jejich obranném pásmu. Neříkám, že jsme byli v soustavném tlaku, ale měli jsme hru víceméně pod kontrolou. O to víc porážka mrzí. Ve druhé třetině mi tam zapadla jedna střela a ve třetí jsme udělali jedinou chybu, kterou soupeř hned potrestal.  Bušili jsme do nich jak hluší do vrat, ale bohužel.

První gól jste dostal po střele Míky od modré čáry. Měl jste zakrytý výhled?
Vůbec jsem ji neviděl. Abych se přiznal, tak ani nevím, jak mi puk zapadl do branky. Vůbec jsem střelce neviděl. V tu chvíli jsem ho hledal a pak už jsem jenom zaklekl a doufal, že mě puk trefí. Bohužel netrefil. Soupeř měl v tu chvíli štěstí.

Docela šťastný byl z pohledu soupeře i druhý gól Švagrovského.
Švagrovský nejdříve nedal svůj nájezd ze strany, když jsem puk tečoval lapačkou mimo branku. Poté se puk po přihrávce dostal opět před branku, vypíchl jsem ho, ale pak se tam ve skrumáži párkrát odrazil od bruslí několika hráčů, na chviličku se mi ztratil z dohledu a znovu Švagrovský ho dorazil do branky. Jak jsme měli štěstíčko naposledy ve vítězném  utkání Kadani, tak teď se k nám otočilo zády. Je třeba ale také říct, že Litoměřice kvalitně bránily a dobře jim zachytal gólman.

Co říkáte jako brankář na fakt, že váš tým nedal ve dvou zápasech ze hry ani gól?
To se mi těžko hodnotí. V brance mám za úkol puky chytat. Pokud bych nedostal žádný gól, tak uhrajeme zase alespoň bod. To říkáme před každým zápasem. Jakmile nedostaneme žádný gól, tak máme minimálně bod. Musíme to brát už také trochu s humorem, protože jinak bychom se z toho také mohli zbláznit. Že nedáváme góly, to víme. To už tady ví každý. Musíme se tedy alespoň snažit co nejméně jich dostávat.

Sezonu jste začínal jako dvojka za Dominikem Halmošim, teď jste si role vyměnili. Cítíte se lépe především po psychické stránce?
Abych se přiznal, tak označování gólmanů jako jedna a dva nemám moc rád. Momentálně dostávám větší důvěru já a jsem za ni samozřejmě rád. Snažím se odvádět pro tým co nejlepší výkony, abychom byli v tabulce co nejvýš. Může se ale stát, že v dalších zápasech půjde do branky zase Dominik. Vždycky nám někdo oznámí, kdo bude chytat. Víc to ale neřeším. Jsem pořád připravený. Ať jdu do branky, nebo na střídačku. Chci jakkoliv mužstvu pomoci.

Po polovině soutěže upřesnilo vedení klubu výkonnostní cíl ze čtvrtého místa na postup do play off. Je podle vás reálné ho splnit?
Určitě máme mančaft na to, abychom hráli play off. O tom jsem přesvědčen. Je to ale sport a na papíře to občas vypadá jinak než ve skutečnosti. Nikdo vám nezaručí, že když máte dobrý tým, tak máte zajištěné, že budete vyhrávat. Nás cíl ale zůstává dostat se do play off. Musíme to ukopat. Jakkoliv. Ještě se hraje hodně zápasů a naše ztráta není taková, abychom ji nemohli dohonit.

Důležitý bude už následující zápas v Berouně. Souhlasíte?
Jistě. V Berouně musíme nutně bodovat, abychom se na něj v tabulce dotáhli.